A new automated plant pigment analysis system

Význam tématu

Stanovení fotosyntetických pigmentů představuje základní nástroj pro posouzení biomasy a produktivity vodních ekosystémů. Měření koncentrace chlorofylů a přidružených pigmentů poskytuje informace o potenciální fotosyntetické aktivitě řasových společenstev, identifikuje nástup toxických květů a přispívá k řízení kvality pitné i průmyslové vody.

Cíle a přehled studie / článku

Hlavním cílem prezentované studie bylo navrhnout a ověřit plně automatizovaný systém pro analýzu rostlinných pigmentů, který zvýší přesnost, zrychlí vyhodnocení a umožní zpracování stovek vzorků denně. Práce sleduje dvě klíčové oblasti:

• Optimalizaci extrakce pigmentů kombinací před- a po-sonikačního zmrazení pro maximální výtěžek a minimální degradaci chlorofylu.
• Implementaci automatizovaného měřicího postupu na bázi spektrofotometrie s přímou digitální obsluhou a výpočty.

Použitá metodika a instrumentace

Vzorky vody byly odebírány Ruttnerovou lahví z různých hloubek, uchovávány při 4 °C a filtrovány do 8 hodin na 1,2 µm skleněných filtrech. Extrakce pigmentů probíhala v 90% acetonu (nebo alternativně v methanolu či ethanolu) za studena s podporou sonikace a zmrazení. Spektrofotometrická analýza:

• Dvojpaprskový skenovací spektrofotometr Cary 1
• Autosampler SPS-5 pro sekvenční odběr a kyselou modifikaci vzorků
• Počítačový systém s vlastním softwarem pro řízení skenování (vlnové délky 480, 510, 630, 647, 649, 664, 665, 750 nm), acidifikaci (0,1–2 mL HCl) a automatické výpočty podle trichromatických rovnic UNESCO/SCOR, Jeffrey & Humphries a Lorenzen.

Hlavní výsledky a diskuse

Automatizace vedla k významnému zkrácení doby analýzy na přibližně 1 minutu na vzorek ve srovnání s původními 8–12 minutami. Preciznost měření se pohybuje v koeficientech variační od 2,2 % do 10,3 % u chlorofylů a 7,6 % u phaeopigmentů. Porovnání výsledků z různých typů vod (přehrady, říční odtok, mořské vzorky) a čistých kultur potvrdilo konzistentnost nového postupu s dobrou shodou oproti manuálním metodám. Automatizace navíc eliminuje nutnost manuálního přepisu dat a minimalizuje riziko lidské chyby.

Přínosy a praktické využití metody

Nový postup umožňuje:

• Rychlou detekci a kvantifikaci chlorofylů i jejich degradovaných forem (phaeopigmentů).
• Včasné varování před vznikem toxických řasových květů a problémy s chutí a zápachem pitné vody.
• Zvýšení produktivity laboratoří v oblasti QA/QC, průmyslové a environmentální analytiky.
• Snížení nákladů na pracovní sílu a časovou náročnost evidenčních a výpočetních kroků.

Budoucí trendy a možnosti využití

Automatizovaný spektrofotometrický systém lze dále rozšiřovat o:

• Integrované senzory pro online monitoring kvality vody.
• Rozšíření metodiky o další biomarkery (fluorescenční pigmenty, fytoplanktonové skupiny).
• Implementaci multivariačních statistických přístupů pro pokročilou taxonomickou dekompozici společenstev.
• Miniaturizaci a polní varianty pro rychlé nasazení v terénu.

Závěr

Vyvinutý automatizovaný systém pro analýzu rostlinných pigmentů významně zlepšuje rychlost, přesnost a účinnost spektrofotometrických stanovení v prostředí povrchových vod. Výrazné úspory času i provozních nákladů a možnost rychlé reakce na ekologické hrozby plně ospravedlňují investici do vývoje a implementace tohoto řešení.

Reference

• Standard Methods for the Examination of Water and Wastewater, 17th ed., APHA, Washington DC (1990).
• Bowles N.D., Paerl H.W., Tucker J.: Effective solvents and extraction periods employed in phytoplankton carotenoid and chlorophyll determinations. Can. J. Fish. Aquat. Sci. 42, 1127–1131 (1985).
• Hanna R.G., Horkan K.: Modification in algal plant pigment extraction techniques in marine and fresh waters. CIESM Congress, Trieste (1992).
• Hanna R.G., Horkan K.: AWT Science & Environment Report No. 92/94 (1992).
• Marker A.F.H.: The use of acetone and methanol in the estimation of chlorophyll in the presence of phaeophytin. Freshwater Biol. 2, 361–385 (1972).
• Riemann B.: Note on the use of methanol as an extraction solvent for chlorophyll a determination. Arch. Hydrobiol. 14, 70–78 (1980).
• Holm-Hansen O., Riemann B.: Chlorophyll a determination improvement methodology. Oikos 30, 438–447 (1978).
• Wetzel R.G., Likens G.E.: Limnological Analyses, 2nd ed., Springer-Verlag (1991).
• SCOR/UNESCO: Determination of Photosynthetic Pigments in Sea Water, Monographs on Ocean Method No. 1 (1991).
• Jeffrey S.W., Humphrey G.F.: New spectrophotometric equations for determining chlorophylls a, b and c. Biochem. Physiol. Pflanzen 167, 191–194 (1975).
• Tolstoy A.: Chlorophyll a as a measure of phytoplankton biomass. Ph.D. Thesis, Univ. Uppsala (1977).
• Lorenzen C.J.: Determination of chlorophyll and phaeopigments: spectrophotometric equations. Limnol. Oceanogr. 12, 343–346 (1967).
• Marker A.F.H., Crowther C.A., Gunn R.J.M.: Methanol and acetone as solvents for estimating chlorophyll a and phaeopigments. Arch. Hydrobiol. Ergebn. Limnol. 1, 52–69 (1980).
• Wintermans I.F.G.M., De Mots A.: Spectrophotometric characteristics of chlorophylls a and b and their pheophytins in ethanol. Biochim. Biophys. Acta 109, 448–453 (1969).