Jak dostat vědu do cukrárny (a nejen tam)

"Brand je to, jak o vás ostatní mluví, když s nimi nejste v místnosti." Platí to pro jednotlivce, instituce, ale i pro celá odvětví – včetně vědy. Jaký „brand“ má věda v očích veřejnosti? A jak bychom o ní měli mluvit? Stačí, když vědci diskutují o svém výzkumu v laboratořích? Nebo bychom si měli přát, aby se o vědeckých tématech bavily i dámy v cukrárně u šálku kávy s dortíkem?

Věda je součástí každodenního života, a proto je klíčové, aby se dostala i mimo akademickou sféru – a právě vědci sami mohou sehrát zásadní roli v tom, jak se o vědě bude mluvit v běžné společnosti. Když budou umět lépe komunikovat své poznatky a efektivně spolupracovat s novináři, mají možnost docílit toho, že vědecká témata budou přístupná širší veřejnosti – třeba i v rozhovorech u kávy. Odpovědí na otázku, jak komunikovat vědu, může být nekonečně mnoho. My jsme pro vás vybrali ty, které jsme zaslechli na únorové konferenci o komunikaci vědy v Praze, kde jsme se setkali s Iainem Stewartem, geovědcem a popularizátorem vědy, který mnoho let spolupracoval s BBC.

CEITEC: Jak dostat vědu do cukrárny (a nejen tam)

Jak proměnit vědu v příběh

Komunikace vědy má mnoho podob, ale jedno pravidlo platí univerzálně: příběh a emoce fungují napříč všemi lidskými interakcemi. Kdo však objevil sílu storytellingu, neobjevil Ameriku. Tento koncept všichni dobří komunikátoři znají, ale i pro něj platí, že se dá použít na tisíc způsobů – a největší sílu má tehdy, když vědecké poznatky zasazuje do kontextu, který lidé znají ze své vlastní zkušenosti. Proč?

Vědci se zaměřují na podstatu fungování světa a na sdílení faktů. Veřejnost se však často ptá spíše na to, k čemu vědecký objev slouží a jak ovlivní jejich životy. Proto je důležité volit způsoby komunikace, které jsou lidem blízké – například prostřednictvím příběhů. Největší sílu mají osobní zkušenosti: pokud vědec dokáže svůj výzkum propojit se situacemi, které sám zažil, dokáže publikum lépe zaujmout. A pokud není možné, aby se vědec sám postavil do centra svého výzkumu, lze výzkum vztáhnout k oblastem, které baví jeho publikum – třeba k vaření, cestování nebo historii.

„Umění vyprávět příběhy nejenže zvyšuje zájem a angažovanost veřejnosti, ale zároveň posiluje akademickou odbornost a dovednosti vědce. Porozumění základním principům storytellingu pomáhá vědcům psát srozumitelnější a působivější vědecké články, poutavěji přednášet na konferencích a psát přesvědčivější grantové žádosti,“ říká Iain Stewart. „Jinými slovy, lepší vypravěčské schopnosti nejenže usnadňují komunikaci vědy, ale také přispívají k jejímu efektivnějšímu prosazování v akademickém prostředí,“ dodává.

Iain Stewart sám ilustroval sílu příběhu na vlastním experimentu, když se zavřel do skleněné komory obklopen rostlinami, aby ukázal, jak fotosyntéza pomáhá člověku přežít. Tento projekt byl součástí jeho dokumentární série a měl za cíl názorně demonstrovat proces přeměny oxidu uhličitého na kyslík. Díky této zkušenosti se stal nejen průvodcem vědeckého poznání, ale i součástí příběhu, který upoutal širokou veřejnost.

Novináři nejsou nepřátelé – stačí najít společnou řeč

Občas se stává, že novinář klade otázky, které vědci připadají jako vedlejší nebo nepodstatné. V takovém případě doporučujeme využít další tip od Iaina Stewarta: ptejte se novinářů, proč se o dané téma zajímají a co je k otázce vedlo. Takový přístup pomůže navodit uvolněnější atmosféru a umožní vám lépe směrovat rozhovor k hlavnímu sdělení vašeho vlastního výzkumu.

A pokud se rozhovor stočí do konfrontační roviny? Místo obhajování vědeckých faktů silou je efektivnější zjistit, odkud pocházejí názory druhé strany. Pokládání otázek, které odhalí zdroje informací a postojů druhého člověka, může vést k lepší vzájemné komunikaci a přiblížit vědu i těm, kdo k ní mají původně rezervovaný postoj.

