PROTEOMIKA JAKO KOMPLEXNÍ PŘÍSTUP KE STUDIU FYZIOLOGICKÝCH REGULACÍ U BAKTERIÍ

Význam tématu

Proteomika představuje klíčový nástroj komplexní molekulární biologie umožňující sledovat současnou přítomnost, identitu a kvantitu většiny proteinů v bakteriálních buňkách. V kontextu rostoucího množství sekvenačních dat napomáhá přiřazovat funkce genům, mapovat regulační sítě a porozumět mechanismům virulence, metabolické diferenciace či rezistence k antibiotikům.

Cíle a přehled článku

Cílem přehledu je seznámit s experimentálními strategiemi a aplikacemi proteomiky v mikrobiologii. Autoři shrnují rozdíl mezi popisnou a dynamickou proteomikou, představují subproteomy, volbu fyziologických podmínek pro kultivaci a věnují se významu analýzy posttranslačních modifikací.

Použitá metodika a instrumentace

Popisné i kvantitativní studie vyžadují kombinaci následujících technik:

• Dvojrozměrná elektroforéza s IPG proužky (pH 4–7, užší pH rozsahy pro subproteomy)
• Hmotnostní spektrometrie (identifikace proteinů a lokalizace posttranslačních modifikací)
• Diferenciální centrifugace (oddělení membránových a cytoplazmatických frakcí)
• Afinitní chromatografie (izolace ligand-vazebných či fosfoproteinů)
• Chemostat a kultivace na skleněných kuličkách (reproducibilní submersní kultivace Streptomyces)
• Radioaktivní značení proteinů (sledování dynamiky exprese a fosforylace)
• Dvojhybridový systém (mapování protein–protein interakcí)

Hlavní výsledky a diskuse

Autoři rozlišují dva přístupy:

• Popisná proteomika – identifikace proteinů dělených 2D elektroforézou a MS; vyžaduje znalost genomu.
• Dynamická (kvantitativní) proteomika – sledování expresních profilů v čase a prostoru; umožňuje rekonstrukci regulačních sítí.

Subproteomy (membránový, ribosomální, fosfoproteom) vedou k lepšímu rozlišení a zkoncentrování sledovaných proteinů. Příklady aplikací:

• Studium biosyntézy antibiotik u Streptomyces – vztah biochemické a morfologické diferenciace při kultivaci na kuličkách.
• Analýza virulence patogenů (Mycobacterium tuberculosis, Francisella tularensis, Neisseria meningitidis).
• Charakterizace posttranslačních modifikací (fosforylace EF-Tu, acylace toxinu Bordetella pertussis).

Přínosy a praktické využití metody

Proteomika umožňuje:

• Rychlou identifikaci a kvantifikaci bakteriálních proteinů za různých fyziologických stavů.
• Objevení proteomových signatur charakterizujících stresové či diferenciční procesy.
• Mapování regulačních sítí a interakcí protein–protein.
• Podporu biotechnologických aplikací – optimalizace výroby antibiotik, vakcín a biologicky aktivních sloučenin.
• Detekci nových virulentních faktorů a cílových míst pro terapeutika.

Budoucí trendy a možnosti využití

Rychlý rozvoj bioinformatiky a hromadných dat umožňuje integrovat proteomiku s genomikou, transkriptomikou a metabolomikou. Směřuje se k systémové biologii, kde se modelují komplexní regulační sítě a dynamika buněčných procesů. Autom atizované vysokokapacitní platformy budou doplňovat cílené studie subproteomů v akademických i průmyslových laboratořích.

Závěr

Mikrobiální proteomika je vysoce dynamická disciplína, která spojuje zkušenosti z biochemistry, fyzikálních metod a matematického modelování. Umožňuje důkladné zkoumání bakteriálních fyziologických stavů, virulence a metabolické regulace. Další rozvoj metod a jejich integrace napomůže vytvářet komplexní modely buněčné funkce a podpoří inovace v biotechnologiích a medicíně.

Reference

1. Collinsová M., Jiráček J.: Chem. Listy 98, 1112 (2004)
2. Washburn M.P., Yates J.R.: Curr. Opin. Microbiol. 3, 292 (2000)
3. Cash P.: Electrophoresis 21, 1187 (2000)
4. Cordwell S.J. et al.: Proteomics 1, 461 (2001)
… (další dle původního článku zkráceně)