Profesorka Mary Anne O’Connell strávila desítky let na špičce výzkumu RNA a pomohla odhalit, jak buňky rozlišují vlastní RNA od cizí genetické informace. Její výzkum enzymů ADAR a editace RNA významně přispěl k pochopení imunity, zánětů i budoucího využití terapií založených na RNA. Než nastoupila na CEITEC Masarykovy univerzity, působila ve výzkumných institucích ve Spojených státech, Švýcarsku, Švédsku a Velké Británii. V rozhovoru vzpomíná na klíčové momenty své kariéry, proměny výzkumu RNA, výzvy spojené s vedením výzkumné skupiny i význam odolnosti ve vědě i v životě.<h5>Původně jste se věnovala mikrobiologii, než jste přešla k výzkumu RNA. Jak náročný byl tento přechod a jsou podobné změny ve vědecké kariéře běžné?</h5>Vlastně k tomu došlo docela přirozeně. Během mého doktorátu se v New Yorku začal objevovat HIV a mnoho lidí z mé generace přešlo k výzkumu retrovirů, protože šlo o naléhavé a důležité téma. Pracovala jsem na Albert Einstein College of Medicine v New Yorku, kde se v sousední velké nemocnici objevily některé z prvních případů HIV. Proto jsem následně odešla na MIT na postdoktorandskou pozici k Nancy Hopkins, která patřila ke světovým špičkám ve výzkumu myších retrovirů.Pak se ale můj manžel chtěl vrátit do Evropy, konkrétně do Švýcarska. Získala jsem tam místo v laboratoři Waltera Kellera v Biozentru v Basileji, kde jsem dostala příležitost věnovat se RNA a virům. A přestože jsem se nakonec virům nevěnovala, právě tehdy jsem začala svůj výzkum enzymů ADAR.Podobné změny jsou ve vědě poměrně běžné. Kariéru neurčuje jen zvídavost, ale také okolnosti – načasování, financování, země, ve kterých žijete, nebo rodina. Často začne celý příběh dávat smysl až zpětně.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_3_d97466b112.jpeg" alt="CEITEC: Jdi do toho, i když ti rozum říká ne. U kávy s Mary Anne O’Connell: Mary Anne O’Connell" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_3_d97466b112.jpeg 234w," sizes="100vw" width="1600" height="1068"><h5>Byl nějaký konkrétní okamžik, kdy jste si uvědomila, že jste si vybrala správnou kariéru?</h5>Ano. Po dokončení doktorátu jsem si nebyla jistá, jestli chci ve vědě pokračovat. Cestovala jsem sama po Nepálu a Indii a absolvovala trek kolem Annapurny. Když jsem se vrátila z hor, koupila jsem si noviny The Herald Tribune. První článek, který jsem četla, byl o vědě. A tehdy jsem si okamžitě pomyslela: „Tak jo. To je ono.“ Možná to zní zvláštně, ale právě tehdy jsem si uvědomila, že tohle je cesta, kterou chci jít. Jako by mi vesmír nenápadně ukázal správný směr.<h5>Jak byste laikovi vysvětlila editaci RNA a enzymy ADAR?</h5>DNA je genetický plán našich buněk. RNA představuje mezikrok mezi DNA a proteiny. Dlouhou dobu si vědci mysleli, že RNA pouze kopíruje informaci uloženou v DNA. Náš obor ale ukázal, že RNA lze také upravovat a editovat. Protein, který studujeme, se jmenuje ADAR a upravuje RNA tak, aby buňka dokázala rozlišit vlastní RNA od cizí RNA pocházející například z virů nebo bakterií. To je zásadní, protože buňky se neustále setkávají s bakteriální a virovou RNA a potřebují poznat, co patří tělu a co představuje hrozbu.Naše buňky si svou vlastní RNA označují pomocí těchto úprav jako „vlastní“. Bez nich by ji imunitní systém mohl považovat za patogen a spustit útok proti vlastnímu organismu. Často je přitom právě tato imunitní reakce nebezpečnější než samotná infekce.Úpravy RNA tedy nejsou jen drobným molekulárním detailem – jsou nezbytné pro přežití.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_4_effd6e4b30.jpeg" alt="CEITEC/Martin Indruch: Jdi do toho, i když ti rozum říká ne. U kávy s Mary Anne O’Connell: Dragana Vukić a Mary A. O’Connell" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_4_effd6e4b30.jpeg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1067"><h5>Jak se během vaší kariéry změnilo naše chápání RNA?</h5>Zcela zásadně. Když jsem začínala, RNA byla vnímána hlavně jako poslíček mezi DNA a proteiny. Dnes stojí v centru biologie i medicíny. RNA vakcíny zásadně změnily povědomí veřejnosti o tomto oboru, ale RNA ovlivňuje také imunitu, zánětlivé procesy, vývoj organismu i řadu nemocí. Každých několik let se navíc objeví něco nového a nečekaného.Právě proto dnes tolik firem vyvíjí terapie založené na RNA, zejména pro léčbu rakoviny, které by mohly pomoci imunitnímu systému lépe rozpoznávat a ničit nádorové buňky.<h5>Myslíte si, že terapie založené na RNA mohou v budoucnu změnit léčbu rakoviny?</h5>Ano, jsem o tom přesvědčená. Princip je totiž celkem jednoduchý: sekvenujete nádor pacienta, zjistíte, čím je jedinečný, a navrhnete RNA terapii, která naučí imunitní systém rozpoznávat specifické znaky daného nádoru.To samozřejmě neznamená, že jednou vznikne jediný univerzální lék na rakovinu. Rakovina zahrnuje mnoho různých onemocnění s odlišnými mechanismy. Personalizované RNA terapie ale mají obrovský potenciál, protože je lze přizpůsobit konkrétním vlastnostem jednotlivých nádorů. V budoucnu by se tak léčba mohla stát mnohem systematičtější – lékaři by mohli analyzovat genetickou sekvenci nádoru a vybrat nejvhodnější terapii z jakéhosi katalogu cílených RNA léčebných postupů.A nic z toho by nebylo možné bez základního výzkumu. Objevy, které později mění medicínu, obvykle začínají jako výzkum poháněný čirou zvědavostí.