<p><strong>Anna Vanluchene z Ústavu chemického inženýrství na VŠCHT Praha získala prestižní startovací grant Fondu Dagmar Procházkové. Finanční podporu pro vytvoření vlastního směru ale nezískala hned napoprvé. V rozhovoru popisuje, jak zpracovala deset verzí projektu Illuminating Flow, který spojuje fotokatalýzu s průtočnými reaktory pro farmaceutickou syntézu. Vysvětluje, proč považuje vytrvalost za klíčovou při žádostech o granty, jak mezinárodní zkušenosti ovlivnily její přístup k vedení týmu a jak její výzkum může snížit závislost chemického průmyslu na fosilních palivech a dovozu z Číny.</strong></p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_2_5b7d63b8e9.jpg" alt="VŠCHT Praha/Tomáš Balický: Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_2_5b7d63b8e9.jpg 127w," sizes="100vw" width="1128" height="1387"></p><h5><strong>Co pro vás znamenalo udělení grantu Fond Dagmar Procházkové?</strong></h5><p>Považuji to za velký úspěch. Je to první injekce financí, která mi umožní skutečně se osamostatnit, založit vlastní výzkumnou skupinu a financovat studenty, abych mohla pořádně začít.</p><h5><strong>Jaké byly vaše předchozí zkušenosti s granty?</strong></h5><p>Během doktorátu jsem měla cotutelle (mezinárodní doktorát pod dvojím vedením) financovaný grantem francouzské vlády. Potom jsem pracovala na AV ČR a získala Marie Curie pro postdoc v zahraničí (MSCA – program Marie Skłodowska-Curie Actions). Samotná myšlenka projektu vznikla přibližně před dvěma lety a od té doby ji postupně zpracovávám a přizpůsobuji různým grantovým výzvám. Za tuto dobu jsem připravila zhruba deset různých verzí návrhu. Grant Fondu Dagmar Procházkové jsem loni nezískala, letos už byla žádost úspěšná.</p><h5><strong>To asi vyžaduje velkou dávku trpělivosti a vytrvalosti.</strong></h5><p>Určitě, zároveň úspěšnosti u většiny grantů dlouhodobě klesají. Ale jako motivační příklad uvedu příběh Timothyho Noela, belgického profesora chemie žijícího v Holandsku. O prestižní ERC grant (Evropská rada pro výzkum), který patří mezi nejžádanější v Evropě, žádal sedmkrát, žádný neúspěch ho však nezlomil a nakonec uspěl a otevřel dveře k masivnímu financování. Přitom už tehdy patřil ke světové špičce v oboru a svou cestu otevřeně popsal na svém <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.noelresearchgroup.com/2022/03/17/my-personal-story-to-obtain-an-erc-grant-7-submissions-4-interviews-and-6-heartbreaks/"><strong>blogu</strong></a>.</p><h5><strong>Jaké z toho plynou rady pro další uchazeče o granty a začínající výzkumníky?</strong></h5><p>Začít včas, hodně číst, nevzdávat se a hlavně žádat opakovaně. Učit se z odmítnutí a překonat možnou frustraci z neúspěchů. A číst blogy a knihy úspěšných, kde najdete nejen oslavný výsledek jejich práce, ale také trnitost jejich celé cesty. Postavit svůj tým a laboratoř je samozřejmě bez financí nemožné. I já sama stále doufám, že se mi v budoucnu podaří dosáhnout na ještě větší granty.</p><h5><strong>Jak vám mezinárodní zkušenosti ovlivnily vědecký přístup?