Dva semináře pořádané v <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/36">CEITEC</a> (15. 9. 2026) a <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/companies/309">BIOCEV</a> (17. 9. 2026) institucích zaměřené na nejnovější technologie a řešení v oblasti genomiky, proteomiky, metabolomiky a prostorové transkriptomiky.V průběhu programu se seznámíte s aktuálními trendy v analýze dat, automatizaci laboratoří a pokročilými nástroji pro charakterizaci vzorků – od prostorové transkriptomiky a mapování genomu s vysokým rozlišením až po cílené omické pracovní postupy s využitím LC/MS.<blockquote>👉<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/events/1363">Registrace na Multi-Omics Solutions Day na CEITEC</a>👉<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/events/1364">Registrace na Multi-Omics Solutions Day v BIOCEVU</a></blockquote><h3>Program seminářů</h3><h5>od 9:30 Registrace</h5><h5>10:00-10:05 Úvodní slovo</h5><ul><li>Naděžda Jeřábková, Altium</li></ul><h5>10:05-10:20 MGI's Comprehensive Spatial Transcriptomics Solution, Genomics Core Facility</h5><ul><li>Petr Vácha, Altium</li></ul><h5>10:20-10:35 From Raw Data to Publication-Ready Insights: End-to-End Analytics for Stomics Users</h5><ul><li>Daniel Žucha, Carta Genum</li></ul><h5>10:35-10:45 High-Res Electronic Genome Mapping with Nabsys, Genomics Core Facility</h5><ul><li>Petr Vácha, Altium</li></ul><h5>10:45-11:00 Fast and effective protein isolation solution from GenScript</h5><ul><li>Kateřina Teznerová, Altium</li></ul><h5>11:00-11:15 Unchain your characterisation tools</h5><ul><li>James Parry, Unchained lab&nbsp;</li></ul><h5>11:15-11:30 Opals are more than just gems: Precise Tissue Phenotyping with Spatial Context</h5><ul><li>Kateřina Sedláčková, Altium</li></ul><h5>11:30-12:00 Přestávka na kávu</h5><h5>12:00-12:10 One Bravo: multiple choices. Compact and versatile robot for omics sample prep</h5><ul><li>Petr Vácha, Altium</li></ul><h5>12:10-12:25 Evaluating the efficacy of metabolite-protein interactions</h5><ul><li>Kateřina Sedláčková, Altium</li></ul><h5>12:25-12:45 Targeted omics workflows by LC/MS</h5><ul><li>Jitka Zrostlíková, Altium</li></ul><h4>CEITEC</h4><h5>12:45-13:00 From Sample Growth to Smart Storage - Automation Solutions for Modern Biobanks and Life Science Laboratories</h5><ul><li>Lukáš Slavata, Altium&nbsp;</li></ul><h5>13:00-14:00 Workshop: Genomics Core Facility and Agilent AssayMAP proteomics Bravo demonstration in CEITEC core proteomics laboratory</h5><ul><li>prof. RNDr. Zbyněk Zdráhal</li></ul><h4>BIOCEV</h4><h5>12:45-13:00 High-speed mass spectrometry protocol for detecting clinically relevant bacterial resistance and virulence determinants</h5><ul><li>Dmitry Loginov, Petr Novák, Ljubina Adámková, Mikrobiologický ústav AV ČR&nbsp;</li></ul><h5>13:00-13:15 From Sample Growth to Smart Storage - Automation Solutions for Modern Biobanks and Life Science Laboratories</h5><ul><li>Lukáš Slavata</li></ul><h5>13:15-14:15 Workshop: GeneCore Facility and Agilent AssayMAP proteomics Bravo demonstration in Biocev Laboratory of structural biology and cell signaling&nbsp;</h5><ul><li>RNDr. Petr Novák, Ph.D.</li></ul><h3>Místa konání</h3><h5>Central European Institute of Technology (CEITEC)</h5><ul><li>Kamenice 753/5, Brno 625 00</li><li>Univerzitní areál Bohunice, budova E35, 2. patro, zasedací místnost 211</li></ul><h5>BIOCEV - Institute of Biotechnology of the Czech Academy of Sciences</h5><ul><li>Průmyslová 595, 252 50 Vestec</li><li>Zasedací místnosti – Červená-Zelená (U1.037 a U1.038) – střední atrium v přízemí hlavní budovy BIOCEV.</li></ul><blockquote>Máte-li jakékoli další dotazy, neváhejte se na nás obrátit.Lenka Vlčková<ul><li>+420 734 268 290</li><li>lenka.vlckova@altium.net</li></ul></blockquote>

