Vedení je věda: Jaké jsou vlastnosti dobrého leadera ve vědě?

Zeptali jsme se čtyř českých vědců, kteří mají vlastní skupinu, na jejich osobní zkušenosti s vedením dalších výzkumníků a výzkumnic.

Mít vlastní vědecký tým neznamená jenom rozhodnout, kdo bude pipetovat a kdo bude titrovat. Když je ve vedení skupiny dobrý leader i manager, může celou skupinu inspirovat na dlouhé roky dopředu. Skvělí vedoucí mají pozitivní vliv nejen na jednotlivce, ale i na celý tým. Skvělý vědec nebo vědkyně ale automaticky nemusí být dobrými lídry. O umění dobrého leadershipu se proto začíná stále otevřeněji hovořit a vědci a vědkyně se v této oblasti snaží více vzdělávat. A právě na toto téma se zaměří nejnovější seriál portálu Vědavýzkum.cz.

Ve vědě je to trochu jiné

Vědci a vědkyně na pozici leadera jsou vlastně rozkročeni mezi dva světy. Jedním je svět vědy, psaní nebo přednášení a druhým je oblast managementu. Když se vedoucí výzkumné skupiny snaží uspět, brzy pochopí, že se přesouvá do nových rolí, kde je vyžadována nová sada dovedností. Co to vlastně znamená leadership ve vědě? Odlišuje se nějak od jiných oblastí? Na tyto otázky jsme se zeptali čtyř českých vědců a vědkyň.

„Myslím, že ve většině základních principů je leadership ve vědě dost podobný i tomu v jiných oblastech. Je například nutné udržovat zdravé prostředí v týmu, dosahovat výsledků a podporovat ducha spolupráce. Oproti soukromým společnostem se ale věda zaměřuje na dlouhodobější cíle. Budování projektů může trvat rok, i déle,“ říká Michaela Tencerová z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR a dodává, že je nutné motivovat lidi, aby viděli přínos svojí práce.

Další oslovená vědkyně, Vladimíra Petráková z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského vysvětluje, že vedení týmu ve vědě se vymyká tím, že je potřeba skloubit potřebu spolupráce s tím, že každá vědkyně a vědec zároveň potřebují budovat a získávat individuální úspěch, vlastní publikace a kariéru. Specifické také je, že se vědci a vědkyně stávají leadery bez předešlého vzdělání v řízení lidí a spolupráce.

Mnoho různorodých činností

Podle Františka Macha z Fakulty elektrotechnické na Západočeské univerzitě v Plzni vyžaduje vědecký výzkum kreativní a komplexní práci, která v sobě zahrnuje spoustu různorodých činností. Dobrý vedoucí musí všechny činnosti skloubit tak, aby skupina pracovala na dosažení společného cíle. „Na univerzitě je největším specifikem rozsah činností. Jedná se o vzdělávání, výzkumnou činnost a širší službu společnosti. Každá z činností je přitom velmi odlišná. Příprava kvalitní výuky je časově náročná, dosažení hodnotných výsledků výzkumu je v dlouhém časovém horizontu, výzkumná infrastruktura je finančně velmi nákladná a služba společnosti je těžko měřitelná,“ vyjmenovává komplexnost vědecké práce František Mach.

Denní harmonogram akademika je běžně plný vzájemně jen málo souvisejících činností a řídit výzkumnou skupinu znamená vše skloubit dohromady tak, aby všichni společně dosáhli společného a hodnotného cíle. „Firemní prostředí, které však mohu posoudit jen z pozice spoluzakladatele startupové společnosti nextdrop, je silně orientované na výsledek. To, co se nedá změřit a nemá pro firmu jasný benefit, to nemá prioritu. Vedoucí pozice ve firemním prostředí se tím významně zjednoduší, a to i ve chvíli, kdy firma akcentuje společenskou odpovědnost,“ popisuje rozdíly Mach.

Pro každého něco

Martin Bouda z Botanického ústavu AV ČR musel svoji zárodečnou skupinu rozpustit po skončení projektu. Momentálně má tým složený z vědců z několika univerzit a výzkumných ústavů v EU a USA, ale intenzivně pracuje na oficiálním znovuobnovení svojí skupiny. Podle svých zkušeností se rozpovídal o tom, čím je specifický leadership ve vědecké organizaci: „Účast ve vědecké skupině musí každému něco přinášet. Může se jednat o možnost se rozvíjet, získat nové dovednosti, rozšířit si obzory nebo mít příležitosti poznávat špičky v oboru a vést s nimi dialog. V zásadě je tedy cílem leadera, aby skupina fungovala tak, že to každého člena obohacuje. Každý by měl mít jasnou představu, kam ho vědecká práce posouvá. Pro leadera to samozřejmě znamená, že potřebuje pravidelně přivádět nové lidi, protože ti stávající své pozice nutně jednou přerostou,“ říká Martin Bouda a dodává, že snahu značně usnadňuje, pokud členy skupiny motivuje získávání nových poznatků. Lze pak poměrně snadno stavět skupinu na tom, že se všichni společně učí.

Jaké jsou vlastnosti dobrého vedoucího?

Vědec musí tedy zvládat mnoho činností. Když si založí svojí vlastní skupinu, musí nejen sehnat peníze na technický chod skupiny, ale potřebuje především vytvořit takové prostředí, ve kterém se všichni členové cítí bezpečně. Jaké vlastnosti by podle ostatních vědců měl dobrý vedoucí mít?

Při vedení skupiny dává Vladimíra Petráková velký důraz na empatii a schopnost citlivé komunikace. Dobrý vedoucí musí umět dávat správně zpětnou vazbu a sám inspirovat. Je důležité, aby odhadnul lidi, dal jim dostatečnou volnost a podporu, ale zároveň je nenechal samotné a ztracené plavat.

„Za klíčové vlastnosti považuji vedle odborné zdatnosti, která je samozřejmostí, především empatii,“ vyjmenovává František Mach to, čím by měl dobrý vedoucí oplývat a doplňuje ještě další dvě klíčové vlastnosti. První je entuziasmus, a to hlavně ke zkoumanému tématu, a druhou je houževnatost společně s vytrvalostí a vášní.

Michaela Tencerová se řídí hesly: Podpora – Vize – Motivace – Vytrvalost – Empatie. „Je důležité vidět směrování skupiny a podpořit sílu týmu v postupování k výzkumnému cíli. Musí při tom ale být zdravá a přátelská atmosféra, která lidi motivuje a dává smysl pro jejich práci. Dobrá nálada samozřejmě vždy přispěje k dobrým mezilidským vztahům, schopnosti si pomáhat a rozvíjet své zkušenosti.“

Schopnost přiznat si svůj vlastní omyl

„Vědecký leader musí nejenom jasně sdělovat význam svého výzkumu, ale musí také vytvářet prostředí, ve kterém dává ostatním smysl formulovat vědecké otázky a společně na ně hledat odpovědi. Platí, že prostředí příznivé pro lidi je zároveň příznivé pro vědu. V takovém prostředí se nikdo nebojí zhodnotit své vlastní myšlenky i myšlenky druhých. To vše upřímně a s respektem. V takové skupině pak může vznikat nejlepší věda,“ vysvětluje Martin Bouda.

„Dobrým ukazatelem fungujícího leadershipu ve vědecké skupině je schopnost si přiznat případný omyl a přistupovat k němu především jako k příležitosti něco napravit nebo zjistit. Podle mě je to vlastnost, která spojuje profil dobrého vědce a dobrého leadera zcela bezprostředně,“ uzavírá Martin Bouda.