<p><strong>V Evropě je nejčastějším produktem recyklace plastů nový PET, který slouží pro výrobu lahví a vláken. Významná část odpadního PET je navíc chemicky recyklována opět na suroviny pro výrobu nového PET. Díky tomu, že je PET snadno dostupný a lze jej jednoduše separovat od ostatních upotřebených obalů, se z recyklovaného PET stala hodnotná druhotná surovina. Jeho recyklaci rozlišujeme na materiálovou a chemickou. Na otázku odpovídá Ing. Zdeněk Kruliš, CSc. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<h3><strong>PET lahve</strong></h3>
<p>Pro materiálovou recyklaci odpadního PET z lahví na materiál pro opětovnou výrobu lahví je v Evropě využíváno několik postupů, které jsou souhrnně označovány jako B2B technologie (bottle-to-bottle). Všechny tyto postupy jsou založeny na důkladném vyčištění suroviny (PET-flakes) a jejím následném zpracování v tavenině tak, aby nedocházelo ke štěpení řetězců PET. Zde je nezbytné zmínit, že PET na výrobu lahví musí mít poměrně vysokou střední molární hmotnost, tedy dlouhé řetězce, aby z něho vůbec šly použitelné lahve vyrobit. PET je náchylný na štěpení řetězců účinkem vody a vysoké teploty, při které je v tavenině zpracováván.</p>
<p><em>Materiálová recyklace umožňuje nejúčinnější využití surovinového a energetického vkladu do panenského polymerního materiálu. Je založena na dodávce tepelné a mechanické energie a případně additiv nutných pro přetvoření odpadní suroviny na nový materiál s mechanickými i estetickými vlastnostmi blízkými panenskému polymeru. Kvalita recyklátu je silně závislá na charakteru vstupní suroviny.</em></p>
<p>Společným problémem všech postupů B2B jsou vysoké nároky na čistotu vstupní suroviny a třídění použitých lahví podle barev. Prakticky jsou technologiemi B2B zpracovávány jen čiré bezbarvé lahve. Průmyslově jsou v Evropě využívány čtyři procesy: VacuRema vyvinutý rakouskou společností Erema, Stehningův proces společnosti OHL Apparatebau &amp; Verfahrenstechnik GmbH z Limburgu, URRC proces vyvinutý společností United Resource Recovery Corporation v USA a proces Bühler švýcarské společnosti Bühler Group. V České republice není realizován žádný z postupů B2B, na Slovensku je v Kolárově od roku 2004 v provozu závod na B2B recyklaci společnosti Sledge Slovakia. Výsledným produktem všech těchto postupů je granulát pro vstřikování preforem, ze kterých se pak vyfukují lahve. Kvalita recyklátu se vyrovná kvalitě primárního PET.</p>
<h3><strong>Vlákna pro oblečení i výbavu automobilů</strong></h3>
<p>Pro zpracování recyklátu PET technologickými postupy výroby vláken není nutné, aby vstupní surovina byla ve formě granulátu. Plně postačující formou suroviny je vytříděná a dobře vypraná drť odpadního PET. Roku 1993 zavedla společnost Wellman (Spijk, Nizozemí) nový postup zpracování drti odpadního PET na střiž chráněný pod známkou Ecospun(tm). Tímto postupem je možné získat střiž v kvalitě vyhovující i pro textilní zpracování na oděvy. </p>
<p><em>Chemická recyklace využívá odpadní PET pouze jeho surovinový vklad. PET může být rozložen postupy využívajícími hydrolýzu, alkoholýzu nebo glykolýzu. Produkty chemické recyklace jsou vždy suroviny pro výrobu nového PET. Velkou výhodou chemické recyklace PET proti materiálové je necitlivost na kvalitu vstupního odpadního PET (znečištění, barva).</em></p>
<p>Největší množství recyklátu PET je však zpracováno na technické textilie, zvláště pak na netkané textilie a na vláknité výplně nacházející poměrně široké uplatnění jako čalounický materiál. Tyto výrobky se v široké míře uplatňují ve vnitřní výbavě automobilů. Kapacitně největší recyklační jednotka na zpracování odpadního PET na netkané textilie v ČR je ve společnosti Silon v Plané n. L.</p>
<p>Určitý podíl recyklátů je spotřebován též na výrobu „pásků“ pro technické tkaniny, koberce a provaznické výrobky. Tento způsob zpracování vyžaduje surovinu o vyšší střední molární hmotnosti. Spočívá v extruzi monoaxiálně orientované folie, která je následně řezána na úzké proužky.</p>
<h3><strong>Nejen potravinářské folie</strong></h3>
<p>Společnost ICI vyvinula postup zpracování recyklátu PET z lahví na folie chráněné pod známkou ECO(tm). Tyto folie jsou určeny pro výrobu tepelně tvářených obalů a některé typy jsou certifikovány i pro přímý kontakt s potravinami. Folie pro určené pro výrobu potravinářských obalů jsou rovněž vyráběny třívrstvou koextruzí, kde obě vnější vrstvy folie jsou z panenského PET, vnitřní je z recyklátu. V ČR není tento způsob recyklace zaveden.</p>
<h3><strong>Vstřikované výrobky</strong></h3>
<p>Mechanické vlastnosti vstřikovaného materiálu na bázi recyklátu jsou v porovnání se vstřikovaným panenským PET výrazně horší. Houževnatost recyklátu je možné zvýšit blendováním s reaktivními modifikátory. Vstřikovací termoplastické materiály na bázi modifikovaného recyklovaného PET jsou vyráběny společností DuPont pod označením Rynit(tm) a Nupet(tm). Podobným materiálem je Petra(tm) vyráběný společností Allied Signal.</p>