</strong></h5><p>Moc a v několika rovinách. Různé laboratoře učí dělat věci jinak, získáváte pestré zkušenosti s fungováním institucí. Vidíte pozitivní motivaci lidí, ambicióznost bez negativity, zapojení do institucionálních záležitostí, otevřenost a spolupráci s firmami (tech transfer, spin-offy). Důležité je především otevřít si obzory – vyjet do ciziny vnímám jako nutnost. Nejvíc si odnáším drive, velkou podporu a myšlenku, že výkon nemusí být jen o metrikách, ale třeba i o věrnosti tématu.</p><h5><strong>Čím se zabývá projekt „Illuminating Flow: Transport Phenomena in Photocatalysis“ pro laika a v čem je unikátní?</strong></h5><p>Většina dnešního chemického průmyslu je stále založena na tepelných procesech a fosilních palivech. Fotochemie umožňuje elektrifikaci, kdy zdrojem energie jsou fotony dodávané LED diodami, které mohou získávat elektřinu z obnovitelných zdrojů. Současný výzkum se soustředí hlavně na chemické reakce a jejich mechanismy, já se však jako chemický inženýr zaměřuji na návrh procesů a reaktorů vhodných pro průmyslové využití. Ve vsádkových reaktorech světlo rychle slábne se vzdáleností od zdroje, takže se velká část reakční směsi neosvítí. Průtočné reaktory tento problém řeší, ale přinášejí nové výzvy, jako je práce s pevnými katalyzátory a následné škálování výroby a dosahování větší produkce požadovaných chemikálií v daném měřítku.</p><p>Lze si to představit jako průhlednou trubku s katalyzátorem na stěnách, na které svítí světlo a kterou protékají reagující látky. Projekt je unikátní důrazem na inženýrské řešení a celkovou efektivitu procesu.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_3_b978abf25c.jpg" alt="VŠCHT Praha/Tomáš Balický: Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_3_b978abf25c.jpg 241w," sizes="100vw" width="1228" height="799"></p><h5><strong>K propojení fotokatalýzy s transportními jevy vás tedy inspirovala díra na trhu?</strong></h5><p>Přesně tak. Propojuji své zkušenosti: mikrofluidiku, fotokatalytickou degradaci organických látek (AV ČR), syntézu na postdocu. Samotná myšlenka není nová a farmaceutické firmy mají o „zelenější“ fotochemii velký zájem, ale v praxi zatím často chybí odpovídající inženýrské řešení a aparatury pro průmyslové využití.</p><h5><strong>Jaké jsou praktické aplikace a na jaké látky se zaměřujete?</strong></h5><p>Převážně farmacie a na syntézu tzv. fine chemicals (speciální chemikálie), což jsou často stavební kameny pro výrobu léčiv. Má to i geopolitickou rovinu, tzn. méně závislosti na dovozu z Číny a udržitelná syntéza v Evropě tam, kde to dává ekonomický smysl.</p><h5><strong>A jaké chemikálie to mohou konkrétně být?</strong></h5><p>Například stavební bloky pro pokročilé syntézy, sloučeniny připravované trifluoromethylačními reakcemi nebo produkty oxidačních reakcí se singletovým kyslíkem. Zároveň se zaměřujeme na reakce, které jsou v klasickém provedení méně bezpečné nebo technologicky náročné a kde mohou nové přístupy, jako je fotochemie v průtočných reaktorech, přinést vyšší bezpečnost a lepší kontrolu procesu. Samozřejmě nejde o univerzální řešení pro všechny typy reakcí.</p><h5><strong>Cíl projektu?