Jak na CEITEC dostáváme vědu mezi lidi

Na CEITEC Masarykovy univerzity se snažíme komunikovat vědu různými způsoby, abychom ji přiblížili nejen odborné veřejnosti, ale i lidem mimo akademické prostředí.

• Juniorní vědci mají každou druhou středu v měsíci možnost postavit se před kolegy z různých laboratoří a oddělení univerzitního kampusu a představit jim svůj výzkum populárně-naučnou formou.
• Naši vědci a vědkyně se účastní popularizačních akcí, jako je například Noc vědců, Týden mozku nebo Academia Film Olomouc (AFO).
• Pomáháme vědcům s komunikací na sociálních sítích – radíme jim, jak efektivně sdílet své výsledky a oslovit širší publikum.
• Hledáme vizuálně atraktivní formy komunikace, například prostřednictvím ilustrací nebo popularizačních rozhovorů.
• Ukazujeme široké veřejnosti autentickou krásu vědy – pomáhají nám v tom snímky z mikroskopů a počítačových simulací.
• Vědecké objevy propojujeme s každodenním životem – například dvě naše vědkyně založily startup, ve kterém tisknou autentické vědecké motivy na látky a z nich následně šijí doplňky a oblečení. Při návštěvě Marie Leptin, předsedkyně Evropské výzkumné rady, jsme jí jako dárek věnovali šál s motivem lidských embryonálních kmenových buněk právě z jejich dílny!

Věříme, že komunikace vědy není jen úkolem PR oddělení nebo popularizátorů. Každý vědec, který dokáže mluvit o své práci s nadšením a srozumitelně, pomáhá budovat pozitivní obraz vědy ve společnosti. A čím více se o vědě bude mluvit – v laboratořích, médiích i v cukrárnách – tím lépe.

3 otázky pro Iaina Stewarta

Jaký je podle vás největší omyl, kterého se vědci v komunikaci vědy dopouštějí?

Myslím, že tím nejčastějším omylem je přesvědčení vědců, že lidé potřebují fakta – kdy se vědci domnívají, že stačí veřejnosti předat informace a logicky vystavět věcný argument, aby zajistili porozumění. To může být běžný přístup v samotné vědecké práci, ale v komunikaci s veřejností funguje jen velmi omezeně. Obecně je lepší vycházet z principu: „Lidé nezajímá, co víte, chtějí vědět, že vám na nich záleží.“ Empatie a autentický vztah k publiku, které chceme oslovit, jsou klíčové.

Pokud byste měl vědcům poradit jedinou věc, kterou mohou okamžitě zlepšit ve své komunikaci, co by to bylo?

Jděte do toho! Komunikace vědy se dá snadno překombinovat, zvlášť v počátečních fázích, kdy s ní teprve začínáte. Přitom úplně stačí začít jednoduchými rozhovory s přáteli, rodinou a lidmi, se kterými jste v přirozeném kontaktu. Rozvíjet si vlastní styl a způsob, jak oslovit snadno dosažitelné skupiny, je zásadní. Klíčové je začít s běžnou komunikací a sledovat, co funguje (a co ne!). Udělat pár chyb na začátku znamená, že příště budou zas o něco menší – a vy pak budete mnohem lépe připraveni na větší příležitosti ke komunikaci, které přijdou později.

Setkal jste se někdy s nečekaně účinnou nebo netradiční metodou popularizace vědy, která by mohla inspirovat i další?

Sám sice nehraju počítačové hry, ale myslím, že právě tato oblast může být v komunikaci vědy velmi zajímavá. Měli jsme doktoranda, který se tímto tématem zabýval a vytvořil vizualizaci sopečných erupcí, ke kterým došlo předtím, než si je místní komunita mohla pamatovat a v důsledku toho mohlo chybět povědomí o sopečných rizicích. Bylo úžasné sledovat, jak tyto simulace (založené na reálných terénních datech) ovlivnily školáky i jejich rodiče. Otevřely jim oči a ukázaly něco, o čem předtím neměli tušení. Popsali jsme to v tomto odborném článku na webu European Geosciences Union (EGU).

Za neobyčejně zajímavou a přínosnou konferenci děkujeme  Akademii věd ČR, Univerzitě Karlově a SciComHubu.

Záznam keynote přednášky geologa a popularizátora vědy Iaina Stewarta najdete ZDE.