DOBA PLASTOVÁ: Co se vlastně vyrábí z recyklovaných PET lahví?

<p><strong>Rozložitelná igelitka má ze své podstaty omezenou dobu životnosti. Vyhozením takového druhu plastu do tříděného odpadu můžeme výrazně ohrozit kvalitu surovin v celém žlutém kontejneru, jehož obsah slouží jako surovina pro recyklaci. Na otázku z titulku odpověděla RNDr. Ivana Šeděnková Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>Plastové výrobky s omezenou dobou životnosti se dnes vyrábějí dvěma způsoby. První jsou biodegradovatelné polymery, které se připravují buď z obnovitelných zdrojů, jejich základem může být škrob, kyselina mléčná a jiné přírodní látky nebo, stejně jako u konvenčních polymerů, ropa. Výrobky z biodegradovatelných polymerů se rozkládají působením bakterií na produkty běžně nacházené v přírodě, jako oxid uhličitý, dusík, voda, biomasa, případně anorganické soli.</p>
<p>Druhým typem rozložitelných plastů jsou materiály z běžných polymerů, jako polyetylén nebo polypropylén, do nichž jsou přimíseny přídavné látky, které urychlují jejich rozklad působením vnějších podmínek, ať už se jedná o oxidaci, fotodegradaci nebo působením bakterií. Jejich rozložením sice částice polymeru nezmizí, ale plastový pytlík od rohlíků nebude ještě rok vlát na větvi nejbližšího stromu. Vzniklá rezidua však mají charakter mikroplastů a z tohoto důvodu je využití těchto materiálů legislativně omezeno, stále však zůstávají v prodeji.</p>
<p>Oba typy materiálů začínají částečně nahrazovat plastové výrobky pro jednorázové použití, které tvoří velkou část plastového odpadu nejen českých domácností. Velká část tohoto odpadu pak končí ve směsném odpadu a následně na skládkách. Tam se dříve či později biodegradovatelné polymery rozloží na látky přírodě vlastní, plasty obohacené o složky urychlující stárnutí se rozpadnou na, lidským okem nepozorovatelné, částečky konvenčních polymerů.</p>
<h3><strong>Důležité je rozlišovat mezi kompostovatelným a rozložitelným plastem</strong></h3>
<p>Vyhazováním rozložitelných plastových tašek do žlutých kontejnerů ohrožujeme kvalitu výrobků z recyklovaného plastu. Aditiva, která umožňují urychlující rozklad polymeru, jsou sice do složení rozložitelných tašek přidávána v malém množství, mohou však nastartovat řetězovou reakci a výrazně znehodnotit větší část plastového odpadu, který slouží k výrobě recyklátu. Výrobky z recyklovaného plastu nás přitom obklopují na každém kroku. Recyklovaný plast slouží k výrobě oblečení, přes věci denní potřeby až po lavičky nebo materiály pro povrchy hřišť.</p>
<p>Způsob, jak zacházet s rozložitelnými plasty, závisí na jejich typu, který je obvykle vyznačený v dolní části výrobku, nejčastěji poblíž čárového kódu. Výrobky z biodegradovatelných polymerů patří do bioodpadu, případně na vlastní kompost. Většina biodegradovatelných materiálů je však uzpůsobena rozkladu v kompostárně, kde kompostování probíhá při teplotách mezi 50 °C a 60 °C. Počítejte tedy s tím, že v domácím kompostu je ještě nějakou dobu budete přehazovat. Plasty z polyetylenu nebo polypropylénu obohacené o látky urychlující jejich rozklad by pak měly putovat do směsného odpadu. V každém případě rozložitelné plastové tašky do běžného plastového odpadu rozhodně nepatří.</p>


