<h4>2. výroční mezinárodní konference NETPHARM: Od špičkového vybavení k excelentním výsledkům v polovině cesty projektu</h4>Ve dnech 15.–16. dubna 2026 se v Kudowa-Zdróji, Polsku, uskutečnil druhý ročník mezinárodní výroční konference projektu „Nové technologie pro translační výzkum ve farmaceutických vědách“ (NETPHARM). Setkání, kterého se zúčastnilo více než 100 vědeckých pracovníků, potvrdilo, že po dvou letech realizace projekt úspěšně plní své ambiciózní cíle v oblasti propojování základního výzkumu s klinickou praxí.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_2_vyrocni_mezinarodni_konference_NETPHARM_2_43bd581d3d.jpg" alt="Mgr. Martina Kopecká Jurčeková: 2. výroční mezinárodní konference NETPHARM" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_2_vyrocni_mezinarodni_konference_NETPHARM_2_43bd581d3d.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800"><h4>Vědecká excelence a mezinárodní přesah</h4>Odborný program konference se zaměřil na pokroky v pěti klíčových výzkumných záměrech (VZ1–VZ5), přičemž vedoucí jednotlivých sekcí prezentovali dosažené milníky, vědecké výsledky a synergie svých týmů za uplynulý rok. Za oblast farmaceutické a analytické chemie (VZ1) vystoupila prof. Kateřina Vávrová, zatímco pokroky ve farmakologii a toxikologii (VZ2) shrnul prof. František Štaud. Prof. Martin Hrubý prezentoval výsledky v oblasti nových systémů pro doručování léčiv a formulací (VZ3) a doc. Daniela Fialová (VZ4) představila v rámci geriatrické klinické farmacie výzkumné práce zaměřené na systematické přehledy literatury, algoritmy individualizované farmakoterapie a pilotní depreskribční intervence. Hodnocení aktivit v oblasti pokročilých in vitro a in silico přístupů ve vývoji léčiv (VZ5) přednesl doc. Tomáš Smutný. Mezi hlavními řečníky vystoupili se svými plenárními přednáškami například prof. Martin Hrubý s příspěvkem o stimul-citlivých polymerech pro biomedicínské aplikace nebo prof. František Švec, který se věnoval otázce využití monolitů v superkritické fluidní chromatografii pro separaci velkých biologicky aktivních molekul.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_2_vyrocni_mezinarodni_konference_NETPHARM_prof_Frantisek_Svec_0b7cb8a321.jpg" alt="Mgr. Martina Kopecká Jurčeková: 2. výroční mezinárodní konference NETPHARM - prof. František Švec" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_2_vyrocni_mezinarodni_konference_NETPHARM_prof_Frantisek_Svec_0b7cb8a321.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800">Významným přínosem byla účast členů Mezinárodní vědecké rady (ISAB) pod vedením prof. Marii da Conceição z univerzity v Portu. V rámci zvaných přednášek představili tito uznávaní odborníci nejnovější světové trendy: prof. Kevin A. Schug (University of Texas at Arlington) se věnoval charakterizaci pokročilých lékových forem, prof. Igor Lacík (Slovenská akademie věd) hovořil o využití polymerů v léčbě diabetu, prof. Søren Bak (University of Copenhagen) představil rostlinné přírodní produkty jako biopesticidy nové generace a prof. Michael Lämmerhofer (University of Tübingen) rozebral význam metabolomiky a lipidomiky v biomedicínském výzkumu.