</strong></h5><p>Mám v plánu rozjet funkční laboratoř a výzkumný tým, vytvořit kvalitní experimentální data na vybraných molekulách a na jejich základě se snažit budovat spolupráci s průmyslem. Bez dat nelze za firmami přijít jen s myšlenkou. Během tří let bych chtěla mít výsledky, které bude možné reálně prezentovat a dále rozvíjet.</p><h5><strong>Jaké jsou hlavní výzvy v transportních jevech během fotokatalýzy?</strong></h5><p>Metodika pro opakovatelnost experimentů je ve fotochemii relativně náročná a dopředu neočekávatelné překážky při stavění aparatury. A pak scale-up z mikrolitrů na větší měřítko.</p><h5><strong>Jaká bude metodologie a jak velké jsou mikroreaktory a jejich průtok?</strong></h5><p>V návrhu metodologie mám dva rozdílné směry – mikroreaktory o velikosti laboratorního sklíčka. Pomocí laseru si uděláte strukturu, tu si musíte odlít a udělat mikroreaktor. Což umožňuje rychle upravovat geometrii reaktoru. Tato metoda samozřejmě není aplikovatelná v průmyslu, ale je ideální pro studium transportních jevů a přesná měření. Druhá část jsou reaktory, které jsou průtočné cely. Ty už jsou větší, přibližně 15 x 15 centimetrů, a jejich průtoky jsou v řádech mililitrů za hodinu. Jde o výchozí měřítko, které budeme v průběhu projektu dále zvětšovat.</p><h5><strong>Průtok mikrolitrů za hodinu a průmyslové potřeby jsou velký rozdíl. Nebude to v provozu fungovat jinak?</strong></h5><p>Při výzkumu nám půjde zatím o to, studovat samotné jevy, a škálování budeme řešit až později. Získaná experimentální data navíc budeme kombinovat s počítačovými simulacemi, které pomohou navrhnout vhodné podmínky pro větší měřítko. U některých vysoce hodnotných fine chemicals mohou být tato měřítka v kombinaci s kontinuálním provozem nebo paralelizací reaktorů již prakticky využitelná.</p><h5><strong>Jaké katalyzátory budete používat a jak je budete uchycovat na stěnách reaktoru?</strong></h5><p>Zaměřuji se na heterogenní fotokatalýzu a používat budeme především grafitický nitrid uhlíku a jeho pokročilejší modifikace. Jde o polovodičové materiály, které lze relativně jednoduše syntetizovat a jsou vhodné pro imobilizaci na skleněné stěny reaktorů. Klíčovou částí projektu je právě vytvoření stabilní katalytické vrstvy pro dlouhodobý průtočný provoz. Pro zvýšení kontaktu reagujících látek s katalyzátorem budeme zvažovat i vícefázové režimy, například probublávání plynu, abychom narušili jinak laminární tok.</p><h5><strong>Proč jste si vybrala tento obor a Ústav chemického inženýrství?</strong></h5><p>V době mého postdocu v Belgii byla na ústavu vypsaná pozice odborného asistenta, a to mě zaujalo a na pozici jsem se přihlásila. Vystudovala jsem zde od bakaláře po část doktorátu a ústav mám ráda. Na bakaláři jsem studovala obor Chemie.</p><h5><strong>Máte s někým spolupráce?</strong></h5><p>Máme spolupráci s<strong> VUT Brno</strong>, kteří se zaměřují na vytváření vrstev a imobilizaci katalyzátoru na skle, dále s <strong>Ústavem chemických procesů AV ČR</strong>. A co se týče organické syntézy, jsme propojeni s <strong>Gent University</strong> (stáže postdoc). Zároveň jsme s kolegyní <strong>Violou Tokárovou </strong>získaly<strong> GA ČR grant</strong> ve spolupráci s <strong>VUT Brno</strong> a <strong>Masarykovou univerzitou</strong>, přičemž naše část projektu se zaměřuje na využití průtočných reaktorů pro fotochemické reakce a na testování antibakteriálních vlastností fotokatalytických materiálů. A píšu další granty, kde se snažím o budování nových spoluprací.