DOBA PLASTOVÁ: Patří rozložitelná plastová taška do žlutého kontejneru?

<p><strong>Většinu plastů v komunálním odpadu tvoří použité obaly a drobné užitné předměty s krátkodobou životností. Přibližně šedesát procent všech vyrobených plastů se do roku od své výroby dostane do komunálního odpadu. Nejčastěji v popelnicích končí upotřebené výrobky v podobě obalů. Jak se recykluje komunální plastový odpad, vysvětluje z pohledu chemika Ing. Zdeněk Kruliš, CSc. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>V současné době se využívá jen několika málo postupů jak recyklovat směsi odpadních plastů. Separace a čištění jednotlivých složek směsného plastového odpadu jsou operace technicky i ekonomicky náročné. Protože jsou recykláty plastových směsí z hlediska užitných vlastností nekvalitní, tedy i velmi levné a s omezenou možností aplikace, dosažení vyšší kvality, tj. lepších užitných vlastností recyklátů, je v podstatě jedinou cestou k jejich širšímu využití pro náročnější aplikační oblasti.</p>
<p>Před vlastním zpracováním je nutné surovinu nejdříve upravit. Ze směsi odpadních plastů jsou nejprve manuálně vytříděny všechny nežádoucí složky, jako plechovky, skleněné lahve, kusy dřeva, kartonu apod. Dále jsou ze vstupní suroviny separovány PET lahve, které se zpracovávají zvlášť a folie, které jsou následně tepelně aglomerovány. Takto vytříděná surovina se na drtičích dezintegruje na střední velikost částic kolem 10 mm.</p>
<p>Z drti jsou magnetickými bubnovými separátory odstraněny feromagnetické kovové příměsi. Poslední úpravou je míchání této drti v homogenizátorech s drtí vlastního technologického odpadu, aglomerátem získaným z vytříděných folií a dalšími přísadami, jako jsou např. drtě průmyslového odpadu, barviva, plniva, antioxidanty apod. Mícháním různých druhů odpadových surovin a dalších přísad se udržuje standardní složení a kvalita výsledného materiálu v přípustných mezích.</p>
<p>Na mechanické vlastnosti výsledného produktu má příznivý vliv vyšší koncentrace polyethylenu. Jednotlivé suroviny se tedy míchají v takovém poměru, aby ve zpracovávané směsi byl obsah polyethylenu co nejvyšší. Aplikační možnosti recyklátů jsou zásadním způsobem omezeny jejich mechanickými a dalšími užitnými vlastnostmi. Pro většinu aplikací je zvláště ceněnou vlastností recyklátů jejich tuhost (modul pružnosti) a houževnatost. </p>
<p>Recyklát o vyšší tuhosti a houževnatosti umožňuje subtilnější konstrukci výrobku a tím i dosažení vyšší prodejní ceny zpracovaného materiálu. Houževnatý recyklát směsi odpadních plastů však není možné vyrobit doposud zavedenou technologií. Separační tendence polymerních složek směsi je možné potlačit kompatibilizací, tedy vytvořením vazeb (fyzikálních nebo chemických) na mezifázovém rozhraní. Výsledkem kompatibilizace je stabilizace vzniklé struktury materiálu. Tyto vazby se vytváří obvykle přídavkem další složky, tzv. kompatibilizátoru. S ohledem na cenu kompatibilizátoru se však tento způsob zhodnocení směsí odpadních plastů u recyklace komunálního sběru obvykle nevyužívá.</p>