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_prof_Kevin_A_Schug_b31db2c431.jpg" alt="Mgr. Martina Kopecká Jurčeková: prof. Kevin A. Schug" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_prof_Kevin_A_Schug_b31db2c431.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800"><h4>Konkrétní výsledky: 110 publikací a investice do infrastruktury</h4>Projekt NETPHARM, financovaný z Operačního programu Jan Amos Komenský (OP JAK), dosáhl k začátku roku 2026 významných milníků:<ul><li>Interdisciplinární odborný tým: Do výzkumné činnosti bylo v rámci projektu zapojeno přes 200 výzkumníků z řad zkušených i začínajících vědců.</li><li>Publikační činnost: Bylo vyprodukováno 110 odborných publikací, z nichž většina spadá do kategorie Q1.</li><li>Publicita, diseminace výsledků: Počet odborných příspěvků na mezinárodních konferencích (195) již nyní o 38 % překračuje původní plán.</li><li>Infrastruktura: Do výzkumných laboratoří bylo pořízeno 16 špičkových přístrojů v celkové hodnotě 37,5 milionu korun, včetně rentgenového difraktometru, konfokální mikroskopie či výpočetního serveru.</li><li>Audit: Úspěšně proběhla kontrola na místě ze strany MŠMT, která potvrdila hospodárnost využití dotačních prostředků.</li></ul><h4>Strategická doporučení pro budoucnost</h4>Na konferenci navázalo 17. dubna 3. zasedání rady ISAB v historických prostorách Karolina v Praze. Rada ocenila dynamiku spolupráce mezi institucemi, jako jsou Univerzita Karlova FaF UK a LF HK), VŠCHT, ústavy AV ČR (ÚOCHB a ÚMCH) a MU/CEITEC. Pro zbývající polovinu projektu odborníci doporučili ještě silnější zaměření na mezinárodní mobilitu projektových týmů, posílení synergií mezi jednotlivými týmy a zrychlení procesu podávání patentových přihlášek a zaměření na soft skills juniorních pracovníků.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_3_zasedani_rady_ISAB_0121b9b78d.jpg" alt="Mgr. Martina Kopecká Jurčeková: 3. zasedání rady ISAB" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_3_zasedani_rady_ISAB_0121b9b78d.jpg 208w," sizes="100vw" width="1200" height="900">Networking a podpora talentů Kromě intenzivního vědeckého bloku nechyběl ani neformální program, který zahrnoval prohlídku Kudowy-Zdrój a společnou večeři. Důležitou součástí bylo ocenění nejlepších posterových prezentací mladých vědců, které podtrhuje důraz projektu na výchovu nové generace farmaceutických expertů. Mezi oceněnými byli Ing. Anna Tvrdá, Mgr. Mária Bajnoková a Mary Angelia Alfred, M.Sc.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_oceneni_nejlepsich_posterovych_prezentaci_37ba838bed.jpg" alt="Mgr. Martina Kopecká Jurčeková: Ocenění nejlepších posterových prezentací" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Mgr_Martina_Kopecka_Jurcekova_oceneni_nejlepsich_posterovych_prezentaci_37ba838bed.jpg 234w," sizes="100vw" width="1200" height="800"><blockquote>„Projekt NETPHARM je v polovině své cesty a jasně ukazuje, že budování celostátní platformy excelence má smysl. Naše vědecké výstupy i modernizovaná pracoviště tvoří silný základ pro inovace, které v budoucnu přímo ovlivní kvalitu farmaceutické péče,“ zhodnotil setkání odborný manažer projektu prof. Petr Pávek.</blockquote>

