Jste vědecky připraveni na novou houbařskou sezonu?

Houby – pro někoho voňavý poklad lesa, pro jiného fascinující objekt výzkumu. Spojení přírody a vědy je v tomto případě zcela přirozené. Co všechno se dá o obyčejné houbě zjistit pod mikroskopem nebo pomocí chromatografie? A jak moc pomáhá vědecké vzdělání při obyčejném houbaření?

Na to jsme se zeptali RNDr. Romana Kysilky, CSc., který působil jako výzkumný specialista v Československé akademii věd a dnes pracuje ve společnosti Watrex Praha. Provedl nás nejen svou kariérou, ale i lesem – vědeckým i tím skutečným.

Watrex obr.1: RNDr. Roman Kysilka, CSc.

Kdy a proč jste se rozhodl studovat přírodní vědy? Měl jste k nim blízko už jako dítě? 

Soupravu pro chemické pokusy, tuším, že se jmenovala “Zvídavý chemik”, jsem dostal někdy v sedmé třídě a domácí experimenty mě nadchly. Také mě ale bavila elektřina a s ní jsem rovněž experimentoval. Ještě v prvních letech na gymnáziu jsem uvažoval o studiu na elektrotechnické fakultě, a nebo o studiu chemie. Rozhodla však chemická olympiáda, které jsem se od základní školy pravidelně zúčastnil. V rámci celostátních soutěží (to později na gymnáziu) jsem se poznal s řadou nadšenců pro chemii. A na přípravných soustředěních na mezinárodní olympiádu pak i s chemiky z Přírodovědecké fakulty UK a bylo rozhodnuto. 

Jak jste se poprvé dostal ke zkoumání hub? Byla to náhoda, nebo cílená cesta?

Byla to shoda okolností. Sice jsem asi ve svých dvanácti letech pěstoval žampiony, ale se zkoumáním to nemělo nic společného. Zajímalo mě zejména, co z nich maminka vytvoří v kuchyni. V letech 1982 až 1984 jsem pracoval na své diplomové práci a její vedoucí - prof. Karel Štulík mi domluvil možnost práce v chromatografické laboratoři oddělení experimentální mykologie Mikrobiologického ústavu ČSAV. No a tady jsem se poprvé dostal k houbám jako předmětu vědeckého výzkumu. 

Co vás na houbách nejvíc nadchlo? 

Houby provází lidstvo od nepaměti. Možná se vám vybaví u nás používané spojení: “houby - maso chudých”. Od Aztéků pochází slovo “teonanácatl”. V překladu něco jako “maso bohů” (později bylo zjištěno, že označuje skupinu hub s psychotropními účinky). Maso chudých i bohů, zajímavé, že? Rozmanitý svět hub - heterotrofních organismů s nezastupitelnou rolí v živé přírodě mě od počátku fascinoval. A samozřejmě také netušený potenciál látek produkovaných houbami. Dodnes jsou každý rok izolovány a v literatuře popsány stovky zcela nových, dosud neznámých chemických sloučenin - sekundárních metabolitů hub s možným využitím v medicíně a dalších oblastech lidské činnosti. Dá se říci, že svět hub je z chemického hlediska stále z velké části neprobádaný. 

V letech 1985–1991 jste pracoval v Československé akademii věd – co přesně jste tam dělal? 

Po návratu z vojenské služby jsem se vrátil do Mikrobiologického ústavu (MBÚ), kde jsem se v rámci disertace věnoval výzkumu psychoaktivních derivátů tryptaminu v bazidiomycetách (stopkovýtrusých houbách). Seznam látek se později zredukoval na psilocybin, psilocin, baeocystin a bufotenin. Zaměřil jsem se na vývoj analytických metod pro jejich stanovení v plodnicích a myceliu hub, návrh chromatografických postupů pro jejich izolaci v semipreparativním měřítku, experimenty s kultivací různých druhů Psilocybe v laboratorním prostředí a screening uvedených sloučenin v potenciálně psychoaktivních houbách.

Vzpomínáte si na nějaký moment nebo objev, který ve vás zanechal silnou vzpomínku? 

Ano. Součástí výzkumu lysohlávek byly i experimentální otravy. Koncem 80. let jsme s Martou Semerdžievou dokončili (později patentovaný) postup přípravy podhoubí lysohlávek submersní kultivací a naplánovali jsme intoxikační experiment s použitím právě této nevábné hmoty. Na základě výsledků HPLC analýz jsme uvařili “houbovou” polévku a zahájili experiment. Jeho průběh však vůbec neodpovídal očekávání a evidentně se nám podařilo pokusné osoby významně předávkovat. A to byl podnět k zahájení detailní revize analytického postupu používaného při stanovení psilocybinu a psilocinu v houbách. Výsledkem bylo zjištění, že kritickým krokem pro dosažení správného výsledku je zpracování vzorku před HPLC analýzou. Při optimalizované extrakci jsme zjistili násobnou koncentraci účinných látek než při použití z literatury známých postupů. Náš článek v časopise Planta Medica je i po letech citován a občas je i předmětem diskusí na fórech uživatelů psychoaktivních látek. 

Jaké techniky jste používali tehdy – a co vás dnes na vývoji laboratorních metod nejvíc překvapuje? 