<h3><strong>Užitné vlastnosti recyklátu zhoršuje i degradace a znečištění polymerního materiálu</strong></h3>
<p>Recyklace polymerních směsí prostým míšením jejich taveniny nevede k požadovaným užitným vlastnostem výsledného materiálu. Kvůli nemísitelnosti naprosté většiny polymerů se polymerní složky směsi od sebe separují, což vede ke špatné soudržnosti materiálu a tedy i nevyhovujícím mechanickým vlastnostem. Kvalitu recyklátu dále zhoršuje i degradace a znečištění polymerního materiálu. Nevalné mechanické a estetické vlastnosti recyklátu směsného plastového odpadu významně omezují rozsah jeho aplikací na masivní dílce, které v aplikacích nahrazují dřevo nebo beton a uplatnění nacházejí především v pozemním, dopravním a vodním stavitelství a v zemědělství. V angličtině jsou tyto výrobky označovány jako „plastics lumber“, tedy doslova „plastové řezivo“. Vhodné české pojmenování tohoto druhu výrobků se doposud neujalo.</p>
<p>V porovnání s materiály v odpovídající cenové úrovni, tj. s měkkým dřevem, nebo betonem, vykazují tyto recykláty řadu výhodných užitných vlastností, zejména zanedbatelnou absorpci vody a odolnost vůči mikroorganismům. Mezi vlastnosti, které naopak nejvíce omezují praktické využití těchto recyklátů, je nutné především uvést poměrně nízký modul pružnosti (nižší tuhost v ohybu), poměrně vysokou hustotu (v porovnání se smrkovým dřevem až dvojnásobná) a nestlačitelnost materiálu, což znemožňuje spojování výrobků prvky zavedenými pro dřevo.</p>
<h3><strong>Směsný recyklát nejčastěji nahrazuje dřevo</strong></h3>
<p>Hlavní výhodou výrobků z recyklátů je jejich chemická a biologická odolnost. Tím také odpadají jakékoliv nároky na povrchovou ochranu výrobků proti účinkům vody, povětrnosti a půdním mikroorganismům a eliminují se tak náklady na údržbu v aplikaci. Nízká povrchová energie materiálu naopak neumožňuje jiný způsob barvení výrobků než ve hmotě a vzhledem k původu a charakteru suroviny jen v barevném sortimentu omezeném na tmavé odstíny.</p>
<p>Recyklát směsi odpadních plastů je obvykle zpracováván na výrobky tvarově kopírující obdobný sortiment ze dřeva a tyto jsou pak využívány tam, kde je navlhavost a nízká biologická odolnost přírodního dřeva na závadu. Kromě tohoto „plastového řeziva“ jsou dále ze směsných recyklátů vyráběny přepravní palety na zboží, prvky odvodňovacích systémů volných ploch, stavebnicové prvky kompostovacích zařízení a další. Všechny uvedené výrobky jsou vyráběny technologií tzv. intruze, tj. vytlačováním taveniny do formy.</p>