2. výroční mezinárodní konference NETPHARM

<div>Profesorka Michaela Rumlová, vedoucí pracoviště Národního institutu virologie a bakteriologie na VŠCHT Praha (a prorektorka pro doktorské studium), autorka licencovaného patentu na testy antiretrovirotik a laureátka Ceny předsedkyně GA ČR za HIV výzkum je od roku 2026 řešitelkou bilaterálního projektu INTER-EXCELLENCE II „Buněčné faktory regulující export a balení nesestřižené retrovirové RNA“. V rozhovoru vysvětluje, jak retroviry, jako například HIV, „hacknou“ buňku, aby dostaly svůj vlastní genom z jádra do cytoplasmy, a následně na místo, kde je specificky zabalen do vznikajících virových částic &nbsp;– což je klíčový krok pro replikaci viru. Její tým spolupracuje s NIH (National Institutes of Health) a Rockefeller University s cílem objasnit na modelovém opičím retroviru mechanismy, které mohou v budoucnu pomoci odhalit nová zranitelná místa replikačního cyklu a zároveň objasnit související buněčné procesy.</div><div><h5>O čem je váš projekt a co je jeho cílem?</h5>Retroviry, jako například HIV, jsou viry, které mají genetickou informaci ve formě RNA, ale po vstupu do buňky ji umí přepsat do DNA a vložit do genomu hostitele. Aby se mohly množit, potřebují dostat svou genetickou informaci v podobě nesestřižené RNA z jádra do cytosolu, kde slouží jednak jako předloha pro tvorbu virových proteinů a jednak jako genom nových virových částic. To je hodně neobvyklé, protože buňka si velmi pečlivě hlídá, které RNA molekuly smí jádro opustit. Běžné buněčné RNA kódující proteiny, tzv. mediátorové mRNA, musí před exportem projít sestřihem, tj. zpracováním, kdy se určité úseky z mRNA odstraní. Když tento proces selže, je mRNA, která si tyto úseky ponechává, v rámci kontroly kvality v jádře zadržena a následně degradována. Retrovirům se tyto kontrolní buněčné mašinérie podařilo obelstít, a jejich nesestřižená RNA do cytoplasmy prochází.Náš projekt se zaměřuje na identifikaci buněčných proteinů, které retrovirům v tomto kroku pomáhají, &nbsp;a na mechanismus, jakým se během RNA transportu tyto proteinové komplexy navázané na virovou RNA mění. Cílem je pochopit, jak virus využívá buněčné mechanismy ve svůj prospěch a jak tato cesta souvisí s dalším osudem RNA — tedy s její translací i zabalením do nových virových částic.<h5>Proč je tento export nesestřižené RNA tak důležitý pro replikaci retrovirů?</h5>Protože tato RNA má pro virus dvojí význam. Jednak slouží jako informační předloha, podle níž se v cytoplasmě syntetizují virové proteiny, a jednak představuje samotný genetický materiál, který se musí zabalit do nových virových částic. Virus nutně potřebuje zabalit svůj RNA genom v nesestřižené formě, protože pouze tato RNA nese důležité sekvence, bez nichž by další replikace viru nebyla možná.Zjednodušeně řečeno: virus potřebuje dostat z jádra úplnou kopii svého genetického návodu. Jakmile je virová RNA v cytoplasmě, může být využita jako předloha pro syntézu virových proteinů a část těchto RNA molekul je vybrána a vložena do nové částice jako genom. Nás zajímá, jak virus donutí buňku, aby propustila z jádra z jejího pohledu „nehotovou, tedy nesestřiženou virovou RNA. A také to, jak buňka a virus společně — i když z pohledu buňky nechtěně — určují, která molekula RNA bude přeložena do proteinů a která bude zabalena jako genom. To je jeden z klíčových, ale stále ne zcela pochopených bodů retrovirové replikace.<h5>V čem si myslíte, že váš projekt zaujal porotu MŠMT nejvíce?</h5>Myslím, že rozhodující byla kombinace několika faktorů. Jednak oponenty zaujal hlavně samotný vědecký problém – zkoumáme mechanismus, který je pro retroviry klíčový, ale stále není dostatečně objasněný a může mít přesah i do regulace buněčných mechanismů. Vedle toho hrála roli i kvalita týmu, silná spolupráce s NIH a Rockefeller University a použití moderních metod, které nám umožní sledovat virovou RNA opravdu detailně. Důležité také bylo, že projekt má jasné cíle a realistický plán.