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_5_b691b699f0.jpeg" alt="CEITEC/Martin Indruch: Jdi do toho, i když ti rozum říká ne. U kávy s Mary Anne O’Connell: Martin Bareš a Mary A. O’Connell" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_5_b691b699f0.jpeg 235w," sizes="100vw" width="1600" height="1067"><h5>Co vás přivedlo na CEITEC Masarykovy univerzity do Brna?</h5>V té době jsem pracovala v Medical Research Council ve Velké Británii. Financování našeho výzkumu však bylo ukončeno těsně předtím, než výzkum modifikací RNA doslova explodoval. O grant jsme přišli o jediný bod v hodnocení. Navrhovali jsme tehdy zkoumat další typy modifikací RNA a objasnit, proč je ADAR1 nezbytný pro vrozenou imunitu. Dnes jde o dvě významné výzkumné oblasti. Tato zkušenost mě mimochodem naučila, co skutečně znamená pojem „cutting-edge science“. Lidé tuto frázi rádi používají, ale málokdo si uvědomuje její stinnou stránku. Pokud jste na samotné hraně poznání a není dostatek financí, jste mezi prvními, kdo o podporu přijde.Pak se otevřela pozice ERA Chair na CEITEC Masarykovy univerzity. Přihlásila jsem se, získala ji a do Brna jsem přišla právě ve chvíli, kdy se obě tato témata stala mimořádně atraktivními. Z vědeckého hlediska nemohlo být načasování lepší.<h5>Co máte na Brně nejraději?</h5>Žije se mi tu opravdu dobře. Brno se za deset let, co zde bydlím, výrazně proměnilo. Když jsem přijela, angličtinu jste v tramvaji téměř neslyšeli. Dnes se tu prolínají jazyky z celého světa. Město je mnohem mezinárodnější a kosmopolitnější, ale zároveň si zachovalo svůj lidský rozměr.A myslím si také, že získalo i větší sebevědomí. Dříve se neustále srovnávalo s Prahou. Dnes je mnohem více samo sebou. A kvalita života je tu opravdu vysoká. Jediné, co mi chybí, je lepší letiště. Jinak životní náklady jsou tu nižší než v mnoha západoevropských městech, centrum je krásné a Brno leží prakticky uprostřed Evropy.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_2_efac69f5f7.jpeg" alt="CEITEC: Jdi do toho, i když ti rozum říká ne. U kávy s Mary Anne O’Connell: Pavel Plevka, Mary A. O’Connell a Liam Keegan" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_2_efac69f5f7.jpeg 117w," sizes="100vw" width="1600" height="2133"><h5>Co jste se za ta léta naučila o vedení výzkumné skupiny?</h5>Nikdo vás nenaučí vést lidi. Měla jsem štěstí, že jsem začínala s malou skupinou a postupně se učila, jak lidi řídit. Pro začínající vědce může být obtížné, když najednou dostanou velký tým, protože práce s lidmi je úplně jiná disciplína než samotná věda.Co se za poslední roky změnilo nejvíce, je asi míra úzkosti a stresu mezi mladými výzkumníky. A myslím si, že svou roli v&nbsp;tom hrají sociální sítě. Lidé se neustále srovnávají s idealizovanými verzemi životů a kariér ostatních a mají pocit, že musí uspět ve všech oblastech najednou. Moje generace tento tlak nezažívala.Když se někdo potýká s osobními problémy, okamžitě se to promítne do jeho práce. Nedokáže se soustředit ani jasně přemýšlet. Vedoucí skupiny už dnes není jen vědeckým mentorem, ale často i člověkem, který poskytuje emocionální podporu. Postupně jsem se ale také naučila, že nemůžete vyřešit všechny problémy za všechny. Někteří lidé pomoc přijmou, jiní ne. I to je součást leadershipu.<h5>U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě jste zmínila, že ženy přinášejí do vědy odolnost. Co jste tím měla na mysli?</h5>Odolnost je pro vědu zásadní. Experimenty selhávají. Financování mizí. Články jsou odmítány. Osobní situace se komplikují. Bez toho, abyste byli odolní, dnes ve vědě nepřežijete. Řekla bych, že mnoho žen na sebe klade obrovský tlak. Srovnávají se s nedosažitelnými ideály a mají pocit, že selhávají. Je ale potřeba přijmout, že život probíhá v etapách. A v těch těžších je někdy nejdůležitější prostě pokračovat dál.<h5>Jaké bylo nejtěžší období vaší kariéry?</h5>Pravděpodobně období po ztrátě financování ve Velké Británii. Moje děti byly tehdy v pubertě a já se kvůli práci přestěhovala do Švédska, než jsem nakonec přišla do Brna. Několik let jsem cestovala domů každý druhý víkend. Z vědeckého hlediska to stálo za to. Z osobního pohledu jsem však přišla o část dospívání svých dětí.To je jedna z obtížných realit vědy: rozhodnutí, která dávají smysl pro vědu, mohou být osobně velmi bolestivá.Zároveň mě toto období hodně naučilo o lidech. Vždy mě fascinovala nezištná laskavost cizích lidí. Ti, od kterých jsem pomoc očekávala, mi často nepomohli. Naopak lidé, ke kterým jsem byla jednoduše milá, aniž bych něco čekala nazpět, mi později v životě pomohli nejvíce. Moje rada je jednoduchá: buďte laskaví ke všem. Neočekávejte protislužbu. Laskavost se vám často vrátí zcela nečekaným způsobem.<h5>Jakou radu byste dala svému mladšímu já?</h5>Mám ráda citát irského básníka Seamuse Heaneyho: „Walk on air against your better judgment.“ Pro mě to prostě znamená: jdi do toho! Máte jen jeden život. Zkoušejte nové věci. Riskujte. Někdy jsou právě ta zdánlivě iracionální rozhodnutí těmi nejdůležitějšími, která kdy uděláte.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_98b2e8902f.jpeg" alt="CEITEC: Jdi do toho, i když ti rozum říká ne. U kávy s Mary Anne O’Connell: Mary Anne O’Connell" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_CEITEC_Jdi_do_toho_i_kdyz_ti_rozum_rika_ne_U_kavy_s_Mary_Anne_O_Connell_98b2e8902f.jpeg 118w," sizes="100vw" width="1600" height="2124">

