DOBA PLASTOVÁ: I plast ze směsného odpadu se dá recyklovat. Poslouží jako ‚dřevo‘, které nehnije

Většinu plastů v komunálním odpadu tvoří použité obaly a drobné užitné předměty s krátkodobou životností. Přibližně šedesát procent všech vyrobených plastů se do roku od své výroby dostane do komunálního odpadu. Nejčastěji v popelnicích končí upotřebené výrobky v podobě obalů. Jak se recykluje komunální plastový odpad, vysvětluje z pohledu chemika Ing. Zdeněk Kruliš, CSc. z Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR.

V současné době se využívá jen několika málo postupů jak recyklovat směsi odpadních plastů. Separace a čištění jednotlivých složek směsného plastového odpadu jsou operace technicky i ekonomicky náročné. Protože jsou recykláty plastových směsí z hlediska užitných vlastností nekvalitní, tedy i velmi levné a s omezenou možností aplikace, dosažení vyšší kvality, tj. lepších užitných vlastností recyklátů, je v podstatě jedinou cestou k jejich širšímu využití pro náročnější aplikační oblasti.

Před vlastním zpracováním je nutné surovinu nejdříve upravit. Ze směsi odpadních plastů jsou nejprve manuálně vytříděny všechny nežádoucí složky, jako plechovky, skleněné lahve, kusy dřeva, kartonu apod. Dále jsou ze vstupní suroviny separovány PET lahve, které se zpracovávají zvlášť a folie, které jsou následně tepelně aglomerovány. Takto vytříděná surovina se na drtičích dezintegruje na střední velikost částic kolem 10 mm.

Z drti jsou magnetickými bubnovými separátory odstraněny feromagnetické kovové příměsi. Poslední úpravou je míchání této drti v homogenizátorech s drtí vlastního technologického odpadu, aglomerátem získaným z vytříděných folií a dalšími přísadami, jako jsou např. drtě průmyslového odpadu, barviva, plniva, antioxidanty apod. Mícháním různých druhů odpadových surovin a dalších přísad se udržuje standardní složení a kvalita výsledného materiálu v přípustných mezích.

Na mechanické vlastnosti výsledného produktu má příznivý vliv vyšší koncentrace polyethylenu. Jednotlivé suroviny se tedy míchají v takovém poměru, aby ve zpracovávané směsi byl obsah polyethylenu co nejvyšší. Aplikační možnosti recyklátů jsou zásadním způsobem omezeny jejich mechanickými a dalšími užitnými vlastnostmi. Pro většinu aplikací je zvláště ceněnou vlastností recyklátů jejich tuhost (modul pružnosti) a houževnatost.

Recyklát o vyšší tuhosti a houževnatosti umožňuje subtilnější konstrukci výrobku a tím i dosažení vyšší prodejní ceny zpracovaného materiálu. Houževnatý recyklát směsi odpadních plastů však není možné vyrobit doposud zavedenou technologií. Separační tendence polymerních složek směsi je možné potlačit kompatibilizací, tedy vytvořením vazeb (fyzikálních nebo chemických) na mezifázovém rozhraní. Výsledkem kompatibilizace je stabilizace vzniklé struktury materiálu. Tyto vazby se vytváří obvykle přídavkem další složky, tzv. kompatibilizátoru. S ohledem na cenu kompatibilizátoru se však tento způsob zhodnocení směsí odpadních plastů u recyklace komunálního sběru obvykle nevyužívá.

Užitné vlastnosti recyklátu zhoršuje i degradace a znečištění polymerního materiálu

Recyklace polymerních směsí prostým míšením jejich taveniny nevede k požadovaným užitným vlastnostem výsledného materiálu. Kvůli nemísitelnosti naprosté většiny polymerů se polymerní složky směsi od sebe separují, což vede ke špatné soudržnosti materiálu a tedy i nevyhovujícím mechanickým vlastnostem. Kvalitu recyklátu dále zhoršuje i degradace a znečištění polymerního materiálu. Nevalné mechanické a estetické vlastnosti recyklátu směsného plastového odpadu významně omezují rozsah jeho aplikací na masivní dílce, které v aplikacích nahrazují dřevo nebo beton a uplatnění nacházejí především v pozemním, dopravním a vodním stavitelství a v zemědělství. V angličtině jsou tyto výrobky označovány jako „plastics lumber“, tedy doslova „plastové řezivo“. Vhodné české pojmenování tohoto druhu výrobků se doposud neujalo.

V porovnání s materiály v odpovídající cenové úrovni, tj. s měkkým dřevem, nebo betonem, vykazují tyto recykláty řadu výhodných užitných vlastností, zejména zanedbatelnou absorpci vody a odolnost vůči mikroorganismům. Mezi vlastnosti, které naopak nejvíce omezují praktické využití těchto recyklátů, je nutné především uvést poměrně nízký modul pružnosti (nižší tuhost v ohybu), poměrně vysokou hustotu (v porovnání se smrkovým dřevem až dvojnásobná) a nestlačitelnost materiálu, což znemožňuje spojování výrobků prvky zavedenými pro dřevo.

Směsný recyklát nejčastěji nahrazuje dřevo

Hlavní výhodou výrobků z recyklátů je jejich chemická a biologická odolnost. Tím také odpadají jakékoliv nároky na povrchovou ochranu výrobků proti účinkům vody, povětrnosti a půdním mikroorganismům a eliminují se tak náklady na údržbu v aplikaci. Nízká povrchová energie materiálu naopak neumožňuje jiný způsob barvení výrobků než ve hmotě a vzhledem k původu a charakteru suroviny jen v barevném sortimentu omezeném na tmavé odstíny.

Recyklát směsi odpadních plastů je obvykle zpracováván na výrobky tvarově kopírující obdobný sortiment ze dřeva a tyto jsou pak využívány tam, kde je navlhavost a nízká biologická odolnost přírodního dřeva na závadu. Kromě tohoto „plastového řeziva“ jsou dále ze směsných recyklátů vyráběny přepravní palety na zboží, prvky odvodňovacích systémů volných ploch, stavebnicové prvky kompostovacích zařízení a další. Všechny uvedené výrobky jsou vyráběny technologií tzv. intruze, tj. vytlačováním taveniny do formy.