<h5>Jak výzkum přispěje k vývoji nových léků proti retrovirovým infekcím?</h5>Je důležité říct, že jde především o základní výzkum. Nevyvíjíme přímo nový lék, ale snažíme se na molekulární úrovni pochopit krok, bez něhož se virus neobejde. Teprve když přesně pochopíme mechanismus těchto dějů v buňce a zjistíme, které buněčné faktory jsou pro export nesestřižené RNA skutečně zásadní a jak fungují, budeme moci lépe určit, které interakce nebo mechanismy představují potenciálně zranitelná místa. Podobné mechanismy spojené s exportem nesestřižené mRNA se objevují i při některých onemocněních, například v nádorových buňkách, takže přínos našeho výzkumu vidím hlavně v tom, že zpřesní mapu těchto patologických procesů v buňce a retroviry nám v tom pomáhají. Takže naše práce na retrovirech nám ukazuje nejen to, jak funguje virus, ale i to, jak funguje samotná buňka.<h5>Co má na starost váš tým na VŠCHT a co američtí partneři? Jak spolupráce probíhá?</h5>Na VŠCHT realizujeme hlavní experimentální část projektu: pracujeme s buněčnými kulturami, virovými modely, a využíváme biochemické přístupy (od imunochemických po mikroskopii), které nám umožňují sledovat virovou RNA a identifikovat její buněčné partnery. Ve spolupráci s kolegy z National Institutes of Health (NIH, Frederick) rozvíjíme postupy pro sledování RNA v živých buňkách (single-particle tracking), což nám umožní vidět její pohyb v prostoru a čase. S kolegy z Rockefeller University pak pracujeme na metodách, které pomohou přesně mapovat místa RNA, na něž se buněčné proteiny váží (metody iCLIP). Obě tyto spolupráce jsou pro nás velmi cenné, protože nejde jen o sdílení dat, ale i o přenos zkušeností a detailního know-how.<h5>Kdo kromě vaší skupiny a USA týmů na projektu spolupracuje?</h5>V rámci VŠCHT pracujeme s Ústavem biotechnologie a Ústavem biochemie a mikrobiologie. Externě spolupracujeme s kolegy z Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB AV ČR), a z CEITEC. U takového tématu je propojení různých expertiz velmi důležité. Potřebujete kombinovat virologii, buněčnou biologii, biochemii, zobrazovací metody i moderní přístupy ke studiu RNA-proteinových interakcí. Právě to dává projektu šanci odpovědět na otázky, které jedna laboratoř sama pokrýt nemůže.<h5>Je v plánu na projekt navázat? Přivedl nové tváře, případně uvítáte posilu?</h5>Ano, určitě. U základního výzkumu to často funguje tak, že jedna zodpovězená otázka vám otevře několik dalších. Na kvalitně naměřených a správně interpretovaných datech se dá stavět, to je to, co vědce posouvá dál. Už teď je zřejmé, že téma exportu a balení retrovirové RNA má širší souvislosti a že nám může ukázat obecnější principy fungování RNA v buňce. Doufáme také, že projekt bude atraktivní i pro studenty, protože propojuje klasickou molekulární biologii, biochemii a virologii s vysoce moderními biotechnologickými metodami. Už teď na projektu pracují studenti v rámci svých &nbsp;bakalářských a diplomových projektů.<h5>Jaký osobní moment vás motivoval k dlouhodobému zkoumání retrovirových částic?</h5>K retrovirům jsem se dostala už během diplomové práce na začátku devadesátých let, kdy jsem na ÚOCHB pracovala na inhibitorech HIV-1 proteasy. Byla to doba, kdy AIDS ještě nebylo možné účinně léčit, a výzkum retrovirů měl úplně jiný rozměr. Už od těchto počátků mě fascinovalo, jak může tak relativně malý a jednoduchý virus obelstít evolučně vysoce optimalizované buněčné procesy a obrátit je ve svůj prospěch. A to mě nepřestalo zajímat dodnes. Retroviry jsou z vědeckého hlediska mimořádně zajímavé – vždyť si jen vezměme využití jejich enzymu – reverzní transkriptasy, bez kterého by se dnes neobešla žádná diagnostická ani výzkumná laboratoř na světě – nebylo by totiž možné diagnostikovat RNA viry jako SARS-CoV-2, virus chřipky či HIV pomocí RT-PCR testů nebo například produkovat rekombinantní lidské proteiny v bakteriálních buňkách.</div>