</p><h5><strong>Jak vidíte budování samostatného výzkumného směru na VŠCHT?</strong></h5><p>Začala jsem rekonstrukcí prostor, které mi byly přiděleny, a postupným budováním týmu. Důležité pro výzkum je mít Ph.D. studenty, jednoho už jsem přijala a další Ph.D. studenty budeme nabírat. Kromě budování skupiny si budu zajišťovat další financování skupiny do budoucna, takže psát další granty. Je důležité na financování skupiny myslet dostatečně dopředu.</p><h5><strong>Jaký typ studentů hledáte?</strong></h5><p>Laboratoř a tým, který buduji, bude velmi multidisciplinární, stejně jako oblast, které se věnuji. Proto hledám studenty, které láká opravdová multidisciplinarita. Pokud například mají znalosti z inženýrství, ale nevadí jim trochu čisté chemie. Jeden student nemusí a ani nemůže obsáhnout vše, tudíž budu ideálně mít tým složený z různých lidí s rozdílným odborným zázemím. Motivovaní DIY typ studentů, kteří raději než repetitivní měření něco sami nadšeně postaví nebo vymyslí. Organický nebo analytický chemik u nás ale také najde uplatnění. Pokud se studentů téma nějak dotýká, mohou se mi určitě ozvat a otevřená jsem i mezi fakultní spolupráci.</p><h5><strong>Jak byste popsala svou cestu k fotokatalýze/chemickému inženýrství?</strong></h5><p>Obor Chemie mi dal široký rozhled, postupně jsem vyřazovala a vybrala inženýrství. Zaujalo mě svou logičností a bylo to pro mě v tu dobu nejjednodušší na uchopení. Více než samotné studium mě ale vždy bavilo pracovat na projektech. Už na bakaláři mě velmi bavily a zaujaly projekty ve skupině profesora Štěpánka, kde jsem se ale věnovala něčemu naprosto odlišnému než nyní. K fotochemii jsem se dostala až během působení na <strong>Akademii věd ČR</strong> a následně jsem se na postdoktorandském pobytu věnovala elektrochemii. Současné zaměření je tak přirozeným propojením všech oblastí. Zároveň jsem vnímala silný důraz na nutnost osamostatnit se a vrátit se na ústav s vlastním odlišným výzkumným tématem, což je podle mě důležitá a správná podmínka pro založení vlastní výzkumné skupiny.</p><h5><strong>Co je pro vás největší výzvou projektu?</strong></h5><p>Přechod z postdoca na vedoucí pozici je pro mě velká změna, o které se podle mě málo mluví. Znamená to posun od vlastní experimentální práce k vedení týmu, plánování, delegování úkolů a motivaci studentů. Z praktického hlediska je pak jednou z hlavních výzev převod reakcí z mikroměřítek do funkčních systémů, konstrukce reaktorů, imobilizace katalyzátorů a vůbec potvrzení, že tento směr má dlouhodobý smysl a že je v něm budoucnost.</p><p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_1_66ac267e06.jpg" alt="VŠCHT Praha/Tomáš Balický: Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_VSCHT_Praha_Na_startovaci_grant_jsem_cekala_dva_roky_a_napsala_deset_verzi_projektu_1_66ac267e06.jpg 155w," sizes="100vw" width="830" height="839"></p>

Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu

<p><strong>Když se řekne české pivo, většina lidí si představí půllitr se zlatavým mokem a bohatou pěnou. Poslední roky však přinesly do pivního světa tichou revoluci. Pivo bez alkoholu. A přestože kdysi bývalo na okraji zájmu, dnes se z „nealka“ stává plnohodnotná součást české pivní scény a český konzument, důvěrně spjatý s pivní kulturou, si začíná všímat rozdílů mezi značkami a styly.</strong></p><p>Ještě před několika lety jsme nealkoholické pivo drželi v ruce jen tehdy, když jsme před sebou měli cestu autem. Dnes už po něm ale saháme z jiných důvodů – pro jeho chuť, pro zdraví, kvůli sportu nebo prostě ze zvědavosti, kam až se může české pivovarnictví bez jediné kapky alkoholu posunout.</p><h4><strong>Zrod nealkoholického piva</strong></h4><p>První nealkoholické pivo na českém území vzniklo již v <strong>sedmdesátých letech 20. století</strong>. Důvodem pro jeho výrobu ovšem nebyl strach z dopadů alkoholu na lidské zdraví nebo úsilí o zvýšení pozitivních vlastností piva, nýbrž jen potřeba podpořit bezpečnost na silnicích. Název Pito pro tento produkt vznikl spojením slov<strong> „pivo“ a „auto“</strong>. Mezi lidmi koluje mýtus, že nealkoholické pivo je jen limonáda s pivní příchutí. Pravda však je, že je to stále plnohodnotné pivo, které se vaří ze sladu, z chmele, vody a kvasnic.</p><p>Trik spočívá v řešení, jak omezit, nebo zcela odstranit alkohol, aniž zmizí autentická chuť piva. Nejjednodušší metodou výroby nealkoholického piva je uvařit <strong>nízkostupňovou mladinu</strong>, jež má na startu kvašení<strong> nízký obsah zkvasitelných cukrů</strong>, což je například takzvaná „sklářská osmička“. Pivo se proto nechá klasicky kvasit, ale v předem definované fázi se tento proces zastaví, aby nenarůstal obsah alkoholu. Kvašení lze ukončit zchlazením mladiny, nebo naopak jejím zahřátím, případně filtrací a podobně.</p><h4><strong>Moderní technologie a chuť</strong></h4><p>Ačkoliv zpočátku klasický český pivař nadále preferoval alkoholickou verzi národního nápoje, poptávka po chuťově kvalitní nealkoholické verzi od sedmdesátých let narůstala. V devadesátých letech se díky rozvíjející se pivovarské technologii již dařilo vařit piva s příjemným chuťovým profilem. Cílem bylo uvařit klasické pivo a <strong>alkohol </strong>z něj následně <strong>odstranit</strong>. K tomuto účelu se využívaly, a stále se využívají, postupy jako <strong>vakuová destilace, reverzní osmóza, dialýza a podobně</strong>.</p><p>Jedním z úskalí, která u tohoto procesu mohou nastat, je zahuštění piva, proto je nezbytné produkt na konci<br>procesu zpětně naředit vodou. To je také důvodem, proč mnoho pivařů namítá, že taková piva jsou „nudná“, „plochá“ či „nevýrazná“. Možnost vrátit pivům osobitost nabízejí<strong> jiné rody kvasinek</strong>, například Saccharomycodes ludwigii, které nezkvašují maltózu, což je hlavní cukr obsažený v pivovarské mladině. Zároveň do piva vnáší další chuťové a vonné látky jako estery a vyšší alkoholy, jež pomáhají maskovat „mladinovou“ chuť typickou pro některá jiná nealkoholická piva.</p><p>Česko, země, kde pivo patří k národní identitě stejně jako hokej nebo hrady, se k nealkoholické revoluci pivních náhražkách nebo ovocných nealkoholických variantách, nýbrž po autentickém pivu, které má říz a charakter. I dnes někteří namítají, že nealkoholické pivo není pivo, případně že je to pošlapávání tradic a české pivní kultury.</p><h4><strong>Nová kapitola pivovarnictví</strong></h4><p>Sládci proto začali experimentovat s různými styly od ležáků po IPA, dokonce i s pšeničnými pivy bez promile. Výsledek? Sortiment nealkoholických piv se rozrostl, jejich kvalita se prudce zvýšila a chuť se stala i jejich silnou stránkou. Pokud se tedy rozvine produkce nealkoholických piv, rozhodně nepřijdeme o naše české „tekuté zlato“. Spíše společnosti umožníme získat nápoj bez škodlivého alkoholu při zachování pozitivních účinků na lidský organismus. Vždyť nealkoholické pivo dnes otevírají sportovci po tréninku, cyklisté na výletech i ti, kdo chtějí prostě zůstat ve formě. V zemi, kde se pivo prolíná s každodenním životem, je to vlastně přirozený vývoj – respekt k tradici, ale i schopnost změnit návyky v souladu s dobou.<br>Češi dokazují, že i pivo bez promile může mít duši, a že „nealko“ není náhradou, ale dalším projevem naší pivní hrdosti.</p><p>Lukáš Kučera pro National Geographic.</p>