    DOBA PLASTOVÁ: I plast ze směsného odpadu se dá recyklovat. Poslouží jako ‚dřevo‘, které nehnije

<p><strong>Ze strachu před dlouhou životností plastů přestáváme používat „igelitky“ a dáváme přednost taškám z bavlny nebo papíru. Zatímco u papírové tašky většina lidí očekává, že po jejím využití tak nějak sama zmizí, u používání tašek z plastu nás pálí svědomí, že tu s námi budou další stovky let. Co stojí za výrobou papírové tašky a co se s ní děje, potom co si v ní odneseme sobotní nákup? Na otázku odpověděla RNDr. Ivana Šeděnková Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>Zdá se, že když se papírová taška vyrábí ze dřeva a plastová z ropy, v otázce obnovitelných zdrojů jednoznačně zvítězí ta z papíru. Málokdo si však uvědomuje, že pro výrobu papírové tašky je třeba nejen dřevo, ale také velké množství vody a energie, která je potřeba pro kácení a svoz dřeva i výrobu samotné tašky. Zpracování dřeva je energeticky náročné, stejně tak na spotřebu vody, která pak musí být opětovně upravena. Energie potřebná pro výrobu plastové tašky je podstatně nižší. </p>
<p>Do celkové energetické bilance musíme také započítat přepravu tašek, což opět znevýhodňuje ty s větším objemem, tedy papírové, které jsou i těžší. Nakonec zjistíme, že množství neobnovitelných zdrojů spotřebovaných, než se nám do ruky papírová taška dostane, je kupodivu výrazně vyšší než v případě plastové. Nutno pamatovat také na to, že obnovitelné zdroje mohou být obnovovány jen určitou rychlostí a těžba ve velkých světových lesních ekosystémech není v současnosti dostatečně kompenzována.</p>
<h3><strong>Životnímu prostředí nepomůžete taškou z bavlny ani z papíru</strong></h3>
<p>Protože je papír stejně jako plast recyklovatelný, nabízí se, že jeho bilanci můžeme jednoduše zlepšit jeho opětovným využitím. Přestože papír můžete recyklovat až sedmkrát, s každou recyklací dochází ke zkracování celulózových vláken. A ze sedmkrát recyklovaného papíru dostaneme materiál pro výrobu plat na vajíčka, který ale rozhodně není vhodný pro papírovou tašku s požadovanou nosností. U recyklace plastů zase dochází ke změnám jak ve kvalitě, tak ve vzhledu. Málokterý obchodník chce nabízet svým zákazníkům na odnos potravin podivně žluto-šedou, nejednotně probarvenou tašku.</p>
<p>Použitá taška z papíru i plastu by měla v ideálním případě skončit ve tříděném odpadu, často ale končí na skládkách nebo ve spalovně, kde obě „zmizí“ a zůstane po nich uhlíková stopa odpovídající zhruba jejich váze. Větší množství oxidu uhličitého tak zůstane po té papírové, která je prostě těžší.</p>
<p>Na skládce bychom přirozeně očekávali, že se papírová taška rozloží bez problému a rozpadne se stejně jako dřevěné větvičky v lese, nebo na kompostu. Hovoříme ale o případě, kdy papírová taška skončila v uměle vytvořeném prostředí, na skládce, která nefunguje podobně jako kompost nebo les. Skládky nám odpad víceméně pohřbí, překryjí vrstvou hlíny a pak ještě několika vrstvami odpadu a hlíny. Ve skutečnosti se na skládce rozloží máloco. A stejně jako se bez přístupu vzduchu stovky let zachovaly pohřební roucha českých králů, může se zachovat i naše papírová taška ze sobotního nákupu. A pokud k rozkladu na skládce dojde, výsledkem rozkladu je stejné množství oxidu uhličitého jako v případě spálení ve spalovně. Papírová taška navíc na skládce zabere více místa než ta plastová.</p>
<p>Můžeme tedy papírovou tašku vnímat jako ekologičtější než plastovou? Určitě ne. A je používání jednorázových plastových tašek dobré pro životní prostředí? Odpověď zní také záporně. Jediná možnost, jak pomoci životnímu prostředí, je nebýt pohodlný a nosit si vlastní tašku. V tomto případě si pořiďte polyesterovou, jejíž výroba má menší ekologický dopad než výroba tašky z bavlny.</p>


    DOBA PLASTOVÁ: Proč není používání papírových tašek ekologičtější než používání plastových?