Cesta nesestřižené RNA: Profesorka Rumlová studuje, jak retroviry „hackují“ buňky

Leishmanióza je jedním z&nbsp;nejrozšířenějších parazitárních onemocnění na světě. Výzkumu leishmanií, které nemoc způsobují, i&nbsp;jejich přenašečům se věnuje už více než tři&nbsp;dekády laboratoř profesora Petr Volfa z&nbsp;Přírodovědecké fakulty UK. Jeho laboratoří prošly za tu dobu desítky studujících, včetně Kateřiny Růžičkové. Ta se před časem do týmu vrátila po rodičovské dovolené a&nbsp;hned se intenzivně zapojila do výzkumu, který odhalil proteiny, jež při&nbsp;přenosu parazita hrají klíčovou roli. Tento poznatek by mohl stát na začátku vývoje účinných metod, které by zpomalily nebo dokonce zastavily šíření nemoci a&nbsp;ochránily zdraví milionů lidí.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/UK_Forum_Hynek_Glos_Katerina_Ruzickova_Nasli_jsme_slabinu_parazita_2_c6c6e92f83.jpg" alt="UK Forum/Hynek Glos: Kateřina Růžičková: Našli jsme slabinu parazita " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_UK_Forum_Hynek_Glos_Katerina_Ruzickova_Nasli_jsme_slabinu_parazita_2_c6c6e92f83.jpg 234w," sizes="100vw" width="1000" height="667">Ze všech parazitárních onemocnění je úmrtnost na leishmaniózu druhá nejvyšší po malárii, ročně leishmanióza postihne stovky tisíc lidí. Různé formy nemoci vyvolává rod parazitických prvoků Leishmania, který je přenášen bodavým hmyzem na člověka i&nbsp;na jiné savce. Vyskytuje se v&nbsp;tropických a&nbsp;subtropických pásech Afriky, Asie, Střední a&nbsp;Jižní Ameriky i&nbsp;Evropy s&nbsp;potenciálem šíření dále na sever. Nejčastěji se projevuje jako kožní onemocnění, po kterém napadenému zůstanou po těle nevzhledné jizvy. Viscerální leishmanióza, kterou způsobují druhy leishmanií, jež napadají vnitřní orgány hostitele, je však život ohrožující. Diagnostika není úplně jednoduchá, vyžaduje kombinaci různých metod včetně odběru kostní dřeně nemocného. Léčba není o&nbsp;nic snazší, neléčená však často končí smrtí nemocného. Ročně se jí podle odhadů WHO nakazí mezi 50 až 90 tisíci lidmi. Nejrozšířenější je v&nbsp;Brazílii, Indii a&nbsp;východní Africe.<h4>Světově unikátní chov</h4>Už řadu let vědecká komunita usiluje o&nbsp;vyvinutí vakcíny či&nbsp;jiných opatření, která by šíření leishmaniózy zastavila. Soustředí se na studium samotných parazitů i&nbsp;jejich přenašečů, mezi které patří především flebotomové – drobný dvoukřídlý bodavý hmyz. Více než tři&nbsp;desetiletí se tématu věnuje i&nbsp;laboratoř, kterou na PřF UK vybudoval profesor Petr Volf. Kontinuitou výzkumu, světově unikátním chovem mnoha druhů flebotomů a&nbsp;řadou zásadních vědeckých výsledků se řadí jeho laboratoř k&nbsp;mezinárodní špičce.