S tímto názorem ovšem všichni archeologové nesouhlasí. Důvodem je skutečnost, že kvasinky potřebné pro výrobu alkoholu jsou prakticky všudypřítomné. Indiánský kmen Tarahumara, žijící nedaleko, na severu Mexika, byl s kvasnými procesy dobře obeznámen. Tito indiáni fermentací kukuřičných klasů vyráběli - a stále vyrábějí - nápoj podobný pivu, pojmenovaný tiswin.
 Glenna Dean spolu s kolegou Tedem Borekem ze Sandia National Laboratories se domnívají, že indiáni z Nového Mexika, Arizony, Utahu a Colorada dělali to samé. Svou hypotézu testovali na sbírce džbánků. Mezi nimi byly jak nádoby, ve kterých si vědci sami připravili nápoj tiswin, tak džbánky indiánů Tarahumara a 800 let staré nádoby z puebel Nového Mexika.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/2b30ddbd322d4f40a6350d901af3e386/Indiani-a-alkohol.jpeg" alt="Český rozhlas: Randy Montoya: Ted Borek ve své laboratoři"/>
Při mírném zahřátí se z nádob začaly uvolňovat páry, které vědci analyzovali pomocí plynové chromatografie a hmotnostní spektrometrie. Zjistili, že chemické složení plynů ze všech testovaných nádob si je nápadně podobné a džbánky z puebel tudíž alkohol v minulosti skutečně obsahovaly. Otázkou ovšem je, jestli jej indiáni vyráběli záměrně - obsah džbánků totiž mohl zkvasit i čistě náhodou. Glenna Dean a Ted Borek proto podle zprávy ze Sandia National Laboratories budou ve svém výzkumu pokračovat.

Indiáni a alkohol

Ve Spojených státech vědci zaznamenali první případ, kdy sladkovodní ryby obsahovaly zbytky nových léčiv, používaných v humánní medicíně.
Chemikové z Baylor University v severním Texasu testovali vzorky tkáně ryb z místní řeky Pecan Creek na přítomnost zbytků léčiv, nově používaných v humánní medicíně. K testování vyvinuli vlastní metodu, založenou na kombinaci kapalinové chromatografie a hmotnostní spektrometrie. Díky ní mohli vzorek poprvé testovat na přítomnost 25 druhů léčiv současně. Léčiva vybrali podle frekvence jejich výskytu v životním prostředí a podle jejich fyzikálních vlastností.
Chemikové v rybách identifikovali rezidua tří léčiv - jednoho &quot;bezpředpisového&quot; sedativa, jednoho léku na vysoký krevní tlak a jednoho antiepileptika. Podstatné je, že složky těchto léků zatím nikdy nebyly v rybách zjištěny. Kromě nich vědci objevili i zbytky antidepresiva fluoxetinu, což potvrdilo výsledky jejich předchozí studie.
Výčet produktů farmaceutického průmyslu, které se akumulují ve vodním prostředí, se tedy opět rozšířil. Vliv těchto látek zatím není zcela vyhodnocen, ale například složky antidepresiv prokazatelně způsobují změny v chování ryb, což nakonec ovlivňuje celý vodní ekosystém.

