William S. Morton: Nejlepší část života v Brně? Asi rajčata podávaná přes okno

Americký postdoktorand a držitel ERA Postdoctoral Fellowship William Morton přišel před dvěma lety z Velké Británie na CEITEC Masarykovy univerzity (MUNI) do výzkumné skupiny Roberta Váchy. Během svého pobytu v Brně se věnoval výpočetnímu výzkumu neuspořádaných proteinů a postupně poznával nejen české vědecké prostředí, ale i každodenní život ve městě. Teď se vrací zpět do Velké Británie a v rozhovoru otevřeně mluví o tom, co mu CEITEC MUNI dal, kde vidí prostor pro zlepšení a proč věda nestojí jen na špičkových výsledcích, ale i na obyčejných každodenních debatách mezi vědci.

Když jste hledal další krok ve své vědecké kariéře, čím vás CEITEC MUNI zaujal?

Nešlo ani tak o to, kam se mám stěhovat, ale s kým budu pracovat. Už během doktorátu jsem strávil měsíc v Brně, takže jsem prostředí trochu znal a měl jsem pocit, že by se mi tu mohlo dobře žít. Hlavním důvodem ale byla možnost pracovat s Robertem Váchou. Věděl jsem, že jeho expertiza přesně odpovídá směru, kterým jsem chtěl svůj výzkum posunout. Upřímně, ani jsem se nehlásil nikam jinam, dokud jsem nevěděl, jestli budu moct nastoupit do jeho skupiny. Jakmile ta možnost přišla, bylo rozhodnuto.

Jaká jste měl před příjezdem očekávání od Brna a CEITEC MUNI – a co vás nakonec překvapilo?

Upřímně jsem moc konkrétní očekávání neměl. Znal jsem Prahu, ale věděl jsem, že Brno bude úplně jiné, takže jsem přijel docela otevřený všemu. Asi nejvíc mě překvapilo, jak „velké“ to město vlastně, i když tak na první pohled nepůsobí. Je tu spousta komunit, akcí, zajímavých míst a lidí. Ať už vás baví cokoliv, většinou si tu najdete „svoje“ i svůj prostor. Tohle jsem od Brna opravdu nečekal.

Jak se vám žilo v Brně jako zahraničnímu vědci? Co byste řekl někomu, kdo váhá, jestli se sem přestěhovat?

Každodenní život může být hlavně ze začátku docela intenzivní. Od mladých vědců se očekává, že se rychle osamostatní, povedou vlastní projekty, navážou spolupráce a často ještě mentorují další lidi. Já jsem navíc přijel v době, kdy jsem ještě dokončoval doktorát, takže jsem řešil dvě velké životní změny najednou a zároveň si zvykal na novou zemi.

Na druhou stranu je Brno místo, kde se to všechno dá zvládnout. Jeden z důvodů, proč se mi tu začalo opravdu dobře žít, je ten, že i přes svou velikost město nabízí všechno, co potřebuji profesně i osobně. Člověk si tu snadno najde přátele, aktivity i život mimo laboratoř.

Kdyby někdo váhal, jestli se sem přestěhovat, řekl bych mu asi to, že začátky budou náročné, ale jakmile si zvykne, Brno se mu dokáže hodně odvděčit.

Jaké bylo pracovat ve vašem týmu? Jak byste popsal spolupráci a celkovou atmosféru?

Jednou ze silných stránek skupiny Roberta Váchy je šíře expertizy. Ve skupině se využívá opravdu hodně výpočetních metod a lidi si navzájem hodně pomáhají a sdílejí know-how. Díky tomu se člověk může učit opravdu rychle.

Během svého působení na CEITEC MUNI jsem si ale také uvědomil, jak důležité je vytvářet prostor, kde mohou výzkumníci – nejen vedoucí výzkumných skupin, ale i lidi na začátku vědecké kariéry, kteří každý den pracují s experimenty a daty – otevřeně diskutovat a vzájemně si doslova zpochybňovat nápady. Tyhle diskuze jsou podle mě strašně důležité. Pomáhají vědcům zlepšovat výzkum, připravit se na kritiku a zároveň se cítit víc součástí širší vědecké komunity.