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/UK_Forum_Hynek_Glos_Katerina_Ruzickova_Nasli_jsme_slabinu_parazita_63b1f32a21.jpg" alt="UK Forum/Hynek Glos: Kateřina Růžičková: Našli jsme slabinu parazita " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_UK_Forum_Hynek_Glos_Katerina_Ruzickova_Nasli_jsme_slabinu_parazita_63b1f32a21.jpg 234w," sizes="100vw" width="1000" height="667">K&nbsp;jeho týmu se už jako bakalářská studentka připojila také Kateřina Růžičková (tehdy ještě Pružinová), a&nbsp;přenašečům leishmanií později věnovala i&nbsp;svou dizertační práci zaměřenou na vývoj parazita v&nbsp;trávicím traktu flebotomů. Po obhájení se rozhodla pro vědeckou „přestávku“, aby se mohla věnovat rodině a&nbsp;svému právě narozenému synovi. Po rodičovské dovolené se však vrátila a&nbsp;zapojila se do výzkumu, na kterém Volfův&nbsp;tým spolupracuje s&nbsp;laboratoří molekulárního biologa Jacka Suntera z&nbsp;Oxford Brookes University.Společně se jim podařilo prokázat, že při&nbsp;přenosu parazita během sání flebotoma na hostiteli hraje nepostradatelnou roli několik proteinů, které zprostředkovávají přichycení bičíku na stomodeální valvu přenašeče. Stačí, aby jeden z&nbsp;proteinů chyběl, a&nbsp;k&nbsp;produktivnímu přenosu nedojde.„Naši&nbsp;kolegové v&nbsp;Oxfordu jsou špičkoví v&nbsp;molekulární biologii a&nbsp;genetických modifikacích. Dokáží připravit mutantní linie leishmanií, ale nemají je jak a&nbsp;na čem otestovat in vivo. V&nbsp;tom jsme pro ně unikátními partnery my. Poslali nám mutanty se zablokovanými geny pro proteiny zvané KIAP a&nbsp;my jsme v&nbsp;našich chovech sledovali, co to udělá ve flebotomech. Výsledek nás&nbsp;všechny překvapil svou jednoznačností. Ukázalo se, že bez těchto proteinů se leishmanie nejsou schopny navázat na stomodeální valvu v&nbsp;trávicím traktu flebotoma. To je klíčový krok – pokud se parazit nenaváže, při&nbsp;dalším sání se na hostitele v&nbsp;dostatečném množství nepřenese,“ vysvětlila Kateřina Růžičková.Výsledky jednotlivých studií pak oba týmy společně publikovaly v&nbsp;těch nejprestižnějších vědeckých časopisech, v&nbsp;roce 2024 v Nature Communication, loni pak v Trends in Parasitology. V&nbsp;současné době pracují na další studii.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/UK_Forum_Hynek_Glos_Katerina_Ruzickova_Nasli_jsme_slabinu_parazita_3_54c05da97c.jpg" alt="UK Forum/Hynek Glos: Kateřina Růžičková: Našli jsme slabinu parazita " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_UK_Forum_Hynek_Glos_Katerina_Ruzickova_Nasli_jsme_slabinu_parazita_3_54c05da97c.jpg 234w," sizes="100vw" width="1000" height="667"><h4>Zastavit šíření</h4>Jejich dosavadní poznání otevírá teoreticky