<p><strong>Mnoho lidí považuje třídění nejen plastového odpadu za zbytečné. Největší chybou přitom je netřídit odpad vůbec. Třídění je důležité nejen kvůli klasické materiálové recyklaci, během které dochází ke zpracování odpadu na znovu využitelný materiál, vytříděný odpad lze také lépe využít pro výrobu energie pomocí spalování. Na otázku odpověděla RNDr. Ivana Šeděnková Ph.D. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.</strong></p>
<p>Když už se rozhodnete odpad třídit, najděte nejbližší kontejnery na tříděný odpad a zamyslete se, co do kterého kontejneru vlastně patří. Způsob recyklace se může lišit v závislosti na technologii zpracování odpadu v třídících linkách, na což reagují svozové firmy. Může se proto stát, že do žlutého kontejneru patří současně plast i nápojové kartony. Typ odpadu, který do dané nádoby patří, je na daném kontejneru vždy vyznačen. K rozlišení jednotlivých plastů a ostatních odpadů se používají takzvané recyklační symboly (viz. obrázek), trojúhelník symbolizující recyklaci. Pro každý typ odpadu je odlišen číslem a často i zkratkou daného typu materiálu (viz tabulka).</p>
<h3><strong>Pozor na kávové kapsle, PVC nebo kompozitní materiály</strong></h3>
<p>Při recyklaci nejsou problémem obaly od běžných mycích a čisticích prostředků, do žlutého kontejneru naopak nepatří obaly od žíravin (např. čistič potrubí „krtek“). Stejně tak do plastového odpadu nepatří výrobky z PVC, jako jsou podlahové krytiny a novodurové trubky. Recyklace PVC je odlišná od ostatních běžných plastových materiálů, proto odpad z PVC raději odneste na sběrný dvůr.</p>
<blockquote>
<h5><strong>Identifikační kódy u plastů</strong></h5>
</blockquote>
<ul>
<li>PET Polyethylentereftalát</li>
<li>HDPE Vysokohustotní (lineární) polyetylén</li>
<li>PVC Polyvinylchlorid</li>
<li>LDPE Nízkohustotní (rozvětvený) polyetylén</li>
<li>PP Polypropylén</li>
<li>PS Polystyren</li>
</ul>
<p>Do plastového odpadu také nepatří obaly, které jsou tvořeny z kompozitu kovu a plastu. Tyto materiály jsou označeny značkou, která na to uživatele upozorní. Běžné plastové obaly bývají z polyetylénu, polypropylénu nebo polyetylentereftalátu a jsou označeny jako „PE“, „PP“ nebo „PET“. Pokud najdeme na obalu značku polymeru „C/“ (typicky „C/PE“), takovýto obal značí kompozitní materiál a patří do směsného odpadu. Stejně tak do žlutého kontejneru nepatří použité kávové kapsle. Ty můžete v případě vybraných značek vrátit přímo v prodejně nebo kapsle vyhodit do směsného odpadu.</p>
<p>Do plastového odpadu nepatří také mastné obaly. Neznamená to, že tam nepatří láhev od oleje, ale je ji nutno předem vymýt saponátem a teplou vodou. Není třeba pečlivě vymývat všechny plastové obaly od potravin, je ovšem hezké myslet na zaměstnance třídících linek a znečištěné obaly alespoň opláchnout.</p>
<p>Nejjednodušší rada je sledovat značky na kontejnerech a výrobcích, které se chystáte recyklovat. Všechny technologie zpracování odpadu počítají s nějakou tou chybou, a strach ze špatně vyhozeného pytlíku od brambůrků by nikoho neměl odradit od třídění odpadů.</p>


DOBA PLASTOVÁ: Jaké jsou nejčastější chyby při třídění plastového odpadu?