 Jdi do toho, i když ti rozum říká ne. U kávy s Mary Anne O’Connell 

Pokud se zabýváte environmentálním testováním, přípravou vzorků nebo laboratorní instrumentací, jistě již víte, že <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://blog.organomation.com/blog/the-importance-of-detecting-per-and-polyfluoroalkyl-substances-pfas">PFAS (per- a polyfluoroalkylové látky)</a> se staly jedním z nejdiskutovanějších témat v analytické komunitě. Možná jste však ještě nezaznamenali, že v únoru 2026 učinilo Spojené království významný krok, když zveřejnilo svůj vůbec první národní rámec pro řešení těchto perzistentních látek. Stojí za to mu věnovat pozornost bez ohledu na to, kde vaše laboratoř působí.<h3>Co jsou „věčné chemikálie“ a proč je situace tak naléhavá?</h3>PFAS představují skupinu tisíců syntetických chemických látek používaných v celé řadě výrobků – od obalů na potraviny a kuchyňského nádobí až po nepromokavé oděvy a hasicí pěny. Jejich charakteristickým rysem je mimořádná perzistence – v životním prostředí i v lidském organismu se jen velmi obtížně rozkládají, a právě proto si vysloužily přezdívku „věčné chemikálie“. Chronická expozice, a to i při nízkých úrovních, je spojována s poškozením jater, zvýšenou hladinou cholesterolu, oslabenou imunitnou a některými druhy rakoviny.Rozsah tohoto problému lze jen stěží přecenit. Stopy PFAS byly zjištěny všude – od Arktidy až po Antarktidu. Případy rozsáhlé kontaminace se dostaly na titulní stránky médií v Belgii, Spojených státech i dalších zemích. A zatímco se po celém světě již několik let zpřísňují regulační opatření – několik amerických států zavedlo od roku 2025 zákaz používání PFAS v kosmetice a EU v lednu 2026 zpřísnila požadavky na ochranu pitné vody – Spojené království dosud nepředstavilo komplexní národní strategii. Až dosud.<h3>Co britský plán pro PFAS skutečně obsahuje</h3>Plán britské vlády pro PFAS, zveřejněný 3. února 2026, stojí na třech pilířích: pochopení zdrojů PFAS, řešení cest jejich šíření a omezení pokračující expozice. Rámec počítá s koordinovaným postupem napříč vládními institucemi, regulačními orgány, průmyslem i místními komunitami.Mezi konkrétní opatření patří:<ul><li>provedení vůbec prvního komplexního hodnocení výskytu PFAS v anglických ústích řek a pobřežních vodách,</li><li>zahájení veřejné konzultace o zavedení zákonného limitu pro PFAS v předpisech upravujících veřejné zásobování pitnou vodou v Anglii,</li><li>testování obalů na potraviny, například sáčků na popcorn do mikrovlnné trouby nebo krabic na pizzu, na přítomnost PFAS,</li><li>vydání nových pokynů ke snižování průmyslových emisí PFAS,</li><li>rozšíření monitorování půd ve spolupráci s Britskou geologickou službou,</li><li>zvážení omezení používání PFAS v hasicích pěnách v návaznosti na probíhající konzultace,</li></ul><h3>Spuštění veřejně přístupného webu zaměřeného na zvyšování transparentnosti a informovanosti</h3>Jde o rozsáhlý plán, který se však neobešel bez kritiky. Někteří odborníci na životní prostředí upozorňují, že se plán zaměřuje především na monitorování a získávání nových poznatků, zatímco závazným termínům pro postupné ukončení používání PFAS věnuje menší pozornost. Jeden z výzkumníků například uvedl, že historické zdroje kontaminace, jako jsou skládky, mohou do řek uvolňovat více PFAS než současná průmyslová činnost a že samotné sledování koncentrací nestačí k hodnocení celkového množství PFAS vypouštěného do životního prostředí. Na rozdíl od Francie, která se stala první zemí EU s úplným zákazem PFAS v kosmetice, Spojené království zatím o plošném zákazu neuvažuje.Zastánci plánu jej naopak označují za důležitý první krok, zejména s ohledem na složitost celé problematiky. Neexistuje totiž ani všeobecná shoda na tom, které látky vlastně do skupiny PFAS patří. V závislosti na použité definici může tato skupina zahrnovat méně než pět tisíc, ale také více než sedm milionů potenciálních látek.