Co je příčinou protichůdných a nereprodukovatelných výsledků vědeckých prací?

I uznávaní vědci mohou v nejlepším možném úmyslu přinést špatné závěry a nemusí to být způsobeno neetickým chováním. Stává se to však poslední dobou častěji?

Primární role vědecké publikace je v tom, že dáváme vědět o svých poznatcích, ale také upozorňujeme na oblast, která je vhodná k prozkoumání. S množstvím vědeckých publikací ovšem roste počet studií, které si navzájem protiřečí. Vzpomeňme třeba na doporučení konzumace červeného vína pro posílení srdce, které bylo další studií vyvráceno.

Protichůdnost vědeckých názorů bila do očí i během pandemie covid-19. Společnost neupírala svou pozornost k jednomu vědeckému stanovisku, ale místo toho se tvořily jednotlivé tábory podle preferovaných vědeckých názorů. To samozřejmě vede k tvorbě konspiračních teorií. A poškozuje to prestiž vědy a vědců.

Preprinty

Jak se covid-19 začal rozpínat po celém světě, začaly se publikace mnohem častěji zveřejňovat před recenzním řízením anebo byli recenzenti tlačeni do velmi rychlých rozhodnutí. Nedávno jsme vás například informovali o citovanosti článků o covid-19 i přes to, že byly staženy.

Vědci často komunikují výsledky mimo tradiční recenzované časopisy. Roste počet předtiskových online archivů, například medRxiv a bioRxiv. Vědci musí být neustále otevření a musí si navzájem sdělovat, co je nového, a to pokud možno rychle. Je tedy potřeba na to připravit společnost. Open Science může běžné lidi zmást. Není totiž zdaleka automatické, že čtenář dokáže s touto „neověřenou“ informací pracovat.

Publikační tlak

I v akademické sféře roste konkurence a je podporována kultura „publish or perish“. Ta nutí vědce, aby produkovali výsledky za každou cenu. A protože je méně pravděpodobné, že bude publikována práce, která zašla do slepé uličky, tedy nepodporuje hypotézu, tak jsou raději šířeny práce s pozitivním výsledkem. Proto může publikační tlak pokřivit globální obraz vědeckého poznání.

S tímto problémem se můžeme potýkat v oblasti přírodních věd. Experimenty v podobě klinických studií jsou téměř všechny pozitivní, tedy informují o tom, že studie prokázala například vliv chemické látky na potlačení nemoci. Velmi málo prací začíná větou „Nepovedlo se nám to dokázat“. V duchu tohoto trendu je i zjištění, že jen třetina výsledků klinických studií se nakonec zveřejní a výsledky jsou převážně pozitivní. V roce 1990 bylo zjištěno, že podíl příspěvků s pozitivními výsledky je kolem 70 % a v roce 2007 se tento podíl navýšil na 86 %.

Jiná studie ukazuje, že pouhých 11 % výsledků z preklinických studií prováděných na protinádorových léčivech je za kontrolovaných laboratorních podmínek reprodukovatelných. Důvodem pro velice nízkou opakovatelnost může být skutečnost, že efekt se snížil, ale také to, že vědec se nevědomě drží svojí hypotézy a publikuje pouze pozitivní výsledky. Negativní výsledky potom zůstanou zamlčeny, i když by měly být považovány za také velmi hodnotný zdroj informací.

Vše rozhodne p hodnota

Vysoká míra neopakovatelnosti studií může být zapříčiněna tím, že o významnosti výsledků rozhoduje hodnota p. Pokud je pravděpodobnostní hodnota p nižší než 0,05, je studie statisticky významná. Tato strategie se objevuje zejména v přírodních vědách. Vědci tedy dají někdy více na statistiku než na zdravý rozum. Statisticky významné výsledky neprokazují bezpodmínečně testovanou hypotézu. Proto se může docela dobře stát, že publikovaný výzkum vám nejde zopakovat, i když se opravdu snažíte.

Úspěšnost podle afiliace autora

V americké studii se měřila frekvence pozitivních výsledků v náhodném vzorku 1316 prací napříč vědeckými disciplínami. Zjistilo se, že lze předvídat výsledek na základě adresy instituce, kde působí autor. Ti se sídlem v USA, mnohem častěji publikovali pozitivní výsledky, a to nezávisle na jejich oboru.

Není možné vyloučit, že na amerických univerzitách, které jsou prestižní, jsou vědci jednoduše ve výzkumu úspěšnější. Nicméně výsledky podporují také domněnku, že konkurenční akademické prostředí zvyšuje nejen produktivitu vědců, ale také zkreslení jejich pohledu na výsledky. A tak je možná přání otcem myšlenky. Stejný jev se ukazuje i v jiných zemích, kde je vysoká akademická konkurence a tlak na publikování.

Přiznat barvu

V poslední době se objevilo několik časopisů, jejichž cílem je publikovat pouze ty studie, které mají protichůdné nebo negativní výsledky. Například Scientific Reports ve svých publikačních kritériích uvádí, že studie uvádějící negativní výsledky bude přijata, pokud ukazuje důležité poznatky.

Přinášet objektivní a pravdivé zprávy o výzkumu je důležité. Vědec, který se zasekl ve slepé uličce, by neměl nabýt dojmu, že jeho práce nebude mít takový dopad anebo nepomůže získat potřebné finance na další výzkum, jako kdyby měla pozitivní výsledek. Neméně důležité je také, aby redakční rady časopisů byly ochotny zveřejnit studie s negativními výsledky.