Lukáš Kučera pro National Geographic: Tradice versus nová vlna

<p>🎤 <strong>Přednášející: Simona Wawroszová</strong></p><h3><strong>VIZE 2025: Stanovení nitrosaminů v uzeninách pomocí LC-MS/MS: citlivý a robustní přístup</strong></h3><p>Nitrosaminy patří mezi významné kontaminanty v masných výrobcích, zejména v uzeninách, kde vznikají reakcí dusitanů nebo dusičnanů s aminy za kyselých podmínek či při tepelném zpracování a uzení. Jejich analytické stanovení představuje výzvu kvůli nízkým koncentracím a komplexní matrici vzorků. Moderní LC-MS/MS přístupy však umožňují jejich citlivou a selektivní detekci.</p><h4><strong>Nitrosaminy v masných výrobcích: vznik a význam</strong></h4><p>Nitrosaminy vznikají při reakci dusitanů nebo dusičnanů s aminy, typicky při technologickém zpracování masa. Mezi hlavní zdroje patří fermentované a sušené salámy, slanina nebo uzené produkty. Nejčastěji sledované sloučeniny zahrnují NDMA, NDEA, NPIP, NPYR, NMOR a NDBA.</p><p>Zdravotní význam nitrosaminů souvisí s jejich schopností tvořit v organismu reaktivní intermediáty poškozující DNA, což může vést k mutacím a zvýšenému riziku nádorových onemocnění. IARC klasifikovala zpracované masné výrobky jako prokazatelně karcinogenní mimo jiné právě kvůli jejich obsahu.</p><h4><strong>Legislativní rámec</strong></h4><p>Regulace nitrosaminů se liší podle regionu. V EU není stanoven přímý limit pro jejich obsah v masných výrobcích, ale regulován je přídavek dusitanů. Naproti tomu například USA stanovují limit pro sumu těkavých nitrosaminů ve slanině (10 µg/kg). Podobné limity existují i v Kanadě nebo Číně.</p><h4><a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/products/554"><strong>LC-MS/MS</strong></a><strong> přístup k analýze nitrosaminů</strong></h4><p>Nitrosaminy se v potravinách vyskytují ve velmi nízkých koncentracích, proto je nutná vysoce citlivá hmotnostní spektrometrie. Metodika využívá tandemovou MS detekci v režimu MRM, která zajišťuje selektivní kvantifikaci i konfirmaci analytů.</p><h4><strong>Příprava vzorku</strong></h4><p>Pro extrakci nitrosaminů z masné matrice je použita metoda QuEChERS, která nabízí rychlou a jednoduchou přípravu vzorků. Postup zahrnuje homogenizaci vzorku, extrakci acetonitrilem s kyselinou mravenčí, přídavek solí, centrifugaci a následné čištění pomocí dSPE.</p><h4><strong>Chromatografické a MS podmínky</strong></h4><p>Separace probíhá na koloně ACQUITY UPLC CSH Phenyl-Hexyl při teplotě 40 °C a průtoku 0,6 mL/min. Mobilní fáze tvoří voda a methanol s přídavkem kyseliny mravenčí.</p><p>MS detekce využívá ionizační zdroj APCI v pozitivním módu. Optimalizace parametrů, jako jsou kolizní energie nebo napětí kužele, je realizována v <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/products/1544"><strong>softwaru waters_connect</strong></a> pomocí nástrojů pro MRM optimalizaci.</p><h4><strong>Analytické parametry a validační výsledky</strong></h4><p>Metoda dosahuje velmi nízkých limitů kvantifikace v rozpouštědle i matrici. Lineární kalibrace byla potvrzena až do 50 ng/mL s korelačními koeficienty přibližně 0,999.</p><p>V testovaných vzorcích fermentovaných salámů byly dosaženy výtěžnosti v rozmezí 89–101 % a extrapolované LOQ až 0,08 µg/kg. Tyto výsledky potvrzují vhodnost metody pro rutinní potravinářské analýzy.</p><h4><strong>Závěr</strong></h4><p>Stanovení nitrosaminů v masných výrobcích vyžaduje kombinaci citlivé detekce, selektivní analýzy a efektivní přípravy vzorků. Prezentovaná LC-MS/MS metodika s využitím QuEChERS extrakce a optimalizovaného MRM režimu poskytuje robustní řešení pro monitoring těchto kontaminantů v potravinách.</p>

Waters VIZE 2025: Stanovení nitrosaminů v uzeninách

Osobnosti

Potraviny

Přednáška

Věda a výzkum

Video

Článek

Produkt

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Univerzita Palackého v Olomouci je vysoká škola s dlouhou tradicí. Byla založena již v 16. století a je tak nejstarší vysokou školou na Moravě a druhou nejstarší v České republice. V současnosti představuje moderní vzdělávací instituci se širokou nabídkou studijních oborů a bohatou vědeckou činností.