<h3>Proč je to důležité pro laboratorní svět</h3>A právě zde se dostáváme k tomu, proč je toto téma důležité pro oblast analytických přístrojů a přípravy vzorků.Snaha lépe porozumět PFAS a regulovat jejich výskyt v rozsahu, který nyní navrhuje Spojené království, znamená jediné: poptávka po spolehlivém testování PFAS bude dále růst. Každé hodnocení ústí řek, každý program monitorování půd i každý test potravinových obalů vytváří nové vzorky, které je třeba analyzovat. A analýza PFAS rozhodně není jednoduchá.Současné analytické metody USEPA pro stanovení PFAS jsou založeny především na kapalinové chromatografii s tandemovou hmotnostní detekcí (<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/preparing-samples-for-lc-ms/ms-analysis">LC-MS/MS</a>). Správná příprava vzorků je zásadní pro získání spolehlivých výsledků, zejména proto, že PFAS se často vyskytují ve stopových koncentracích a mohou být snadno vneseny jako kontaminanty již během samotné přípravy vzorku. Extrakce na pevné fázi (<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/what-is-solid-phase-extraction-spe">SPE</a>) představuje běžně používanou techniku izolace PFAS z komplexních matric, jako jsou voda nebo půda. Stejně důležitá je však také účinné zakoncentrování vzorků před analýzou – právě proto jsou přístroje pro zakoncentrování odpařováním nepostradatelnou součástí analytického pracovního postupu.Ve společnosti Organomation se naše koncentrátory používají v pracovních postupech odpovídajících metodám EPA 533, 537.1 a 1633, které představují klíčové analytické metody pro stanovení PFAS v pitné vodě, environmentálních vodách a široké škále pevných matric, včetně půdy, biologických kalů a tkání. Tyto metody vyžadují pečlivé a kontrolované odpařování rozpouštědel, aby bylo možné vzorky zakoncentrovat bez ztráty cílových analytů nebo vnesení kontaminace. Správné provedení tohoto kroku není volitelné – přímo ovlivňuje přesnost a spolehlivost konečného výsledku.<h3>Globální výzva vyžadující globální vědeckou reakci</h3>Britský plán pro PFAS představuje pouze jednu část stále koordinovanějšího mezinárodního úsilí. Stockholmská úmluva o perzistentních organických znečišťujících látkách zařadila v květnu 2025 dlouhořetězcové perfluorokarboxylové kyseliny (více než 200 dalších látek PFAS) na globální seznam látek určených k eliminaci. Evropská unie zavedla v lednu 2026 povinné požadavky na monitorování PFAS v pitné vodě. A ve Spojených státech se regulační tlak na federální i státní úrovni nadále zvyšuje.Všechny tyto regulační změny naznačují, že možnosti laboratoří budovat kapacity pro analýzu PFAS se nezmenšují – právě naopak, dále se rozšiřují. Vlády investují do monitorování, průmysl je nucen hledat bezpečnější alternativy a v každé fázi tohoto procesu musí někdo analyzovat odebrané vzorky.Ať už zavádíte nový pracovní <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/products?manufacturerItems=540&amp;search=teflon">postup pro analýzu PFAS </a>nebo rozšiřujete ten stávající, základní principy kvalitní přípravy vzorků zůstávají stejné: kontrolujte zdroje kontaminace, používejte validované metody a ujistěte se, že krok koncentrace vzorku probíhá správně. Regulační prostředí se rychle vyvíjí, ale kvalitní věda zůstává konstantou.Jsem hrdý na to, že přístroje společnosti Organomation i nadále hrají důležitou roli v analytických pracovních postupech, které umožňují naplňovat principy odpovědného přístupu k ochraně životního prostředí. S tím, jak vlády po celém světě věnují PFAS stále větší pozornost, bude laboratorní komunita hrát v tomto úsilí klíčovou roli.