Ryby akumulují zbytky léčiv

Vědci získali pro tuto hypotézu vážnou experimentální podporu, a to díky pokusům v prostředí umělé simulace komety v laboratoři francouzského Institutu kosmické astrofyziky. Ribóza je přitom základním stavebním kamenem ribonukleové kyseliny (RNA), která je klíčovou chemickou sloučeninou pro pozemský život.
Laboratorní pokusy a jejich následná analýza jsou dílem týmu vědců pod vedením Cornelie Meinert z francouzské “Univerzity Sophia Antipolis” v Nice. Během řady předchozích výzkumů se ukázalo, že zmrzlá kometární jádra jsou vhodným prostředím pro formování jiných chemických sloučenin, potřebných pro vznik života - např. aminokyselin, ze kterých vznikají bílkoviny, a tzv. nukleových bází, dusíkatých sloučenin, které tvoří kódovací součást kyselin DNA a RNA.
Konkrétně jde o sloučeniny adenin, guanin, cytosin, uracil a thymin. Nyní vědci zkoumali možnost vzniku cukru ribózy ve stejném či podobném prostředí, protože tato sloučenina tvoří jakousi páteř molekuly nukleové kyseliny RNA. V rámci dnešních teorií se také předpokládá, že kyselina RNA je vývojovým předchůdcem kyseliny DNA.
Vědci pod vedením Cornelie Meinert ochladili směs vody, čpavku a metanolu na teplotu minus 195 stupňů Celsia, čímž napodobili chemické a fyzikální prostředí, které je typické např. pro komety, ale může se někdy vyskytovat i v mezihvězdných molekulárních oblacích a v protoplanetárních prachových discích. Tuto směs pak bombardovali ultrafialovým zářením, jaké produkují mladé hvězdy na začátku svého vývoje.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/b398e9a082564a82be294fa33624feae/Foto-ryboza.jpeg" alt="Český rozhlas: CNRS: Ribóza je základním stavebním kamenem ribonukleové kyseliny (RNA), která je klíčovou chemickou sloučeninou pro pozemský život"/>
Posledním krokem experimentu bylo zpětné ohřátí “kometární” směsi na pokojovou teplotu a analýza toho, jaké chemické sloučeniny vlivem popsaného postupu ve vzorku vznikly.
Vědecký tým zde objevil 55 organických molekul, např. aminokyseliny, karboxylové kyseliny, alkoholy a další druhy sloučenin, přičemž nejvíce překvapivým výsledkem byl právě objev ribózy a některých dalších cukrů. Podobné pokusy sice proběhly ve světových laboratořích již mnohokrát, ale nyní mohli vědci analyzovat chemické složení mnohem dokonaleji než dříve, díky metodě tzv. multidimenzionální plynové chromatografie. Předchozí metody příliš neumožňovaly detekovat právě cukry.
Protože vědci předpokládají, že komety aj. malé objekty dopadaly po dlouhou dobu a velmi často na povrch mladé Země, je pravděpodobné, že se k nám tímto způsobem dostaly z vesmíru také molekuly ribózy. Ribóza ovšem mohla vznikat i v některých shlucích meziplanetární nebo mezihvězdné hmoty.
Nyní zbývá tuto hypotézu potvrdit tím, že objevíme ribózu v prostředí skutečných komet nebo skutečných oblaků, nacházejících se v kosmickém prostoru.

Pro existenci života důležitý cukr ribóza může vznikat v prostředí kometárního ledu

Nikoli plastová brčka a obaly, ale vytápění, spotřeba elektřiny, a poněkud překvapivě i složení jídelníčku jsou hlavními „hříchy“ průměrného Čecha směrem k životnímu prostředí. Vyplývá to ze studie Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
Záměrem autorů bylo zmapovat dopady činnosti průměrného Čecha na životní prostředí. Unikátnost studie tkví ve skutečnosti, že nebyl zkoumán jen vybraný vzorek populace, ale východiskem byly ověřené statistické údaje o milionech obyvatel České republiky. Autoři analyzovali data Českého statistického úřadu o spotřebě, nákupním chování, cestování za prací nebo vzděláním, nárocích na energie atd.
Výsledkem je zjištění, že průměrný občan České republiky nejvíce zatěžuje životní prostředí spotřebou energií pro vytápění, klimatizaci a obecně chod domácnosti. „Spotřeba je vysoká a elektrická i tepelná energie se ve velké míře získává z fosilních zdrojů. Zejména získávání energie z uhlí je vůči prostředí velmi bezohledné, neboť se jeho spalováním do prostředí uvolňuje množství škodlivých látek,“ upřesňuje docent Vladimír Kočí, jeden z autorů studie a zároveň děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha.
Druhou nejvýznamnější oblastí znečištění je spotřeba potravin, kde se potkává několik nepříznivých faktorů. Češi například dávají tradičně ve velkém přednost vepřovému masu, jehož chov je energeticky velmi náročný, protože samo prase spotřebuje mnoho potravy, než dojde k jeho porážce. Chov hovězího dobytka je sice ještě náročnější, ale tím, že se nedostává na tuzemské talíře tak často, je dopad jeho konzumace na životní prostředí v úhrnu menší. „Podstatnou roli hraje také enormní plýtvání. Třetina potravinové produkce se vůbec nedostane ke zpracování, druhá třetina se vyhodí při výrobě konečných produktů nebo ji vyhodí sami spotřebitelé,“ vysvětluje Kočí. „Svérázným problémem jsou pak biopaliva první generace – tedy řepka v české krajině. Zde se potkává energetika s produkcí potravin. Pěstování řepky jednak poškozuje krajinu, kde by se mohly pěstovat potraviny, a za druhé její přínos v energetice je rovněž problematický,“ dodává.
Podle Vladimíra Kočího ale není cílem autorů radit ostatním, aby jedli méně vepřového masa nebo mrzli ve svých obývacích pokojích. „Chtěli jsme hlavně zmapovat a na základě velkého množství dostupných dat určit hlavní ekologické škody, které obyvatelé ČR mají na svědomí, a vypíchnout oblasti, na které by bylo vhodné se aktuálně zaměřit a zlepšit je,“ odhaluje motivaci vědeckého týmu.
Z výsledků studie, publikované v mezinárodním odborném časopise Science of the Total Environment, mimo jiné také vyplývá, že odpadové hospodářství v českém kontextu není takovým problémem, jak by se ze zpráv zaplavujících veřejný prostor mohlo zdát. „Čímž neříkáme, aby lidé přestali třídit odpady nebo se snažili snižovat jejich množství, to bude mít smysl vždycky, stejně jako předcházení vzniků odpadů tím, že se zbytečné věci nebudou vůbec kupovat. Říkáme jen, že jsou tu důležitější oblasti, které mají na životní prostředí výrazně větší dopady,“ říká Kočí.
V budoucnu by vědci z fakulty rádi připravili podobnou analýzu pro celou Evropu.