Nenechte si ujít Multi-Omics Solutions Days pořádáné Altium International

Patří mezi deset vědců a&nbsp;vědkyň působících v&nbsp;Evropě, kterým se letos podařilo dosáhnout na prestižní EMBO Installation Grant. Imunolog Matouš Vobořil se po čtyřech letech ve Spojených státech před časem vrátil na Přírodovědeckou fakultu UK, aby si zde postavil vlastní tým a&nbsp;rozvíjel výzkum zaměřený na vývoj imunitních buněk&nbsp;a&nbsp;jejich školení v&nbsp;brzlíku. Se svým bojem proti autoimunitním onemocněním si získal pozornost už nejednoho grantového panelu.<h5>Ke studiu vás&nbsp;prý motivovalo i&nbsp;vědomí toho, že ve vědě je stále více toho, co se neví, než toho, co se ví. To jste prohlásil poté, co jste v&nbsp;roce 2020 získal cenu Doctorandus za přírodní vědy s&nbsp;tím, že byste rád za svůj život něco mezi těmito oddíly přesunul ve prospěch oddílu „to se ví“. Jak se vám to zatím daří?</h5>To, za co si připisuji dosud největší zásluhy, je téma, které jsem začal rozvíjet už během doktorského studia a&nbsp;plně rozvinul jako postdoktorand v&nbsp;USA, a&nbsp;to je tzv. zánět v&nbsp;brzlíku. Když se začtete do literatury a&nbsp;článků zaměřených na téma autoimunitních onemocnění, po čase si začnete všímat, že se autoimunitní onemocnění často rozvinulo po prodělání nějaké infekce. Patrné to je především v&nbsp;souvislosti s&nbsp;long covidem. Během zánětlivých procesů v&nbsp;těle vzniká odpověď imunitního systému a&nbsp;nás&nbsp;zajímalo, zda existuje mechanismus, který tuto zánětlivou odpověď rozpozná a&nbsp;naučí T-lymfocyty (imunitní buňky), že se nejedná o&nbsp;problém, ale o&nbsp;procesy tělu vlastní.Během doktorského studia jsem studoval základní zánětlivou odpověď v&nbsp;brzlíku, aniž by tam byl přítomen skutečný bakteriální nebo virový zánět. Ukázalo se, že je to nesmírně důležité. Postupem času jsme přišli na to, že v&nbsp;brzlíku je přítomno mnoho protivirových molekul a&nbsp;molekul důležitých při&nbsp;alergických reakcích nebo pro rozpoznávání bakterií a&nbsp;virů. Ty v&nbsp;brzlíku vytvářejí specifické prostředí, které napodobuje to, co se v&nbsp;našem těle může dít později v&nbsp;životě, a&nbsp;učí T-buňky na tyto podněty neodpovídat. Toto považuji za svůj největší příspěvek k&nbsp;oboru. Samozřejmě neznámých míst v&nbsp;této oblasti zůstává stále spoustu.<h5>Rozhovor, na který jsem narážela, vyšel v&nbsp;časopise gymnázia, kde jste studoval a&nbsp;které se k&nbsp;vašim vědeckým úspěchům hrdě hlásí. Někde tam už se začal projevovat váš zájem o&nbsp;vědu?