Spojené království představilo svůj první plán pro řešení „věčných chemikálií“. Proč je důležitý pro laboratoře

PFAS. Toxické látky, které se pod zkratkou skrývají, kolují v krvi každého z nás. Dokonce i v žilách nenarozených dětí. A důvod? Naše láska k nepřilnavým pánvím, pečicím papírům nebo nepromokavému oblečení.Devadesátá léta minulého století, Západní Virginie. Farmář Wilbur Tennant z&nbsp; městečka Parkersburg nevěří vlastním očím. Jeho dříve krotké krávy se najednou chovají jako agresivní monstra, z&nbsp; tlam jim teče pěna, černají jim zuby, rychle hubnou a&nbsp;jedna po druhé hynou v&nbsp;strašlivých bolestech.&nbsp;Zoufalý zemědělec tehdy ještě nemohl vědět, že ho o&nbsp;téměř dvousethlavé stádo postupně připraví stejná látka, kvůli níž se milionům amerických hospodyněk už pěknou řádku let nepřipalují volská oka nebo lívance. Řeč je o&nbsp; kyselině perfluorooktanové, známé pod zkratkou PFOA (nebo C8), kterou firma DuPont používala při výrobě teflonu, jenž pánvičkám zajistil nepřilnavost. Jaksi však nadšeným spotřebitelům zapomněla zmínit, že tato zázračná „ingredience“ je vysoce toxická.&nbsp;A&nbsp;na Tennantových kravách se ukázalo, jak moc. Zvířata totiž pila z&nbsp;potoka, do nějž léta ve velkém unikaly jedovaté kaly ze skládky, kam DuPont vyvážel nebezpečný odpad z&nbsp;nedaleké továrny. Farmář tušil, že činnost firmy se smrtí jeho stáda souvisí, ale nikdo s&nbsp;ním jeho podezření nechtěl řešit. Kdo by se ostatně pouštěl do sporu s&nbsp; chemickým gigantem, který v&nbsp;regionu zaměstnával tisíce lidí?&nbsp;Jenže urputný Tennant se nenechal umlčet, a&nbsp; tak se zásluhou vytrvalosti jeho právníka Roberta Bilotta Spojené státy po dlouhých letech soudních tahanic dozvěděly, čím se po celé dekády nevědomky tráví. A&nbsp;že PFOA je jen jednou z&nbsp; více než desetitisícové rodiny per- a&nbsp; polyfluorovaných sloučenin, zvaných PFAS, jimiž už průmysl stihl zaplavit zeměkouli.&nbsp;„Říká se jim taky věčné chemikálie, což dokonale vystihuje jejich podstatu. Obsahují totiž vazbu mezi uhlíkem a&nbsp;fluorem, která je nejsilnější v&nbsp;organické chemii. Díky tomuto lidskému vynálezu jsou neuvěřitelně stabilní a&nbsp;v&nbsp;přírodě se prakticky nerozkládají,“ vysvětluje environmentální chemik Tomáš Cajthaml z&nbsp;Mikrobiologického ústavu AV ČR.&nbsp;<h4>Z TANKŮ DO KUCHYNĚ&nbsp;</h4>Potenciál spojení těchto dvou prvků objevil čirou náhodou při pokusech s&nbsp;chladicími plyny chemik Roy Plunkett z&nbsp;laboratoří DuPontu už v&nbsp;roce 1938. Extrémně odolný polymer PTFE (později známý jako teflon), který tehdy vytvořil, se za války náramně hodil v&nbsp;útrobách tanků i&nbsp;při vývoji atomové bomby.&nbsp;Po skončení bojů si však rychle našel mírové uplatnění a&nbsp;v&nbsp;podobě nepřilnavého nádobí dobyl americké (a&nbsp;postupem času světové) kuchyně. Samotný polymer byl sice při běžném vaření poměrně bezpečný, ovšem DuPont začal brzy k&nbsp; vylepšení jeho výroby využívat inkriminovanou sloučeninu PFOA, kterou pro něj „umíchal“ jiný chemický velikán, společnost 3M. Ta paralelně zaplavila trh další látkou na stejné bázi – PFOS (perfluorooktansulfonát), jež měla chránit oblečení před promoknutím a&nbsp;koberce proti skvrnám.&nbsp;Spokojení zákazníci vrněli blahem a&nbsp;miliardový byznys s&nbsp;nepřilnavostí a&nbsp;voděodolností šlapal na plné obrátky. I&nbsp;přesto, že obě firmy už od sedmdesátých let měly vzhledem k&nbsp;vlastním testům na zvířatech informace o&nbsp;enormní toxicitě obou vychytávek. Udržet svět v&nbsp;nevědomosti se jim podařilo neuvěřitelná čtyři desetiletí. Tedy alespoň ten laický – vědecká obec větřila, že s&nbsp; masově používanými materiály je něco v&nbsp;nepořádku, zhruba od začátku nového tisíciletí.&nbsp;Zvrat ale nastal až na přelomu let 2011 a&nbsp;2012. Tehdy nezávislý panel badatelů po sedmi letech čekání konečně zveřejnil výsledky unikátní studie, kterou inicioval zmiňovaný právník Robert Bilott. Týkala se obyvatel Parkersburgu, jehož vodu DuPont kontaminoval sloučeninou PFOA, a&nbsp;šlo o&nbsp;jedno z&nbsp; nejrozsáhlejších epidemiologických šetření všech dob.