<p><strong>Chemie je všude okolo nás. Ve vzduchu, vodě, zemi nebo v jídle. Jsme naživu díky biochemickým reakcím, každý z nás je po celý svůj život malou chemickou továrnou. A plasty, které mají za sebou více než 150 let historie, jsou nedílnou součástí našich životů.</strong></p>
<p>Kdo se vyzná v chemii, ví, jak náš svět funguje. Vědě vděčíme za to, že můžeme žít dlouhé a kvalitní životy, léčit nemoci, pít čistou vodu nebo vyvíjet nové materiály, které šetří životní prostředí.</p>
<p>Takovými materiály jsou i plasty, ze kterých nevznikají jen všudypřítomné igelitky a lahve, kterými lidé plýtvají. Díky odolným plastovým materiálům můžeme jezdit v úsporných autech, objevovat vesmír, zachraňovat životy umělými srdečními chlopněmi nebo nosit funkční oblečení. Plasty jsou všude a neustále přibývá možností, kde nacházejí uplatnění. Není divu, že někteří vědci plasty označují za materiál 21. století.</p>
<p>Mohou odolat teplu, jsou tvrdé, pružné, snadno formovatelné a pevné. Dají se recyklovat a opakovaně používat. Když se dostanou do rukou zapálených chemiků, společně dokážou velké věci.</p>
<p>Základními stavebními prvky plastů jsou polymery. Ty mohou sloužit pro vývoj biopaliv, čištění vody nebo léčení nádorů.</p>
<h3><strong>Polymerům a boranům se věnuje také vědec Michael Londesborough. Chemie jej zavedla z Velké Británie do Česka v roce 2002.</strong></h3>
<p><em>„Četl jsem mnoho článků týkajících se chemie boranů a seznámil jsem se s prací českých vědců. Jejich výzkum boranů byl až do roku 1989 tajný, a tím mě přitahoval,“</em> vzpomíná Michael, který dnes se svým týmem zkoumá, jak se borany dají využít. O přírodní vědy se zajímal odmalička, brzy pochopil, že jsou klíčem k porozumění světa. A to ho na nich lákalo. K tomu, aby se věnoval chemii, jej inspiroval jeho středoškolský učitel a otec, který se rád díval na vědecké programy v televizi. <em>„Chemie je fascinující, plná barev, světla a energie. Je to ale především jediná metoda, pomocí které můžeme vyvinout nové materiály, jež mění svět,”</em> říká Michael.</p>
<p>Co všechno se dá díky polymerům vyrobit Michael ukazuje v mini sérii <a href="https://native.seznamzpravy.cz/kdyz-plasty-pomahaji-dovedou-lecit-i-cistit-vodu/">Michael’s Reactions</a></p>
<h3><strong>Co jsou to polymery?</strong></h3>
<p>Jedná se o obrovské molekuly, které existují v podobě řetězců a skládají se z neustále se opakujících jednotek. Jejich velikost a molekulární organizace jim daly skvělé vlastnosti – pevnost, odolnost a univerzálnost.</p>
<p>Polymerů je spousta druhů, existují přírodní i syntetické. Z polymerů je složené například dřevo nebo maso, ale i PET lahve nebo silon. „Jsme obklopení polymery a díky tomu, že chápeme jejich chemické složení, můžeme přijít na užitečné a inovativní polymerní materiály,” říká Michael Londesborough, který se s polymery setkává i ve svém bádání. Z polymerů se skládají součástky do aut, lodí a letadel, které jsou díky nim lehčí a tím i úspornější. Polymery jsou součástí léčiv, spotřebičů, oblečení, nábytku i silnic. Život bez nich si lze jen těžko představit.</p>
<p>S polymery se už na konci 50. let minulého století v Česku počítalo jako s látkami, které budou moci například napravovat nedostatky lidského těla. A tato prognóza se vyplnila zanedlouho, kdy byly objeveny kontaktní čočky. „Když se rozhlédneme kolem sebe, tak prakticky veškeré nové technologické objevy, vývoj technologií i zdravotnictví, jsou založeny na pokroku v polymerní vědě. Budoucnost jednoznačně patří polymerům,“ dodává doktor Jiří Kotek, ředitel Ústavu makromolekulární chemie.</p>
<h3><strong>Polymerům se věnuje také Drahomír Čadek na Vysoké škole chemicko-technologické. Mimo jiné vyvíjí metody, jak z různých materiálů vyrábět funkční věci. Zabývá se především přírodním kaučukem, ze kterého se vyrábějí pneumatiky, gumové rukavice nebo nafukovací balonky.</strong></h3>