</h5>To, že jsem studoval ve Dvoře Králové nad Labem, byla obrovská výhra. Nejenom, že je tam zoologická zahrada, kde rodiče pracovali, takže jsem tam trávil spoustu času, ale díky tomu jsem se také dostal do místního zájmového kroužku Klub Natura sdružujícího lidi se zájmem o&nbsp;přírodu, který vedli manželé Dobrorukovi. V&nbsp;deseti letech mě s&nbsp;nimi rodiče poslali na přírodovědný tábor a&nbsp;já už pak s&nbsp;nimi zůstal a&nbsp;šel jsem kvůli tomu také na místní gymnázium, kde paní Dobroruková učila. Byla to skvělá učitelka. Dokázala velmi dobře motivovat k&nbsp;přemýšlení o&nbsp;tom, co se v&nbsp;přírodě děje. Začal jsem se díky tomu účastnit biologických olympiád a&nbsp;zapojil se do Středoškolské odborné činnosti. Moje první vědecké pokusy se sice týkaly ornitologie, ale zkusil jsem si díky tomu prezentovat vědecká data a&nbsp;poznal také mnoho lidí z&nbsp;PřF UK včetně profesora Jana Černého, který nám přednášel o&nbsp;imunologii. Najednou jsem už jako středoškolák&nbsp;viděl, že to je cesta, kterou se chci vydat.<h5>Během magisterského studia jste se zapojil do týmu imunologa Dominika Filippa z&nbsp;Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, kde jste pak pokračoval také jako doktorand. Jak vás&nbsp;práce s&nbsp;ním ovlivnila a&nbsp;kam vás&nbsp;nasměřovala?</h5>Dominik Filipp měl rozpracovaných několik projektů, které se týkaly periferní odpovědi, signalizace a&nbsp;rozpoznávání virů a&nbsp;bakterií. Projekt, kterým jsem se zabýval, se týkal vzácné populace buněk, které se nacházejí v&nbsp;lymfatických uzlinách nebo ve slezině. Studoval jsem vliv receptorů rozpoznávajících patogeny na tyto buňky. Protože jsou tyto buňky podobné těm v&nbsp;brzlíku a&nbsp;já potřeboval negativní kontrolu, provedl jsem ji s&nbsp;brzlíkem. K&nbsp;našemu překvapení nebyla negativní, ale pozitivní. Tím jsme se dostali k&nbsp;celému fenoménu a&nbsp;začali zkoumat důsledky v&nbsp;brzlíku.<h5>Tento poznatek, který jste učinili vlastně náhodou, jste pak odjel detailně studovat do zámoří. Jakou zkušenost z&nbsp;amerických vědeckých pracovišť jste si přivezl?</h5>Úžasnou. Na University of Minnesota jsem šel za konkrétními lidmi, především za svou pozdější supervizorkou Kristin Hogquist. Potkal jsem ji na několika konferencích už během doktorátu a&nbsp;tušil jsem, že by naše spolupráce mohla fungovat po odborné i&nbsp;lidské stránce.Měli jsme ale štěstí i&nbsp;na Minnesotu. Dobře se tam žije a&nbsp;zároveň se tam pěstuje skvělá věda. Center for Imunnology, kde jsem působil, svými výsledky konkuruje těm největším vědeckým institucím světa. Myslím, že to je hlavně tím, že je tam velice podpůrné prostředí, které nahrává spolupráci. Díky tomu se tam vědecky skvěle roste.Navíc se soustředí na to, aby vybraný fenomén vysvětlili a&nbsp;popsali jako celek, a&nbsp;neřeší tolik, jestli z&nbsp;toho vzejde jeden nebo pět článků, nebo jestli to bude trvat deset let. Nahrává tomu tamější způsob financování. V&nbsp;systému krátkodobých grantů, jak ho známe od nás, takto výzkum stavět nemůžete. V&nbsp;tom máme velikou nevýhodu.<h5>Jak jste tam rozvíjel svůj vlastní výzkum?</h5>Plně jsem si tam uvědomil potenciál toho, co jsme objevili v&nbsp;laboratoři&nbsp;v&nbsp;Praze. Kristin Hogquist se svým týmem pracovala na podobné věci, ale až naším propojením jsme to dokázali dál rozvíjet. Já se zaměřoval především na to, jak různé antivirové signály nebo signály, které jsou spuštěny během alergií, ovlivňují školení T-buněk&nbsp;a&nbsp;obranu proti autoimunitním onemocněním v&nbsp;návaznosti na virové infekce nebo alergické reakce. Najednou se začalo ukazovat, že je to obrovské téma a&nbsp;základ pro vytvoření samostatného podoboru výzkumu tolerance (školení imunitních buněk&nbsp;v&nbsp;brzlíku, aby neškodily vlastnímu organismu a&nbsp;zároveň byly schopné bojovat s&nbsp;patogenem).Výborné bylo, že se na pracovišti potkávaly dvě laboratoře, ta, co vede Kristin Hogquist, a&nbsp;druhá, kterou vede její manžel Stephen Jameson a&nbsp;která se zabývá tím, jak různé typy infekcí ovlivňují aktivace T-buněk&nbsp;a&nbsp;jejich odpověď. Uvědomil jsem si, že je třeba tyto dvě oblasti propojit a&nbsp;na tom jsem postavil svůj vlastní výzkumný záměr, tedy studovat to, jak zánětlivé prostředí, opravdové záněty a&nbsp;virové nebo bakteriální infekce můžou zpětně ovlivňovat dění v&nbsp;brzlíku. To je téma, kterým se dosud nikdo nezabýval.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_UK_Voboril_O_imunitnim_systemu_toho_stale_mnoho_nevime_2_b020119f2e.jpg" alt="Forum UK/Petr Jan Juračka: Vobořil: O imunitním systému toho stále mnoho nevíme: Matouš Vobořil jako šéf výzkumu klade důraz i&nbsp;na to, aby se v&nbsp;jeho týmu všichni cítili dobře." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_UK_Voboril_O_imunitnim_systemu_toho_stale_mnoho_nevime_2_b020119f2e.jpg 234w," sizes="100vw" width="1000" height="667"><h5>Zmínil jste, jak důležité pro vás&nbsp;bylo to, že jste si s&nbsp;Kristin Hogquist sedli nejenom odborně, ale i&nbsp;lidsky. Jak moc jste „lidské“ hledisko zohledňoval při&nbsp;sestavování vlastního týmu na PřF UK?</h5>Pro mě je tohle hrozně důležité. Kristin Hogquist je nejenom vynikající vědkyně, ale také velice laskavý člověk. A&nbsp;to mi v&nbsp;americkém prostředí, které někdy sklouzává k&nbsp;velké soutěživosti, velice pomáhalo se tam cítit dobře. Uvědomil jsem si, že bych chtěl, aby se tak, jak jsem se cítil v&nbsp;jejím týmu já, cítili i&nbsp;ti, kteří jednou budou působit v&nbsp;týmu mém vlastním.<h5>Zatím jsme mluvili o&nbsp;tom, co vás&nbsp;k&nbsp;vědě vedlo. Vnímal jste během své dosavadní kariéry naopak něco, co vás&nbsp;od vědy odrazovalo?</h5>Přestěhovat se s&nbsp;rodinou a&nbsp;s&nbsp;dvouapůlletým synem za oceán v&nbsp;době pandemie nebylo úplně nejjednodušší. Museli jsme kvůli tomu zažádat o&nbsp;národní výjimku, aby mě s&nbsp;rodinou do USA vůbec pustili. Jako imunolog jsem ale naštěstí spadal do zvláštní kategorie, pro kterou platily méně přísné pandemické podmínky. Sbalit rodinu, odstěhovat se do zámoří a&nbsp;naučit se fungovat v&nbsp;úplně jiném systému je bezpochyby velká výzva. Vyžadovalo to oběti nejenom ode mě, ale především od mé ženy, která kvůli mojí kariérní cestě musela přerušit na několik let svou vlastní. To je jedna z&nbsp;největších a&nbsp;nejnáročnějších překážek, se kterými se vědci a&nbsp;vědkyně a&nbsp;zároveň jejich rodiny musejí vyrovnávat.Druhou velkou překážkou, kterou jako vědec musíte překonávat, je administrativa, což jsem si plně uvědomil až teď jako vedoucí výzkumné skupiny. I&nbsp;když o&nbsp;tom od svého okolí slyšíte, stejně vás&nbsp;to na to nepřipraví. Jako trainee děláte vědu, experimentujete v&nbsp;laboratoři, najednou se to ale překlopí a&nbsp;stane se z&nbsp;vás&nbsp;manažer a&nbsp;správce spousty věcí. Papírováním strávím tak 30 procent svého času. Úplně zábavné to není.<h5>Máte Primus, Junior Star Grantové agentury ČR a&nbsp;teď nově EMBO Installation Grant. Jaké výzkumné výzvy před vámi s&nbsp;těmito granty nyní stojí?