Průměrný Čech zatěžuje životní prostředí nejvíce spotřebou energií a jídlem

Diagnóza Crohnovy choroby vyžaduje nepříjemné kolonoskopické vyšetření. Díky výzkumu českých vědců bude v některých případech stačit jen analýza dechu. Diagnostickou metodu, která využívá hmotnostní spektrometrie, představil v Magazínu Leonardo vedoucí výzkumu Patrik Španěl z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského.
„V dechu se kromě hlavních složek jako kyslík, dusík nebo vodní páry vyskytují i nepatrná množství stopových látek,“ uvedl vědec.
U diagnostiky zánětlivých onemocnění hraje hlavní roli pentan. „To je uhlovodík, který se v dechu vyskytuje v koncentracích několika molekul na miliardu molekul vzduchu. Pro odhalení tak nízkých koncentrací je třeba použít citlivou metodu hmotnostní spektrometrie.“
Samotný přístroj využívá hmotnostní spektrometrie v proudové trubici s vybranými ionty. „Pracujeme s tzv. ionizací, kdy neutrální molekuly v plynu se opatří elektrickým nábojem. Specialita naší metody je ta, že nábojem dokážeme opatřit jen ty uhlovodíky, ale ne ostatní složky jako kyslík nebo dusík.“ 
<blockquote>
„Náš hmotnostní spektrometr je velký asi jako lednička, váží kolem 100 kg... Přístroje by se ale využívaly v centrálních laboratořích, zatímco v nemocnicích by byly jen jednoduchá zařízení, která umožní odběr vzorku, podobně jako je tomu v případě odběru krve.“
</blockquote>
„Obecně se dnes metodou analýzy dechu odhaluje také astma, rozlišuje se od chronické obstrukční nemoci, kdy měříme oxid dusnatý. V ordinacích se ale používá jednorázový senzor, který sestra drží v ruce a do něhož pacienti vydechují.“
Španěl objasnil souvislost mezi výskytem pentanu u zánětlivého onemocnění střev. „Když zpracujeme vzorky ze skupiny pacientů a zdravých jedinců, tak je pentan u diagnostikovaných osob zvýšený.“
„Chemicky viděno, pokud v těle dojde k zánětu, tak reakcí volných radikálů s Omega-6 nasycenými kyselinami v těle vzniká pentan. Ten je špatně rozpustný v krvi, proto se objeví v dechu.“
Tento objev ale zatím nepříjemnou kolonoskopii úplně obejít nedokáže, upozornil vědec. „Bylo by ale možné sledovat aktivitu Crohnovy choroby, tedy jestli je zánět aktivní, nebo v remisi, a tak počet kolonoskopií zmenšit.“ 
<blockquote>
„To je kouzlo hmotnostní spektrometrie. O ní bychom mohli mluvit dlouhé hodiny. Tato metoda má spoustu zajímavých použití včetně screeningu krve novorozenců. Tímto vyšetřením dnes projde každý člověk po narození.“
</blockquote>
„Připravujeme rozsáhlý výzkum, který by probíhal na celkem pěti nemocnicích, jedné v České republice a ostatních ve Velké Británii. Teprve na velkém počtu pacientů, přibližně 2 tisíc, by se dalo zjistit, jak přesně tuto metodu použít v klinické praxi.“
Další otázkou, na kterou se čeští výzkumníci chtějí zaměřit, je jestli by analýzou dechu bylo možné zjistit, kteří pacienti budou benefitovat z tzv. biologické léčby, která je sama o sobě velmi nákladná.
„Analýza dechu by umožnila předpovědět, kterému pacientovi se vyplatí tuto léčbu nasadit, a kterému ne,“ shrnul budoucnost nové diagnostické metody Patrik Španěl.