možnou cestu k&nbsp;takzvaným „transmission-blocking“ strategiím, které by mohly zabránit dokončení vývoje a&nbsp;přenosu onemocnění už v&nbsp;těle přenašeče, čímž by se postupně snižovalo rozšíření parazita. Stěžejní část výzkumu v&nbsp;pražské laboratoři&nbsp;odpracovala Kateřina Růžičková jako vědkyně, která se do laboratoře vrátila po rodičovské dovolené na částečný úvazek, bez ambicí zakládat vlastní výzkumnou skupinu i&nbsp;bez ohromujících zahraničních zkušeností. Šla tak zcela vědomě proti současnému trendu.„Vím, že kvůli tomu mám ve svém životopise ‚černý puntík. V&nbsp;dnešním systému se kvalita vědce často posuzuje podle toho, jestli byl nejméně rok, lépe dva v&nbsp;zahraničí. Já jsem z&nbsp;rodinných důvodů neodjela. Kvůli tomu jsem měla v&nbsp;podstatě zavřené dveře k&nbsp;juniorským grantům. Na druhou stranu jsem díky setrvání v&nbsp;jedné laboratoři&nbsp;získala extrémní specializaci. Metody, které dělám, ovládám velmi rychle a&nbsp;precizně. Jsem specialistka, která sice nemá ideální životopis pro grantové agentury, ale produkuje výsledky, pro které k&nbsp;nám jezdí i&nbsp;z&nbsp;Oxfordu. Je otázka, jestli by věda neměla více uznávat i&nbsp;tyto expertní role, nejen ty ‚manažersko-vůdčí‘,“ podotkla. A&nbsp;zdůrazňuje, že v&nbsp;tuzemských laboratořích právě pozice zkušených vědců a&nbsp;vědkyň, kteří dělají konkrétní kvalitní laboratorní práci, často chybí. „Když si tým sestavíte ze studentů, stále jen někoho zaučujete. Kontinuita výzkumu a&nbsp;zkušenosti začnou chybět, což se nakonec propíše i&nbsp;do výsledků laboratoře,“ podotkla.„Jsem ráda, že Petr Volf si toto uvědomuje a&nbsp;dává prostor i&nbsp;vědcům a&nbsp;vědkyním, kteří primárně netouží jen po vlastních grantech a&nbsp;vedení skupiny, ale chtějí zůstat u&nbsp;té ryzí laboratorní práce. Jeho tým je navíc velice vstřícný i&nbsp;vůči&nbsp;rodičům. Často se říká, že matky s&nbsp;malými dětmi jsou handicapované, ale já vidím opak. Máme mnohem lepší ‚skills‘ v&nbsp;organizaci času a&nbsp;vnímání zodpovědnosti. Profesor Volf nám dává obrovskou svobodu a&nbsp;důvěru – není podstatné, kolik hodin tu sedím, ale jestli mám výsledky. Všechny tyto okolnosti vedly k&nbsp;tomu, že jsem mohla u&nbsp;vědy zůstat a&nbsp;zároveň vést spokojený rodinný život.“<blockquote><h5>RNDr. Kateřina Růžičková, Ph.D.</h5>Absolventka Přírodovědecké fakulty UK. Už jako studentka se připojila k týmu profesora Petra Volfa, který na Katedře parazitologie vede Laboratoř biologie hmyzích vektorů. V současné době působí v této laboratoři jako vědecká pracovnice. Zabývá se studiem vývoje parazitů rodu Leishmania ve flebotomech. Spolu se svým manželem pečuje o sedmiletého syna.</blockquote>

