Průzkum: Výzkumníky trápí syndrom vyhoření, stále více nedoporučují kariéru ve vědě

Vědci si většinou stěžují na nízký plat, nestabilitu pozice nebo dlouhou pracovní dobu. Stále častěji se navíc potýkají i s celkovým vyhořením a syndromem podvodníka.

Stres, syndrom vyhoření, syndrom podvodníka a problémy s duševním zdravím jsou silně spjaty s celkovou pracovní spokojeností, na kterou se zaměřil už šestý kariérní průzkum Nature 2021. Ten probíhal v červnu a červenci 2021 a tazatelům se podařilo získat odpovědi od více než 3200 předem vybraných vědců v různých fázích jejich kariéry. Následně probíhaly s vybranými respondenty také hloubkové rozhovory, které poskytly pohled na skutečné příběhy skrývající se za čísly. Z průzkumu plyne, že méně než 60 % respondentů je spokojeno se svou pozicí. To je asi o desetinu méně než v předchozím průzkumu z roku 2018.

Právě klesající spokojenost se stále více podepisuje na duševním zdraví výzkumníků. Celkem 42 % vědců uvedlo, že v minulosti vyhledali pomoc nebo ji plánovali vyhledat v případě úzkosti nebo deprese související s prací. V předchozím průzkumu bylo toto číslo o 6 % nižší. Průzkum zjistil, že každý pátý vědec během své kariéry vyhledal odbornou pomoc kvůli depresi nebo úzkosti, kterou si odnesl ze své práce. Dalších 22 % vědců uvedlo, že pomoc sice nevyhledali, ale přáli si ji. Tiffany Rolle, vědkyně z National Human Genome Research Institute v americkém městě Bethesda, říká, že vysoký počet respondentů, kteří uvádějí problémy s duševním zdravím a syndrom vyhoření, není nic překvapivého. Nejen že se vědecká práce stává čím dál tím víc stresující, ale navíc mizí dlouhodobé stigma obklopující téma duševního zdraví.

Mnoho práce bez nároku na honorář

Zjištění, že 58 % respondentů uvedlo, že jsou se svými pozicemi buď trochu nebo velmi spokojeni, představuje historické minimum v desetileté historii každoročních průzkumů Nature. Faktem je, že zkoumané období poznamenaly rozsáhlé změny související s pandemií covidu-19, ale koronavirus nebyl jediným faktorem, který zhoršil náladu vědců. Fiona Simpson, vědkyně zabývající se rakovinou na University of Queensland v australském Brisbane, se tazatelům svěřila, že její spokojenost se výrazně zhoršila s narůstajícími nároky na práci. „Miluji svou práci, miluji vědu. Problémem jsou ale podmínky, za kterých pracujeme. Vědci se dostali do pozice, kdy pracují každý večer, čtou diplomové práce, recenzují do časopisů, sedí v grantových panelech… a to vše víceméně bez nároku na honorář. V podstatě mám dvě zaměstnání na plný úvazek,“ vysvětluje problémy Simpson. Pro mnohé jsou totiž dlouhé pracovní hodiny běžnou záležitostí. Téměř jedna třetina (31 %) dotázaných uvedla, že pracuje více než 50 hodin týdně. Celkově pak 59 % respondentů uvedlo, že jsou spokojeni s vyvážeností pracovního a soukromého života.

Další z respondentek, Ana Rakonjac, se svěřila, že jako postdoktorandka fyziky na Durham University ve Velké Británii cítila extrémní napětí. Za více než pět let práce měla několik krátkodobých kontraktů, které postrádaly stabilitu nebo pocit bezpečí. Za tu dobu se jí nahromadily manažerské úkoly, které výrazně zvýšily její pracovní vytížení, aniž by se přitom změnilo její pracovní zařazení nebo plat. „Hodně jsem se naučila, což mi v kariéře dost pomohlo, ale bylo to docela stresující období. Povinnosti a pracovní doba se neustále hromadily,“ říká vědkyně, která trpěla i stupňující se migrénou.

Rakonjac se navíc často potýkala s tzv. syndromem podvodníka, což je pocit, že člověk není dost dobrý nebo někam nepatří. „Profesoři na univerzitě svou práci dělají celá desetiletí, takže je snadné si myslet, že toho víte velmi málo,“ popsala své pocity Rakonjac, která nyní pracuje jako vědkyně v průmyslu.

Její příběh ilustruje zjištěný trend, že spokojenost je obecně snazší najít v průmyslu než v akademické sféře. Dvě třetiny (66 %) respondentů z průmyslu uvedly, že jsou se svou prací docela nebo velmi spokojeni, v porovnání s 56 % respondentů z akademické sféry.

Věda je naplňující a smysluplná, vědní kultura už tolik ne

Když jsou podmínky správně nastavené, pozice v akademické sféře může být extrémně obohacující. To potvrzuje také Ingo Fetzer, ekolog ze Stockholm Resilience Center na Stockholm University, který je se svou prací velmi spokojený. Vysvětluje, že centrum sdružuje výzkumníky z různých oborů, jenž společně řeší problémy související s udržitelností. „Spolupráce mezi obory činí vědeckou práci extrémně kreativní a plodnou,“ říká a dodává, že by se mohl stát obětí syndromu vyhoření, pokud by věděl, že jeho pozice není stabilní a bezpečná. Celkem 75 % respondentů uvedlo, že oceňují smysluplnost vědecké práce, a 54 % procent vědců by studentům doporučilo výzkumnou kariéru. To je nicméně výrazný pokles oproti 75 %, kteří cestu výzkumníka podpořili v průzkumu Nature z roku 2018.

Jedna z respondentek je vědkyní ve Spojených státech, kde pracuje pro vládu. V průzkumu uvedla, že vydělává více než 200 tisíc dolarů ročně, nicméně i navzdory osobnímu úspěchu odmítla obhajovat vědeckou kariéru. „Dnešní vědní kultura je nelidská a demoralizující,“ napsala. „Zlepšete kulturu, jistotu práce, stabilizujte financování a lidé s talentem se pak budou do vědy hrnout, protože věda umí člověka odměnit a je to jinak velká radost,“ popsala svůj postoj vědkyně.