Odhalit Crohnovu chorobu jen z dechu? I to dokáže hmotnostní spektrometrie

Před námi jsou silvestrovské oslavy. Vedle všudypřítomných petard, raket a ohňostrojů je pro většinu z nás symbolem oslav také láhev šampaňského. Někdo si vystačí pouze s přípitkem, jiný v pití alkoholu pokračuje třeba až do rána. Ale co když už na Nový rok potřebuji jet autem? Stačí čtyři až pět hodin spánku? Někdo věří, že k rychlejšímu odbourání alkoholu stačí sníst něco mastného, popřípadě vypít hodně minerálky, jejíž bublinky alkohol z těla &quot;vyženou&quot;. Pojďme teď s odborníkem tyto fámy a mýty zbořit. Odbourávání alkoholu v těle má totiž své zákonitosti a ty se nedají obejít.
 Abychom mohli alkohol z těla odbourat musíme ho také do těla vstřebat. Rychlost vstřebávání alkoholu, tedy rychlost za jakou se opijeme, závisí na mnoha faktorech. Třeba i na tom, jestli pijeme nalačno nebo po vydatné večeři.
&quot;Když pijete na lačno, tak se alkohol vstřebá do 30 minut. V případě, že máte středně naplněný žaludek, tak to potrvá 60 až 90 minut a s plným žaludkem, kdy se alkohol mísí s obsahem žaludku, se alkohol z krve vstřebává pomaleji a může to trvat 2 až 2 a půl hodiny,&quot; upozorňuje Michal Beran, primář oddělení soudního lékařství Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze.
Musíme si také uvědomit, že více se ze stejného množství alkoholu opije žena než muž.
&quot;Množství alkoholu v krvi závisí na takzvaném faktoru, který je pro ženy a muže rozdílný. Pro ženy je ale nepříznivější, to znamená, že i při menším vypitém množství alkoholu může mít žena stejnou hladinu alkoholu v krvi jako muž.&quot;
Bavíme se zatím ale jen o vstřebávání alkoholu. Nás spíše zajímá jeho odbourávání.
&quot;Alkohol se stále odbourává. Jakmile ho požijete, začíná se vstřebávat už v dutině ústní a současně se odbourává. Protože je vstřebávání alkoholu rychlejší než jeho odbourávání, tak hladina stoupá až do vstřebání veškerého požitého alkoholu.&quot;
Alkohol se v těle odbourává rychlostí v rozmezí 0,12 až 0,2 promile za hodinu. Rychlost odbourávání závisí pouze na tom, jak je člověk zkušený piják. Podle Michala Berana nejsou v dnešní době metody, které by odbourávání alkoholu v těle urychlily. Nepomohou ani různé preparáty, které se prodávají na čerpacích stanicích, ani mastné jídlo, ani minerálka, prostě nic. Pouze čas.
&quot;Prakticky neexistuje žádný spolehlivý způsob, který by mohl tuto rychlost ovlivnit. Odbourávače alkoholu jsou vlastně preparáty, které snižují nebo eliminují kocovinu, ale neovlivňují rychlost odbourávání alkoholu z organismu.&quot;
Vezměme si pro příklad dva muže. Jeden o hmotnosti 50 kg, druhý o hmotnosti 100 kg. Oba vypijí dejme tomu 6 piv. Každý díky své rozdílné hmotnosti bude mít v krvi vstřebáno jiné množství alkoholu. Hubený třeba 1,5 promile a tlustý 1 promile i když vypili stejně. Hubený bude tedy svých 6 piv odbourávat zhruba 10 hodin, což bude o 3,5 hodiny déle než tlustší pán. Možná také nevíte, že každý člověk má v krvi přirozenou hladinu alkoholu.
&quot;Člověk ji produkuje buď sám nebo ji vytváří bakterie ve střevě. Fyziologická hladina se může pohybovat od 0,03 až do 0,1 promile.&quot;
Kvůli této skutečnosti je krevní zkouška na alkohol brána jako pozitivní až při naměření více než 0,21 promile alkoholu v krvi. Naměří-li u krevní zkoušky méně, je to jako by v krvi před jízdou žádný alkohol nebyl. Mnozí z vás už jistě vědí, že si mohou pořídit digitální přístroj, který umí změřit alkohol v krvi. Stačí do něj jen dýchnout, ale jak je to s přesností měření u takového alkotestru? Můžeme se na něj spolehnout? On totiž není alkoholtestr jako alkotestr. Na trhu jsou přístroje za pár stovek, ale také za 15 000. Rozdíl mezi nimi je ve způsobu měření alkoholu z dechu. Ten dražší používá elektrochemický senzor, levnější polovodičový senzor. Rozdíl v naměřených hodnotách je podle Luďka Dvořáka znalce problematiky velký.
&quot;Nejsem příliš nakloněn malým, levným přístrojům, protože tato zkouška je opravdu jen hrubě orientační. Pokud to přeženu, tak místo 1 promile můžete mít i 5 promile. Možná se mnou nebude někdo souhlasit, ale to je prostě status Quo.&quot;
Policie samozřejmě používá ty dražší, které by měly být velmi přesné. Podle primáře Michala Berana, jsou ale i policejní měření alkoholu z dechu pouze orientační a naměřené hodnoty se často velmi liší od zkoušky provedené z krve. Před časem provedli dokonce srovnávací studii.
&quot;Jednalo se asi o 700 vyšetření, kdy jsme srovnávali výsledky dechové zkoušky z analyzátoru s výsledky získanými plynovou chromatografií. Došli jsme k závěru, že rozdíly jsou velké, až 1 gram na kilogram nebo-li 1 promile rozdílu. Tedy dechová zkouška provedená na dechových analyzátorech značí pouze podezření z požití alkoholu a z hlediska platné legislativy České republiky nemá průkazní hodnotu.&quot;
Možnou příčinou tohoto rozdílu je podle Luďka Dvořáka čas. &quot;Záleží hlavně na čase, kdy byl člověk testován na hladinu alkoholu v krvi a potom doba, za kterou ho policista dopraví na záchytnou stanici, kde se provede buď Widmarkova dechová zkouška nebo plynová chromatografie. Tento čas vlastně určuje rozdíl mezi měření policisty a lékaře.&quot;
&quot;Výrobce doporučuje po pozitivní dechové zkoušce podstoupit další kontrolní měření, které by mělo proběhnout zhruba 15 až 20 minut po první pozitivní zkoušce. Je to z toho důvodu, že třeba můžete používat ústní sprej na bázi alkoholu.&quot;
<h3>Policejní přístroje jsou každý půl rok výrobcem kalibrovány a nedají se ošidit.</h3>
&quot;Kdysi dávno běžela mezi českým lidem fáma, že se testry dají ošidit. Tak za prvé, šidit se nedají, protože přístroj měří i průtok vzduchu, takže když se pokusíte třeba nadechnout, tak přístroj vyhlásí okamžitě chybu a musíte zkoušku opakovat. Co je ale důležitější, dnes je technika nastavena tak, že musíte nafoukat 1,2 litru a teprve z posledního kubického centimetru vzduchu se provádí měření.&quot;
Nepomohou ani výmluvy na pití nealko piva před jízdou nebo moštu, protože byste museli vypít asi 20 litrů těchto nápojů za půl hodiny, aby zkouška na alkohol byla pozitivní.