Kateřina Růžičková: Našli jsme slabinu parazita 

Osobnosti

Popularizace

Věda a výzkum

Článek

Patří z hlediska vědecké činnosti mezi špičkové instituce v České republice. Každoročně z našich laboratoří vychází více než stovka prací, které se daří publikovat v nejprestižnějších vědeckých časopisech a naši pracovníci jsou autory celé řady patentů a vynálezů.

Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Reportáže, rozhovory, zprávy o vědeckých projektech a studentských akcích ... Jsme online informační bránou Univerzity Karlovy.

Forum: magazín Univerzity Karlovy

Agilent Technologies

Shimadzu Corporation

When creating a Preparative Chromatography method, the concerns is the quantity of the crude material, its impurities, and the resources that are available. Preparative separations become an economic decision as we balance the cost of solvents, adsorbents and time. What is most important will weigh in deciding which column and method we want to use. 
In this presentation the focus will be on three of the most common purification challenges today; that of peptides, oligonucleotides, and the high throughput small molecules. Whether you have a lot of one compound to purify or small amounts of many compounds to purify, different tactical approaches will be discussed as to how to achieve your purification objectives.
<blockquote>
Presenter: Carl Griffin (LC Column Applications Scientist, Agilent Technologies, Inc.)
</blockquote>
<blockquote>
Carl Griffin started his career as an Organic Chemist working at the Kilo scale in a pharmaceutical company where he got his first exposure to preparative chromatography. Before joining Agilent in 2010, he worked with manufacturers of preparative and process chromatography instrumentation and media including Polymer Labs (now apart of Agilent). He has worked on projects from mgs to kgs, from small molecules to the largest biomolecules.
</blockquote>
<blockquote>
Presenter: Paul Dinsmoor (Large Molecule Applications Scientist, Agilent Technologies, Inc.)
</blockquote>
<blockquote>
Paul Dinsmoor is a Large Molecule Field Applications Scientist with Agilent Technologies in La Jolla, CA. He has a Biochemistry &amp; Cell Biology degree from UC San Diego with over 30 years of bio chromatography experience which includes 15 years as a bioanalytical chemist in research and development at La Jolla Pharmaceutical &amp; Pfizer as well as 14 years as a field application scientist at Polymer Labs/ Varian/ Agilent focusing on BioHPLC analysis and macromolecular characterization. At Agilent Paul helps customers with column recommendations, method development, and troubleshooting.
</blockquote>

Agilent Technologies: Practical Approaches to Preparative Chromatography

Practical Approaches to Preparative Chromatography

<h3>This first session will cover:</h3>
<ul>
<li>What is LC purification and how do you get the most out of the technique. </li>
<li>How much sample can you expect to purify?</li>
<li>Up-scaling basics</li>
<li>Recycling and concentration</li>
</ul>
This series is perfect for anyone currently using Preparative LC, who&#39;d like to understand more, as well as those new to the technique or eager to learn more. 
<h3>Future sessions will aim to cover the following topics:</h3>
<ul>
<li>Semi-Micro to Analytical Scale LC Purification</li>
<li>Semi-Preparative and other LC Purification Techniques</li>
</ul>

Shimadzu: LC Purification Series - Session 1: Fundamentals of LC Purification

LC Purification Series - Session 1: Fundamentals of LC Purification

<h3>This second session will cover:</h3>
<ul>
<li>Differences between Semi-micro and Analytical Scale Prep</li>
<li>Principles of the techniques</li>
<li>Things to consider in semi-micro and analytical scale purification</li>
<li>Instrumentation and software advantages</li>
</ul>
This series is perfect for anyone currently using Preparative LC, who&#39;d like to understand more, as well as those new to the technique or eager to learn more. 
We recommend viewing Session 1 before attending this webinar.
<h3>Future sessions will cover:</h3>
<ul>
<li>Semi-Preparative and other LC Purification Techniques</li>
</ul>

Shimadzu: LC Purification Series - Session 2: Semi-Micro to Analytical Scale LC Purification

LC Purification Series - Session 2: Semi-Micro to Analytical Scale LC Purification

<h3>This session will cover:</h3>
<ul>
<li>Principles, common issues and tips and tricks of Semi-Preparative Chromatography</li>
<li>UFPLC – Ultra Fast Preparative and Purification LC</li>
<li>Semi-preparative SFC Scale purification</li>
</ul>
This series is perfect for anyone currently using Preparative LC, who&#39;d like to understand more, as well as those new to the technique or eager to learn more. 
We recommend viewing before attending this webinar: 
<ul>
<li>Sessions 1</li>
<li>Sessions 2</li>
</ul>

Shimadzu: LC Purification Series - Session 3: Semi-Preparative and other LC Purification Techniques

LCMS webináře se zaměřením na PrepLC - strana 7