A myslím si, že to nemusí nutně začínat nějakými velkými institucionálními cíli nebo velkolepými tématy pro veřejnost. Ve výsledku to podle mě je hlavně o spolupráci a komunikaci a o tom, jestli vedení podobné věci aktivně podporuje.

Mám informaci, že jste od sousedů dostával poměrně netradiční „balíčky“. Můžete to rozvést? Co to podle vás vypovídá o životě tady?

Ano – to byla asi jedna z mých nejoblíbenějších částí života tady. Občas mi někdo zaklepal na okno a na parapetu se objevila miska rajčat, domácí sirup, nějaké pečivo nebo bylinky od sousedů.

Obecně jsem zjistil, že lidé v Česku jsou neuvěřitelně laskaví, i když s nimi nesdílíte jazyk. Zažil jsem spoustu situací – ať už se sousedy nebo úplně cizími lidmi – kdy byli lidé vstřícní a ochotní pomoct, aniž by za to něco očekávali. To podle mě o místních lidech hodně vypovídá.

Hledání bydlení bývá jednou z prvních velkých výzev po přestěhování do zahraničí. Jaká byla vaše zkušenost v Brně?

Měl jsem štěstí, protože mi s bydlením pomohla kolegyně z Welcome Office na CEITEC MUNI, takže moje zkušenost byla relativně hladká. Byt, ve kterém jsem původně bydlel, teď mimochodem využívá další postdok, který nastoupil do skupiny Roberta Váchy, což podle mě dobře ukazuje, jak důležité podobné podpůrné sítě jsou.

Zároveň ale vím od ostatních, že najít bydlení v Brně může být docela výzva, hlavně pro vědce mimo EU, kteří potřebují oficiální nájemní smlouvy kvůli vízům a administrativě. Existuje spousta neformálních možností pronájmu, ale ty často nesplňují oficiální požadavky, což celý proces komplikuje.

Myslím, že oddělení jako CEITEC Welcome Office odvádějí obrovský kus práce, aby zahraničním vědcům pomohla se v nové situaci zorientovat. Zároveň to ale ukazuje, jak důležité je, aby celý systém byl přístupnější pro vysoce kvalifikované lidi přicházející ze zahraničí.

Bylo pro vás těžké zabydlet se bez znalosti češtiny, nebo se dalo většinu věcí zvládnout anglicky?

Obecně je podle mě v Brně docela dobře možné fungovat v angličtině. Občas samozřejmě narazíte na nedorozumění, ale když k tomu člověk přistupuje trpělivě a flexibilně, tak to vždycky nějak funguje.

Řekl bych, že většina interakcí byla pozitivní a lidé byli ochotní pomoct, i když komunikace nebyla úplně perfektní.

Teď se přesouváte na další pozici. Co si z Brna odnášíte do další etapy?

Odnáším si hodně nových profesních zkušeností, ale i úplně jiný pohled na to, jak fungují výzkumná prostředí. Zkušenost s nezávislou prací, zvládáním více odpovědností najednou a fungováním v mezinárodním prostředí pro mě bude cenná, ať už půjdu dál kamkoliv.

Kdyby nějaký mladý vědec zvažoval CEITEC MUNI, co byste mu upřímně a na rovinu řekl?

Doporučil bych mu, aby hlavně hledal pro sebe tu správnou výzkumnou skupinu – a tím myslím celé prostředí kolem. Nejen vedoucího skupiny, ale i doktorandy, techniky a ostatní postdoky, se kterými bude každý den pracovat. Tyhle vztahy ovlivní vaši zkušenost mnohem víc, než si člověk dokáže představit.

Když najdete ten správný fit, můžete na CEITEC MUNI opravdu uspět, mít skvělou zkušenost a využít všechno, co institut nabízí. Proto bych také doporučoval brát vážně už pohovory – nejen jako kandidát, který se snaží získat pozici, ale i jako příležitost zjistit, jestli vám daná skupina skutečně sedí. Pokud tam ten „fit“ je, CEITEC MUNI je opravdu skvělé místo pro profesní růst.