Václav Ineman (Počátky a historie ČS HPLC)

Do servisu HP jsem nastoupil v roce 1985 a cca rok jsem provozoval něco jako příštipkaření. Servis tehdy fungoval pod hlavičkou n. p. Kancelářské stroje a tyto měly striktní pravidlo, že do kapitalistické ciziny smí zaměstnanec až po roční zkušební lhůtě. HP mělo také striktní pravidlo ‐ jejich zařízení smí servisovat pouze úspěšný absolvent příslušného servisního kurzu.

A tak jsem rok dělal šoféra kolegovi, opravoval spínané zdroje malých počítačů, vyměňoval žárovičky atd. Ve zpětném pohledu to ale až tak zbytečné nebylo. První školení u HP bylo příjemným překvapením ‐ do detailu popsané části hlavní desky a jejich diagnostika ‐ včetně varování neopravovat, pouze vyměnit, k čemuž na štěstí (zákazníků) nikdy nedošlo.

Nu a od té doby už to byla/je rutina.

Komentář k fotce: Pracoval jsem na kapalinovém chromatografu HP 1050 (pravidelná údržba) a na závěr jsem chtěl vrátit zpět kolonu, kterou mezitím dámy z obsluhy uklidily. Je prý v první zásuvce pod strojem. Když jsem ji otevřel ležela tam vedle oné kolony i moje fotka (A4 !!! hrůza). Při dotazu jsem se dozvěděl, že ji používají jako strašáka, pokud se něco nedaří a prý velice úspěšně.

Tato kniha vznikla za vzájemné spolupráce České společnosti pro hmotnostní spektrometrii, české pobočky firmy Thermo Fisher Scientific a firmy Pragolab. Vydání bylo realizováno za sponzorského přispění firem Thermo Fisher Scientific a Pragolab.

ČSHS: Česká společnost pro hmotnostní spektrometrii, česká pobočka firmy Thermo Fisher Scientific, firma Pragolab.

ÓDA NA HP 1090

V době, kdy jsem opustil analytickou laboratoř (1985) a odešel do servisu HP, tehdy pod hlavičkou n. p. Kancelářské stroje, byl trh s přístroji sice bohatý, ale nic nefungovalo na 100 %. Byly zde sice přístroje již docela použitelné, nicméně pořád se o nějaké reprodukovatelnosti analýz nedalo mluvit. V této konstelaci ale daleko v čele plula vlajková loď HP – 1090. Ať se na mě příznivci konkurenčních firem nezlobí, vidím to tak.

To jen na úvod. Během času, bylo to na jaře 1986, jsem instaloval v Neratovicích první 1090ku na oddělení speciálních chemikálií a při instalaci jsem se poněkud vytahoval, že předvedu dvě po sobě jdoucí analýzy, které se nebudou na prvních třech místech (retenční časy, plochy píků) lišit. Ing. P. E. byl ovšem názoru jiného, a to, že opravdovou kvalitu ukáže až praxe, a nikoliv nějaký nacvičený trik.

Pár dní poté jsem měl cestu do Neratovic znovu a při té příležitosti se zastavil optat na zkušenosti. Byly pozitivní a debata přešla do obecné roviny chromatografických problémů. V té době se k nám připojil šéf oddělení a svorně jsme kritizovali kvalitu rozpouštědel pro gradientovou analýzu. Pak se ale šéf otočil na mě a řekl: „Pane kolego, stejně ty „Vaše“ stroje fungují nějak divně.“ Jelikož před tím o nějakých problémech nic nezaznělo, zůstal jsem udiveně koukat a on pokračoval. „No on ten „Váš“ stroj neměří standardy.“ Zůstal jsem koukat ještě víc a vykoktal otázku, zda tedy měří alespoň vzorky. A odpověď byla: „Jó, vzorky ty měří, ale kalibrační standardy změří jen jednou a pak už je jen opisuje.“