Můj brexit: Měním laserový paprsek na píseň Lady Carneval, říká vědec Londesborough

Původem Angličan, vědec Michael Londesborough, žije v Česku již osmnáct let. Jeho práci v Ústavu anorganické chemie mohou ale již brzy ovlivnit změny, které rozhýbal odchod Velké Británie z Evropské unie. Stůj co stůj plánuje Londesborough v Česku zůstat. Jako prevenci případným problémům chce získat české občanství. Další díl seriálu deníku E15 Můj brexit představuje Michaela Londesbourougha jako vědeckého odborníka a zároveň popularizátora vědy s vlastním televizním pořadem, ale také vášnivého vyznavače pro Čechy relativně exotické hry kriket.

Jak vnímáte brexit?

Dotýká se mé osobní cti. Nejsem pyšný na brexit, vnímám ho jako nešťastnou chybu. Nezvratný krok, který nepovažuji za moudrý a odpovědný. Raději bych viděl Británii hrát pozitivní roli v Evropské unii. I proto, že naše společnost čelí řadě komplikovaných globálních problémů, tak je nyní čas na spolupráci, nikoli na stažení z mezinárodních institucí. EU zdaleka není dokonalá. Jako instituce je na začátku. Byl bych ale raději, kdyby Spojené království zůstalo součástí formativní tvůrčí síly. Brexit nicméně jsem ochoten přijmout, takže pojďme dál!

Jak se vás osobně dotkne odchod Británie z Evropské unie?

Z různých hledisek. Podle své národnosti nebudu dále občan Evropské unie. To pak znamená, že je možné, že se tato změna dotkne mých práv žít a pracovat v České republice. Komplikace, které mi to může přinést, mi zatím nejsou známé, ale samozřejmě, pokud ta situace nastane, tak na ni musím být připravený. Proto se chystám přijmout české občanství. Mám zde již trvalý pobyt. Žiju zde od roku 2002.

Británie je jednou z nejúspěšnějších zemí v počtu získaných grantů od Evropské výzkumné rady. Jak moc může jejich případná ztráta tamnímu výzkumu uškodit?

Spojené království obdrželo od Evropské unie 8,8 miliardy eur na financování výzkumu a vývoje a účastní se programu Horizont 2020, který rozděluje miliardy eur na granty na vědecký výzkum na jednotný trh. Aby měla Británie k těmto příležitostem dál přístup, bude zřejmě třeba upravit současné podmínky. Jak, ale nevíme.

Mimochodem jsem byl součástí skupiny evropských vědců, kteří po brexitovém referendu v roce 2016 chtěli najít celoevropský konsenzus o budoucím vědeckém vztahu mezi Velkou Británií a EU. Vzniklo doporučení se vzkazem, že evropští vědci si žádné velké změny nepřejí. A to jak ze strany Velké Británie, tak Evropské unie. To znamená otevřené možnosti žádostí o granty, možnost vzájemné mezinárodní spolupráce bez omezení. To by se mohlo týkat třeba absence vízové povinnosti. No ale uvidíme, jak to dopadne.

Kdyby Británie přišla o příležitost získávat evropské granty a možnost pracovat v duchu mezinárodních vztahů bez omezení, tak to oslabí nejen britskou, ale také evropskou vědu. To je bez debat.

Proč jste se vlastně před těmi skoro dvaceti lety rozhodl pracovat v Česku?

V oboru, kterému se věnuji, což jsou hydridy bóru, tedy molekuly a sloučeniny, které se nevyskytují v přírodě, hrálo Československo unikátní roli. Když jsem ještě působil na Leeds University v Anglii, tak tam každý věděl o výzkumu v Ústavu anorganické chemie v Praze. Ve světě je několik skupin, které se tomuto oboru věnují, ale ta česká měla výjimečnou pověst. Za těch 18 let, co tu žiji, se celková úroveň vědy v České republice prudce zlepšila. Od úrovně podpory vědcům, kteří zde pracují, až po kvality a význam publikací a výstupů univerzit a vědeckých institucí. I co se týče přístrojového vybavení a celkové finanční situace jsou podmínky podstatně lepší. Česká republika mi poskytla podmínky pro svobodné vyjádření mých vědeckých zájmů v oblasti výzkumu i popularizace, za což jsem vděčný. Doufám jen v to, že Česká republika získala tolik ode mě, kolik jsem díky ní získal.