Univerzita Palackého v Olomouci

Firmu Waters založil v roce 1958 pan James Waters. Od té doby se společnost Waters specializuje na kapalinovou chromatografii a hmotnostní spektrometrii. Divize TA Instruments působí na poli termální analýzy. V České republice je Waters zastoupen přímou pobočkou, která sídlí v Praze.

Waters Gesellschaft

Shimadzu LCMS-9030 Kvadrupól Time-of-Flight (Q-TOF)

LCMS-9030 využívá nově patentované klíčové technologie, které přinášejí jak vysokou rozlišovací schopnost, tak přesnou hmotnost, což je nezbytné pro důvěrné přiřazení analytu a jeho správnou identifikaci. Vysoce účinné iontové vodiče, kvadrupól a kolizní cela umožňují vysokou citlivost pro detekci stopových látek.

<p><strong>Rychlost a bezchybný výkon umožňují modelu LCMS-9030 řešit kvalitativní a kvantitativní problémy s opravdovou důvěrou a lehkostí.</strong></p>
<ul>
<li>Vetší Přesnost</li>
<li>Lepší Citlivost</li>
<li>Vyšší Rozlišení</li>
</ul>
<p><strong>Nové unikátní technologie TOF</strong> UFgrating a iRefTOF zajišťují ultra rychlé zrychlení iontů do letové trubice UF-FlightTube a ideální odraz těchto iontů zpět do detektoru. Výsledkem je vysokorychlostní sběr dat kompatibilní s výkonnou laboratoří.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Shimadzu_LCMS_9030_1_18722cd238/Shimadzu-LCMS-9030-1.jpg" alt="Shimadzu: LCMS-9030 Q-TOF - Nové technologie"/></p>
<h5><strong>UFaccumulation™</strong></h5>
<p>Akumulace iontů v kolizní cele je přesně synchronizována s krátkými cykly sběru dat, díky čemuž je maximalizována citlivost celého systému. </p>
<h5><strong>UFgrating™</strong></h5>
<p>Odolá i extrémně vysokému napětí potřebnému pro ultra rychlé iontové pulsy. To vše díky nové technologii výroby, která umožňuje využití daleko pevnějších materiálů jak pro samotnou mřížku, tak hlavně pro zrychlovací elektrodu. </p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Shimadzu_U_Fgrating_7160112cba/Shimadzu-UFgrating.png" alt="Shimadzu: LCMS-9030 Q-TOF - UFgrating"/></p>
<h5><strong>UF-FlightTube™</strong></h5>
<p>Ultra rychlá průletová trubice zajišťuje stabilitu hmotnosti iontů pomocí vysoce stabilní teploty, čímž zvyšuje přesnost naměřených dat. UF-FlightTube vyžaduje méně častou kalibraci, což se projeví možností měření daleko většího počtu vzorků než u jiných Q-TOF hmotnostních spektrometrů. </p>
<h5><strong>iRefTOF™</strong></h5>
<p>Se skládá z pečlivě vyrobených deskových elektrod uspořádaných tak, aby vytvářely odraz bez ztráty citlivosti a rozlišení.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Shimadzu_i_Ref_TOF_f05814b720/Shimadzu-iRefTOF.jpg" alt="Shimadzu: LCMS-9030 Q-TOF - iRefTOF a floor standing design"/></p>
<p>Jednoduchý a kompaktní <strong>„floor standing“</strong> design šetří cenný laboratorní prostor.</p>
<p>Kromě standardní ionizační techniky <strong>ESI</strong> (ionizace elektrosprejem) jsou pro LCMS-9030 k dispozici také volitelné sondy <strong>APCI</strong> (chemická ionizace za atmosférického tlaku) a <strong>duální iontový zdroj</strong> (DUIS), které splňují různé analytické potřeby. Shimadzu DUIS nabízí účinnou kombinaci ionizačních schopností ESI a APCI. Všechny ionizační jednotky jsou konstruovány bez zbytečných kabelů a trubek, sonda proto může být jednoduše odpojena odemčením a zvednutím. Přepínání mezi různými zdroji je snadné a trvá pouze několik sekund.</p>
<p>Začleněním <strong>CDS</strong> (systém pro dávkování kalibrantu) lze nyní standard zavést přímo pomocí separované sondy, která pracuje nezávisle na hlavní. Tato volitelná sub-ionizační sonda je umístěna uvnitř krytu hlavní sondy a tedy je k dispozici pro všechny typy ionizačních technik (ESI/APCI/DUIS). Díky dvěma sondám v jednom systému mohou být kalibrační standardy s vysokou koncentrací zavedeny pouze v případě potřeby bez přepínání průtokových linií a jsou udržovány izolovaně od proudu vzorku, což eliminuje kontaminaci.</p>