&nbsp;„Zúčastnilo se ho asi sedmdesát tisíc lidí, u&nbsp;nichž výzkumníci prokázali zvýšený výskyt několika druhů rakoviny a&nbsp;mnoha dalších zdravotních problémů,“ přibližuje Tomáš Cajthaml kauzu, kterou v&nbsp; roce 2019 představil i&nbsp; hollywoodský snímek Dark Waters.&nbsp;Příběh ze Západní Virginie však byl jen špičkou ledovce. Vynalézaví chemici totiž dávno před jeho rozuzlením přišli na to, jak praktická a&nbsp;univerzální vazba uhlíku a&nbsp;fluoru je, a&nbsp;mohutně s&nbsp;ní experimentovali. Pod rukama se jim během let zrodily tisíce obdobně jedovatých variant věčných chemikálií, kterými se tunilo a&nbsp;stále tuní kdeco – od čipů v&nbsp;telefonech přes gauče až po zubní nitě. Přestože skandál z&nbsp; Parkersburgu udělal z&nbsp; jejich škodlivosti tak trochu veřejné tajemství.&nbsp;<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_A_Magazin_S_jedy_na_vecne_casy_kde_najdeme_pfas_609fe15274.jpg" alt="A / Magazín: S jedy na věčné časy - Kde najdeme PFAS" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_A_Magazin_S_jedy_na_vecne_casy_kde_najdeme_pfas_609fe15274.jpg 46w," sizes="100vw" width="312" height="1060"><h4>VLK V ROUŠE BERÁNČÍM&nbsp;</h4>Odpuzují vodu, mastnotu a&nbsp;špínu. A&nbsp;právě díky tomu se z&nbsp;PFAS stali miláčci moderní společnosti. Málokdo však věděl, že za fantastické vlastnosti výrobků, které zdánlivě usnadňují život, můžou zrovna oni.&nbsp;Vedle nádobí nebo outdoorových doplňků věčné chemikálie vzaly útokem i&nbsp; potahy nábytku, elektroniku, „waterproof“ kosmetiku nebo potravinové obaly jako krabice na pizzu či kalíšky na kávu. Kdo by přece nechtěl mít stále čistou sedačku a&nbsp;neřešit umaštěné ruce po zakousnutí burgeru z&nbsp;fastfoodu?&nbsp;A&nbsp;tak v&nbsp;pokrokových domácnostech popcorn v&nbsp;mikrovlnkách celé dekády vesele pufal v&nbsp;notně jedovatých sáčcích a&nbsp;každá babička jdoucí s&nbsp;dobou přestala vymazávat plechy, protože propadla kouzlu pečicích papírů, na kterých se cukroví prostě nepřichytí.&nbsp;„Už jedny z&nbsp; prvních studií, které po přelomu tisíciletí upozorňovaly na nebezpečnost PFAS, se přitom věnovaly papírovým košíčkům na pečení muffinů nebo pytlíkům s&nbsp; popcornem. Toxické sloučeniny se z&nbsp;nich vlivem žáru uvolňují přímo do jídla,“ poukazuje Tomáš Cajthaml. Hned ve svých začátcích si zástupci rodiny PFAS získali taky srdce profesionálních hasičů, protože kromě jiného i&nbsp;skvěle dusí oheň. Zejména v&nbsp;USA hasicími pěnami s&nbsp;tímto vylepšením dlouhá léta likvidovali téměř každý větší požár. Věčné chemikálie však bodovaly i&nbsp;mezi běžkaři. Fluorované vosky totiž zajistily, že se jim na skluznice nelepil sníh. Velké dávky nezničitelných škodlivin proto na lyžích nic netušících sportovců cestovaly přímo do panenské přírody horských oblastí po celé planetě.&nbsp;K&nbsp; jejich dalšímu rozšíření pak ironií osudu přispěl i&nbsp;nedávný boj proti jednorázovým plastům, jako jsou třeba brčka, která se v&nbsp;zeleném duchu začala masivně vyrábět z&nbsp;papíru. Bohužel řádně nacucaného perfluorovanými sloučeninami, aby se v&nbsp;drincích hned nerozmočil.<blockquote><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_prof_RN_Dr_TOMAS_CAJTHAML_Ph_D_D_Sc_18abf80b00.jpg" alt="AVČR: prof. RNDr. TOMÁŠ CAJTHAML, Ph.D., DSc." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_prof_RN_Dr_TOMAS_CAJTHAML_Ph_D_D_Sc_18abf80b00.jpg 103w," sizes="100vw" width="693" height="1050"><h5>prof. RNDr. TOMÁŠ CAJTHAML, Ph.D., DSc.&nbsp;</h5>MIKROBIOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR&nbsp;Zabývá se zejména znečištěním životního prostředí lidskou činností, vlivem organických polutantů na ekosystémy a vývojem dekontaminačních metod. Od roku 2006 vede laboratoř environmentální biotechnologie v Mikrobiologickém ústavu AV ČR. Nyní taky působí jako proděkan pro vědu Přírodovědecké fakulty UK, kde mezi lety 2014 a 2024 řídil Ústav pro životní prostředí. Opakovaně se řadí mezi dvě procenta nejcitovanějších vědců světa ve svém oboru.