Veřejnost vědcům věří, ale jejich radami se neřídí

Ten představuje zlehčování vědeckých doporučení, jakým je například nedodržování pokynů pro prevenci nemoci covid-19 nebo podceňování problematiky změny klimatu. Lze tuto důvěru nabýt zpět?

Na úvod je nutné říct, že neexistují žádné skutečné důkazy o tom, že by veřejnost sama o sobě ztratila důvěru ve vědu. Většina průzkumů naopak ukazuje, že valná část veřejnosti věří a respektuje vědecké výsledky i autority.

Důvěra veřejnosti ve vědu a vědce je nezbytná pro to, aby vědci byli schopni plnit svůj závazek sloužit společnosti. Důvěra se sama o sobě ale nejeví jako zásadní problém. Prakticky každý průzkum naznačuje, že veřejnost si vědců velmi váží a věří, že věda lidstvu přináší zásadní informace. Stejně tak průzkumy ukazují, že vědci mají motivaci společnosti pomáhat. Například ukazatele Národní vědecké rady Spojených států od 70. let minulého stolení dokládají, že více než 70 % americké veřejnosti vědě trvale věří. Podle této většiny navíc přínosy vědeckého výzkumu převažují nad jeho škodlivými účinky. Tomu, že přínosy a negativa jsou zhruba stejné, věří desetina Američanů. Úroveň důvěry ve vědu mezi různými profesemi od 70. let opakovaně srovnávalo například také Národní centrum pro výzkum veřejného mínění na Chicagské univerzitě. To došlo k závěru, že vědecké komunitě patří v důvěře veřejnosti hned druhé místo za armádou.

I přímo v otázce důvěryhodnosti vědeckých výsledků si věda dlouhodobě vede dobře. Například průzkum neziskové organizace ScienceCounts z roku 2017 zjistil, že více než 70 % lidí věří, že vědci říkají pravdu a výsledky svých výzkumů hlásí poctivě. Skupina ScienceCounts navíc nedávno uvedla, že se úroveň důvěry od začátku pandemie koronaviru dokonce zvýšila, a to i přes velké množství fake news. Zvýšení důvěry ve vědu v době pandemie naznačují i české průzkumy.

Samostatný průzkum provedený výzkumným střediskem Pew Research Center v roce 2019 zjistil, že 86 % veřejnosti bylo alespoň mírně přesvědčeno, že obecně vědci jednají ve veřejném zájmu. Z těchto amerických průzkumů si můžeme udělat obrázek, že ve skutečnosti důvěra ve vědu neklesala, ale stabilně se držela nebo dokonce rostla.

Na nedůvěru lze pohlížet různě

Průzkum Pew Research Center z roku 2020 však zjistil, že problém může nastat tehdy, pokud jde o vědecky podložená doporučení týkající se konkrétních problémů. Podle průzkumu méně než polovina Američanů důvěřovala slovům odborníků, která se týkala různých společenských problémů, zejména těch kontroverzních.

Nedodržování vědeckých doporučení tak vyplývá z širšího nepochopení povahy a procesů vědy. Obvykle totiž existuje jen velmi málo situací, kdy se všichni vědci shodují na stejné interpretaci vědeckých důkazů. Vědci obecně ví, že i přes určitou nejistotu a nesouhlas všech zúčastněných mohou vydávat různá doporučení pro veřejnost – právě to však může být trnem v oku a způsobovat nedůvěru u laiků.

Vědecké teorie se navíc neustále vyvíjejí, často jsou revidovány nebo dokonce nahrazovány. Tuto skutečnost přijímají vědci jako běžnou součást vědeckého procesu, zatímco veřejnost ji může považovat za známky nedostatku autority nebo odborných znalostí. Stejně tak je důležité si uvědomit, že mnohdy věda není definitivní. Některé vědecké teorie jsou slabší než jiné a některé soubory dat jsou zase interpretovány spolehlivěji než ostatní.

Porozumět tomu, proč se lidé neřídí vědeckými doporučeními, pomáhají sociální a behaviorální vědy, které uvádějí různé typy zkreslení vědeckých informací. Například „zkreslení potvrzení“ je tendence vyhledávat informace, které jsou v souladu s tím, čemu již člověk věří. „Předpojatost ve skupině“ je zase tendence podporovat nebo věřit někomu ve vlastní sociální skupině. „Zachování současného stavu“ je preference udržet věci v jejich aktuálním stavu. Tyto předsudky často veřejnost vedou k ignorování vědeckých důkazů.

Věda patří společnosti, proto ji do vědeckého poznání angažujme

Mnoho vědců je přesvědčeno, že nesouhlas veřejnosti s vědou vzniká proto, že veřejnost jednoduše vědeckým poznatkům nerozumí. K řešení tohoto problému přispívá vzdělávání a osvěta. Ve snaze o posun veřejného mínění ohledně vědeckých výstupů je klíčová změna způsobu, jakým vědecká komunita obvykle přistupuje k veřejnosti v otázkách souvisejících s vědou. Celková strategie se posouvá od pouhého vzdělávání veřejnosti o vědě k jejímu širšímu zapojení do vědeckého procesu. Veřejná angažovanost se tak stává nástrojem skutečného dialogu a porozumění mezi vědeckou komunitou a veřejností.

Znepokojení nad tím, zda důvěra ve vědu upadá, je na jednu stranu na místě, na druhou stranu ale může odvádět pozornost od dalších problémů. Úroveň důvěry ve vědu zůstává vysoká a je na prakticky stejné úrovni jako po celá desetiletí. Nyní však existuje více případů, které ignorují, zkreslují nebo popírají doporučení vědecké komunity ohledně řešení problémů společenského zájmu. Veřejnost se pak cítí bezpečně, i když k tomu nemá pádný důvod. Výše zmíněné výzkumy navíc ukázaly, že pouhý pokus o „vzdělávání“ veřejnosti není příliš efektivní strategií pro změnu názorů lidí, natož jejich chování. Naopak roste řada příkladů toho, že mnohem efektivnější je zapojit veřejnost přímo do výzkumu. Efektivní zapojení veřejnosti však může vyžadovat zase změnu postoje a přístupu některých vědců.