Naší základní analytickou technikou byla HPLC. Samozřejmě o dnes běžné hmotnostní detekci se nám mohlo pouze zdát, vrcholem bylo použití UV-VIS detektoru s diodovým polem a selektivní i citlivé amperometrické detekce. Za obdivuhodný považuji současný rozvoj laboratorní automatizace, prudký nástup výpočetní techniky a matematických postupů a v poslední době i využití umělé inteligence. 

Jak jste se dostal z akademického prostředí do firmy Watrex Praha? Co vás lákalo na změně? 

Počátkem 90. let docházelo v MBÚ k reorganizaci výzkumných projektů, několik kolegů, se kterými jsem spolupracoval, z ústavu odešlo a ve stejné době jsem dostal pracovní nabídku od Milana Minárika, který právě zakládal společnost Watrex - distributora chromatografické firmy Waters. S Milanem jsme se poznali o několik let dříve (právě díky HPLC) a představa práce aplikačního specialisty v jeho soukromé firmě mě nadchla. Bylo to období, kdy v Československu překotně vznikal soukromý sektor a lákalo mě být u toho. 

Houby jste zkoumal vědecky, ale co v reálném lese? Houbaříte? 

Houby (jejich plodnice) sbírám moc rád, ale času na to mám méně, než bych si představoval. 

Jak moc se při houbaření spoléháte na své odborné znalosti? Vnímáte houby jinak než „běžný houbař“? 

Spíš než odborné znalosti mi pomáhají zkušenosti získané při terénních exkurzích MBÚ, kde jsem měl možnost učit se určovat houby od významných českých mykologů. A na rozdíl od “běžných houbařů” tak mnohem častěji sbírám lupenaté houby. I moje tříletá vnučka Anička možná pojmenuje více rourkatých hub, než já.

Pomáhá vám znalost chemie při určování méně známých druhů? 

Ne. 

Máte nějakou oblíbenou houbu – ať už k jídlu, nebo třeba jen proto, že je „zajímavá“? 

Pominu-li lysohlávky, pak mám slabost pro muchomůrku červenou. Amanita muscaria, známá svým nepřehlédnutelným červeným kloboukem s bílými tečkami, má velmi bohatou a starobylou historii. Její příběh se prolíná s lidovou medicínou a šamanismem napříč mnoha kulturami, zejména na severní polokouli. Za další houbu hodnou pozornosti považuji Pavučinec plyšový. Je to u nás rostoucí, smrtelně jedovatá houba, kterou lze bohužel zaměnit za některé druhy hub jedlých. Obsahuje nefrotoxin orellanin, zákeřný tím, že jeho účinky se projevují se zpožděním. Někdy až tři týdny po konzumaci houby, a to velmi problematizuje léčbu otravy.

Watrex Obr.2: Ilustrativní fotografie Muchomůrky červené a Pavučince plyšového.

Co všechno se dá dnes zjistit o houbě v laboratoři – kromě toho, jestli je jedlá nebo ne? 

Houba jako objekt laboratorního zkoumání, může být předmětem taxonomického hodnocení, můžeme identifikovat látky významné z toxikologického hlediska, hledat nové biologicky aktivní látky, houby mohou být modelovými organismy pro genetický výzkum. Jejich bioakumulační schopnost může posloužit při sledování nežádoucích látek v prostředí. A jistě bychom našli dlouhou řadu dalších možností laboratorního zkoumání. 

Zkoumal jste i obsah toxinů, těžkých kovů nebo pesticidů? Jak často se s tím v houbách setkáváme? 

Schopnost hub kumulovat cizorodé látky je dobře dokumentována a je dána způsobem, jakým získávají živiny z okolního prostředí. Jejich mycelium má obrovský povrch a z půdního roztoku kromě živin pohlcuje zároveň i nežádoucí látky, které se pak mohou hromadit v plodnicích. Já sám jsem se výzkumu bioakumulace u hub s jedinou výjimkou nevěnoval. Po havárii jaderné elektrárny v Černobylu jsme prováděli sběry různých druhů hub za účelem monitoringu obsahu cesia 137. 

Jaký máte názor na určování hub pomocí mobilních aplikací? 

Pokud mobilní aplikace nahrazuje kvalitní, dobře ilustrovaný atlas hub, pak k ní nemám výhrady. Byl bych ale velmi opatrný při používání různých “klíčů k určování hub”. Laik může snadno přehlédnout, nebo špatně vyhodnotit důležitý znak, který odlišuje jedlou houbu od nejedlé, či dokonce jedovaté. S nástupem AI se výše uvedené ale jistě změní k lepšímu :). Vždy platí - ke konzumaci sbírám pouze houby, které bezpečně poznám! 

Co by podle vás měl každý houbař vědět, ale často to přehlíží? 

Kde je sever a jak se dostane zpátky na vlakovou zastávku nebo ke svému automobilu. 

Vzal byste si do houbařského košíku mimo nožíku i něco jiného?

Fotoaparát. Houby jsou nesmírně fotogenické. A když už některá neskončí v košíku, může být alespoň modelem při focení.

A nakonec: Kdybyste měl popsat houby jedním slovem, které by to bylo?

Saprofyté. Bez nich by se život na naší planetě zastavil.

Děkujeme Romanu Kysilkovi za otevřený a inspirativní rozhovor. Bylo zajímavé nahlédnout do jeho profesní cesty i zážitků, které v rámci ní zažil. V současnosti Roman působí ve společnosti Watrex Praha, kde jsou jeho znalosti a zkušenosti velkým přínosem. Přejeme mu mnoho úspěchů v dalších profesních i osobních výzvách!