</blockquote><h4>ČEŠI V SLADKÉ NEVĚDOMOSTI&nbsp;</h4>Pokud o&nbsp;věčné chemii teď slyšíte poprvé, určitě nejste sami. Informovanost je v&nbsp; Česku navzdory snahám vědců stále mizivá. Možná i&nbsp;proto, že kontaminace látkami PFAS v&nbsp;tuzemsku není na tak vysoké úrovni jako v&nbsp;USA, Belgii nebo právě Dánsku, kde se roky ve velkém vyráběly. Alespoň v&nbsp;něčem se brzda v&nbsp;podobě železné opony vyplatila…&nbsp;„Proti Západu se u&nbsp;nás teflon stejně jako nejrůznější impregnace nebo hasicí pěny rozšířily o&nbsp;desítky let později. Zároveň máme výhodu v&nbsp;tom, že jsme na začátku povodí, takže k&nbsp;nám žádné PFAS nepřiplavaly. Ty, které tady najdeme, jsme do přírody vypustili sami,“ upozorňuje Tomáš Cajthaml.&nbsp;Jejich koncentrace v&nbsp;tuzemské vodě jsou proto podle něho ve srovnání se zeměmi na dolních tocích velkých řek výrazně nižší. I&nbsp;u&nbsp;nás se však najdou místa, kde tyto nerozložitelné sloučeniny solidně prostoupily krajinu. Mezi české hotspoty patří okolí pražského Letiště Václava Havla a&nbsp;Kopaninského potoka nebo oblasti blízko strojírenských fabrik, které s&nbsp;oblibou používaly například teflonová mazadla. Do povědomí spotřebitelů v&nbsp;Česku se nicméně věčné chemikálie zatím nedostaly téměř vůbec. Když tedy našinec najde na větrovce cedulku s&nbsp;nápisem „PFAS free“, spíš znejistí, že v&nbsp;ní něco chybí, než aby se radoval, že se vyhne škodlivinám. Mimochodem, zrovna na dětské bundy si tým Tomáše Cajthamla spolu se spolkem Arnika posvítil v&nbsp; oce 2022. Analýze tehdy podrobili deset kousků z&nbsp;českého trhu a&nbsp;výsledek je moc nepotěšil: perfluorované látky detekovali v&nbsp;devíti z&nbsp;nich, v&nbsp;sedmi dokonce sloučeniny zakázané zmiňovanou Stockholmskou úmluvou. Jen jeden vzorek se obešel bez jedovaté chemie. „Vyrobit takové oblečení pochopitelně jde. U&nbsp;většiny zboží se ale nedozvíte, zda za nepropustností stojí PFAS, nebo ne. Kupovat ho nejmenším bych raději nedoporučoval. Průměrné dítě zmokne zřejmě jen několikrát ročně, tak proč ho kvůli tomu balit do toxických svršků, když to není nutné?“ ptá se vědec. Momentálně s&nbsp; kolegy zkoumá míru a&nbsp;zdroje zamoření věčnými chemikáliemi ve zdánlivě čisté přírodě odlehlého souostroví Špicberky. Zabývají se taky kontaminací sněhu v&nbsp; Jizerských horách – v&nbsp; tříletém výzkumu sledují, jak se v&nbsp;tamních běžeckých stopách v&nbsp;čase mění množství látek z&nbsp;fluorovaných vosků na lyže. Zmonitorovat znečištění naší země těmito substancemi se jeho tým snaží i&nbsp;za pomoci analýz vzorků tkání uhynulých vyder nebo měřením škodlivin v&nbsp;okolí skládek.&nbsp;<h4>DĚDICTVÍ, KTERÉ NÁS PŘEŽIJE&nbsp;</h4>Píše se rok 2026. Od vyústění aféry v&nbsp;Západní Virginii uběhlo čtrnáct let, od prvních dokladů o&nbsp;nebezpečnosti perfluorovaných sloučenin čtvrt století. Při pohledu na nové regule se zdá, že se konečně začíná blýskat na lepší časy. Doba „bezPFASová“ je však bohužel v&nbsp;nedohlednu. Planetu jsme jimi totiž vykrmili tak vydatně, že už od nich vlastně vyčistit nejde.&nbsp;„Kdyby se teď úplně přestaly produkovat, zřejmě bychom na tom za sto let byli tady, uprostřed kontinentu, mnohem líp. Tyto látky by postupně odtekly do oceánů. Jenže z&nbsp; nich už je nikdo nedostane,“ obává se Tomáš Cajthaml. Běžnému spotřebiteli tedy nezbývá než se věčné chemii snažit alespoň vyhýbat, jak jen to jde – neobklopovat se jí doma, neoblékat se do ní a&nbsp; na novém zboží hledat označení „PFAS free“. Firmám nicméně zatím nikdo nenařizuje, aby uváděly, zda jejich výrobky tyto substance obsahují. Stejně tak neexistuje žádná jednotná, úředně stanovená značka, která by jejich absenci potvrzovala.&nbsp;„Pokud však uslyšíte, že se něco nešpiní, nepromokne nebo nepřipaluje, rozhodně zpozorněte a&nbsp;zjišťujte proč,“ radí výzkumník a&nbsp; přiznává, že detailní znalosti o&nbsp; toxickém koktejlu kolem nás (i&nbsp;v&nbsp;nás) a&nbsp;laxní přístup lidstva k&nbsp;této problematice z&nbsp;něho udělaly pořádného cynika. „Někdy si připadám spíš jako patolog životního prostředí. Člověk se z&nbsp;toho ale nesmí zbláznit. Každopádně nepřilnavou pánev u&nbsp;mě doma nenajdete a&nbsp;plechy do trouby se u&nbsp;nás zásadně vymazávají,“ usmívá se badatel.<blockquote>„Kompletní stopka je jediným správným řešením, jelikož mezi per- a polyfluorovanými sloučeninami zkrátka není žádná bezpečná.“ Tomáš Cajthaml</blockquote>