Waters Xevo G2-XS QTof Quadrupole Time-of-Flight Mass Spectrometry

Hmotnostní spektrometr Xevo G2-XS je ideálním řešením pro vědce, kteří potřebují identifikovat, kvatifikovat a potvrdit širokou škálu sloučenin ve složitých vzorcích.


<p><strong>Xevo G2-XS QTof kombinuje iontovou optiku StepWave s XS kolizní celou a poskytuje vysokou citlivost bez snížení selektivity.</strong></p>
<p>Během dlouhých analýz zůstávají důležité hardwarové komponenty <strong>déle čisté</strong>, takže výsledky jsou <strong>reprodukovatelnější</strong> a laboratoř zůstává <strong>produktivní</strong>.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Waters_Robustnost_mereni_Xevo_G2_XS_Q_Tof_e9faf28d16/Waters-Robustnost-mereni-Xevo-G2-XS-QTof.jpg" alt="Waters: Robustnost měření Xevo G2-XS QTof"/></p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Waters_Iontova_optika_Step_Wave_hmotnostniho_spektrometru_Xevo_G2_XS_Q_Tof_4bde1a6b33/Waters-Iontova-optika-StepWave-hmotnostniho-spektrometru-Xevo-G2-XS-QTof.jpg" alt="Waters: Iontová optika StepWave hmotnostního spektrometru Xevo G2-XS QTof"/></p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Waters_Kolizni_cela_XS_hmotnostniho_spektrometru_Xevo_G2_XS_Q_Tof_5ec8ec2ed7/Waters-Kolizni-cela-XS-hmotnostniho-spektrometru-Xevo-G2-XS-QTof.jpg" alt="Waters: Kolizní cela XS hmotnostního spektrometru Xevo G2-XS QTof"/></p>
<p>Pomocí technologie <strong>QuanTof</strong> dosahuje Xevo G2-XS QTof vysoké <strong>citlivosti</strong>, <strong>selektivity</strong> a <strong>rychlosti</strong> se správnou hodnotou m/z a širokého dynamického rozsahu.</p>
<p><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Waters_Technologie_Quan_Tof_hmotnostniho_spektrometru_Xevo_G2_XS_Q_Tof_4332ba2a80/Waters-Technologie-QuanTof-hmotnostniho-spektrometru-Xevo-G2-XS-QTof.jpg" alt="Waters: Technologie QuanTof hmotnostního spektrometru Xevo G2-XS QTof"/></p>


Produkty z kategorie HRMS spektrometry - strana 4

Mohlo by Vás zajímat

Lukáš Kučera pro National Geographic: Tradice versus nová vlna

Waters VIZE 2025: Stanovení nitrosaminů v uzeninách

Na startovací grant jsem čekala dva roky a napsala deset verzí projektu