Pít či nepít?

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

V současné době vysílá Český rozhlas na vlnách čtyř celoplošných a čtyř speciálních stanic a provozuje síť regionálního vysílání ve všech krajích České republiky. Nedílnou součástí je vysílání do zahraničí v šesti světových jazycích. Obsah ale nešíří pouze po radiových vlnách. Pohodlný poslech zpravodajství z domova i ze světa, publicistiky, hudby a mnoho dalšího umožňují také webové stránky a mobilní aplikace.

LCMS novinky typu článek - strana 274

Pro existenci života důležitý cukr ribóza může vznikat v prostředí kometárního ledu

Ryby akumulují zbytky léčiv

Indiáni a alkohol

Pít či nepít?

Odhalit Crohnovu chorobu jen z dechu? I to dokáže hmotnostní spektrometrie

Průměrný Čech zatěžuje životní prostředí nejvíce spotřebou energií a jídlem

Nejbližší akce

45. Moderní elektrochemické metody

LABORATORNÍ MEDICÍNA - ŽERMANICE 2026

Setkání uživatelů Shimadzu 2026

Webináře

Optimizing environmental and food safety workflows with Chromeleon software

Informatics series #32 Empower Data Exchange - Core Features

Transform Your Daily Lab Operations with Automation - Pharma Workflows