S jedy na věčné časy

Osobnosti

Životní prostředí

Věda a výzkum

Článek

Akademie věd České republiky (AV ČR) vznikla v roce 1992 jako nástupce někdejší Československé akademie věd. V současnosti ji tvoří komplex 54 veřejných výzkumných institucí.

Akademie věd České republiky

Je výzkumné centrum zaměřené na oblast živých věd, pokročilých materiálů a technologií.  Vznikl v roce 2011 na základech šesti významných brněnských univerzit a výzkumných institucí. Od doby jeho nedávného vzniku se daří budovat významné vědecké centrum, a již nyní se řadí mezi špičkové evropské instituce.

CEITEC

Společnost Organomation, založená v roce 1959, navrhuje a vyrábí vysoce kvalitní dusíkové koncentrátory a extrakční systémy. Jejich laboratorní přístroje, známé svou inovativností a odolností, se používají po celém světě pro efektivní přípravu vzorků a jsou doprovázeny silnou zákaznickou podporou.

Organomation

ARC Solvere Univerzální HPLC detektor

ARC Solvere™ je nový HPLC detektor, který do oblasti kapalinové chromatografie přináší výhody plamenového ionizačního detektoru (FID).
S využitím našich odborných znalostí v oblasti katalýzy a návrhů reaktorů byla vyvinuta nová metoda pro odstraňování těkavých sloučenin, která umožňuje s detektorem Solvere použití jak vodných, tak organických rozpouštědel.
Netěkavé složky v mobilní fázi a vzorku jsou transformovány do plynné fáze, přeměněny na methan a poté detekovány FID s lineárním rozsahem pěti řádů.
ARC Solvere je navržen pro kvantifikaci sloučenin tam, kde GC končí s rozsahem až po velké 1M+ Da molekuly. Kromě toho Solvere pracuje s nesčetným množstvím mobilních fází, aditiv a gradientů, s nebývalým lineárním rozsahem, uniformitou a robustností.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/ARC_Koncept_detekce_pomoci_HPLC_FID_detektoru_Solvere_1090d61827/ARC-Koncept-detekce-pomoci-HPLC-FID-detektoru-Solvere.jpg" alt="ARC: Koncept detekce pomocí HPLC - FID detektoru Solvere"/>
<h3>Klíčové vlastnosti</h3>
<ul>
<li>Kompletní odstranění mobilní fáze</li>
<li>Separace netěkavých analytů</li>
<li>Odezva analýzy nezávislá na složení mobilní fáze</li>
<li>Konverze analytů na metan pro univerzální FID odezvu</li>
<li>Lineární rozsah 5 řádů</li>
<li>~10 ppm LOD</li>
<li>Samostatný a automatizovaný provoz</li>
</ul>
<h3>Solvere - Univerzální FID pro HPLC</h3>
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/ARC_Ukazka_detekce_Sacharozy_pomoci_Solvere_detektoru_pro_HPLC_21106ae2ae/ARC-Ukazka-detekce-Sacharozy-pomoci-Solvere-detektoru-pro-HPLC.jpg" alt="ARC: Ukázka detekce Sacharózy pomocí Solvere detektoru pro HPLC"/>

Produkty od ARC distribuované přes LabRulez s.r.o. - strana 1

Mohlo by Vás zajímat

S jedy na věčné časy

Spojené království představilo svůj první plán pro řešení „věčných chemikálií“. Proč je důležitý pro laboratoře

Jdi do toho, i když ti rozum říká ne. U kávy s Mary Anne O’Connell