<p><em>„Nedávno jsem se začal věnovat také škrobu, což je další z polymerů. Když se vhodně zpracuje, může nahradit některé plasty. Své využití tak může najít ve výrobě jednorázových příborů a nádobí,“</em> přibližuje svoji práci inženýr z Ústavu polymerů. V poslední době podle něj roste zájem firem o vyvinutí alternativních materiálů, které by tolik nezatěžovaly životní prostředí. Všímá si ale i nešťastných módních výstřelků, například kovových brček na pití, jejichž výroba je energeticky mnohem náročnější než v případě plastových, a jejich využití tak postrádá smysl. <em>„Řada lidí nahrazuje plastové produkty jinými, kdybychom ale plastové lahve nahradili skleněnými, byly by mnohem těžší, a i náklady na výrobu, manipulaci a distribuci by rostly stejně jako spotřeba energií,“</em> upozorňuje. Cestou k udržitelnosti je podle Čadka chovat se k plastům tak, jako se chováme ke kovům nebo ke sklu – s úctou <em>„Měli bychom je používat vícekrát, šetřit s nimi a chovat se rozumně,“</em> shrnuje vědec a dodává, že zatím neexistuje materiál, který by mohl zcela nahradit plasty. <em>„Kdybychom plasty nahrazovaly co nejvíce papírem, začaly by se ve velkém kácet lesy. I škrob vyráběný z bramborových odřezků by se s rostoucí poptávkou stal natolik žádaným, že by se musel začít vyrábět i ze samotných brambor a používat jídlo na výrobu spotřebního zboží není správné,“</em> míní Čadek.</p>
<h3><strong>I profesor Pavel Matějka z VŠCHT upozorňuje na to, že hodnotit materiály z hlediska jejich zátěže pro životní prostředí je velmi ošemetné.</strong></h3>
<p><em>„Nerozhoduje jen čas jejich rozkladu, ale i proces výroby a to, kolikrát se daný výrobek dá využít. Nahrazovat plastové tašky papírovými tak nemusí být krok správným směrem, protože při výrobě papíru se spotřebovává mnoho vody a energie,“</em> dodává. V případě biologicky odbouratelných materiálů by lidé měli dát pozor na to, kam je vyhazují. Pokud se takový materiál začne rozkládat v kontejneru s tříděným odpadem, moc to životnímu prostředí nepomůže. Co se týče plastů Matějka doporučuje užívat je střídmě, co nejvícekrát je využívat a nevyhazovat je do směsného odpadu, aby mohly být recyklovány. <em>„Výskyt mikroplastů ve vodě je například způsoben i praním v pračce, kde se o sebe odírají syntetické tkaniny. Otázkou tedy je, zda jsme schopní vyvinout lepší pračku nebo lépe čistit vodu. Věřím ale, že lidský mozek je schopný přijít s řešením,“</em> říká</p>
<h3><strong>Chemie pro lepší budoucnost</strong></h3>
<h3><strong>Chemie je klíčem k ekologii, protože jen chemici umí odpady, emise nebo škodliviny analyzovat a navrhovat postupy, jak je přeměnit na něco užitečného nebo jak je šetrně zlikvidovat.</strong></h3>
<p>Naše planeta je zamořená plasty, a tak vědci vyvíjejí inovativní ekologické materiály. Ne všechny plasty vyrobené z obnovitelných surovin jsou ale biologicky odbouratelné a naopak, některé klasické plasty z ropy mohou být rozkládány mikroorganismy. Udržitelná cesta, cirkulární ekonomika a recyklace jsou způsoby, kterými můžeme množství plastového odpadu snižovat i při jejich stálém využívání.</p>
<h3><strong>Plasty ve vesmíru</strong></h3>
<p>Kdyby nebylo plastu s názvem RXF1, lidstvo by nemohlo letět na Mars. Varianta polyethylenu, ze kterého se skládá spousta běžných obalových materiálů nebo igelitových tašek, dokáže ochránit astronauty před nejnebezpečnějšími formami vesmírné radiace. Nahradí tak ve vesmírných raketách silné vrstvy cementu a olova. Plastový materiál je nejen lehčí a levnější, ale i silnější než hliník.</p>
<h3><strong>Když odpad čistí vodu</strong></h3>
<p>Chezacarb je název čistého uhlíku, který vzniká jako odpad při zplynění ropných zbytků. Dokáže na sebe vázat škodlivé a nebezpečné látky z plynů i kapalin, najde využití v různých filtrech, při čištění spalin v teplárnách a spalovnách nebo při likvidaci různých ekologických havárií.</p>


Když plasty pomáhají: dovedou léčit i čistit vodu

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Nejstarší dosud vycházející český deník, založený v roce 1893, se dlouhodobě profiluje jako kvalitní celostátní zpravodajský list se speciálním zájmem o politiku, ekonomiku, kulturu a vzdělání.

Lidové noviny

Pro veřejnost je místem, kam se chodí bavit a vyhledávat užitečné informace.
Pro podnikatele je nástrojem, jak dostat svou reklamu k těm, které zajímá.
Pro vydavatele je cestou, jak získat víc publika a monetizovat svůj obsah díky podpoře největšího českého média.

Seznam

Moderní elektroanalytické metody (Cena Metrohm 2026)

ALS Kurz Analýzou HYDRAULICKÝCH a TURBÍNOVÝCH olejů k větší efektivitě výroby

Praktický kurz ŠKOLA HPLC

Big Scale, Big Wins: Prep Chromatography Explained

High-throughput stability screening strategies for antibody formulation

PFAS in Food & Food Contact Material

LCMS novinky se zaměřením na plasty - strana 4