</h5>K&nbsp;tomu bych chtěl letos také podat ještě žádost o&nbsp;ERC Starting Grant. V&nbsp;projektu Junior Star se zabýváme migrací buněk&nbsp;do brzlíku. Předpokládáme, že do brzlíku migrují tzv. dendritické buňky z&nbsp;periferie (kůže, plic, střev), tedy z&nbsp;míst, která jsou vystavena vnějšímu prostředí a&nbsp;zánětům. Tyto buňky by měly do brzlíku přinášet informace o&nbsp;vlastních antigenech a&nbsp;učit vyvíjející se T-buňky toleranci. Chceme zjistit, zda tato migrace skutečně probíhá, za jakých okolností a&nbsp;jak je důležitá pro nastavení tolerance ke specifickým tkáním. To by mohlo odpovědět na otázku, proč vznikají autoimunitní onemocnění kůže, např. psoriáza (lupénka) po zánětlivých procesech.Druhý záměr je víc obecný. Chtěli bychom odpovědět na velikou imunologickou otázku, a&nbsp;to, proč dochází k&nbsp;rozvoji autoimunních onemocnění po prodělání infekcí. Chceme studovat, jak různé druhy zánětů (virové, bakteriální nebo kvasinkové infekce) ovlivňují školení imunitních buněk&nbsp;v&nbsp;brzlíku.Rádi bychom zavedli systém tzv. špinavých myší (dirty mice). Celý systém imunologického výzkumu je postavený na tom, že pracujeme s&nbsp;myšmi chovanými v&nbsp;čistých podmínkách, abychom je mohli snadno manipulovat a&nbsp;viděli, co manipulace dělají s&nbsp;imunitním systémem. V&nbsp;reálu ale takto imunitní systém nefunguje. Tenhle nápad jsem si přivezl z&nbsp;University of Minnesota, kde standardizované myši&nbsp;dali do stejné klece s&nbsp;myšmi koupenými v&nbsp;obchodech různě po Minneapolis. Po několika týdnech až měsících myši&nbsp;nachytají skoro všechno, co mají myši&nbsp;z&nbsp;obchodů, čímž získají opravdovou fyziologickou imunitní odpověď. Přitom jsou to ale pořád ty myši, které máme geneticky stejné a&nbsp;které můžeme manipulovat. To je výborný systém, který umožňuje studovat imunitní odpovědi v&nbsp;mnohem víc fyziologickém kontextu.<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/Forum_UK_Voboril_O_imunitnim_systemu_toho_stale_mnoho_nevime_3_c458457e12.jpg" alt="Forum UK/Petr Jan Juračka: Vobořil: O imunitním systému toho stále mnoho nevíme " srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_Forum_UK_Voboril_O_imunitnim_systemu_toho_stale_mnoho_nevime_3_c458457e12.jpg 234w," sizes="100vw" width="1000" height="667"><h5>A&nbsp;s&nbsp;tímhle záměrem také budete usilovat o&nbsp;grant Evropské výzkumné rady (ERC)?</h5>Přesně tak.<h5>Projekty, které mají potenciál uspět v&nbsp;soutěži&nbsp;o&nbsp;ERC granty, by měly jít za hranice poznání, s&nbsp;čímž se pojí i&nbsp;určitá míra rizika. Kde vidíte ty největší ve svém výzkumu vy?</h5>Rizik je hodně. Jedno z&nbsp;největších je to, že sice všechny infekce, které plánujeme zavést, jsou kontrolované a&nbsp;dobře popsané, ale stejně nad tím nikdy nemáte plnou kontrolu. Takže se může stát, že nejenom, že to bude infikovat myši&nbsp;periferně, ale dojde i&nbsp;k&nbsp;infekcím přímo brzlíku, což by mohlo experimenty komplikovat. Zároveň je to fyziologický systém, a&nbsp;to mluvím hlavně o&nbsp;„špinavých myších“, což znamená, že každá myš bude odpovídat trošku jinak, a&nbsp;to vygeneruje velikánskou variabilitu ve vzorcích. Imunologové se snaží mít co nejčistější systém, do kterého, když dají například jeden infekční agent, můžou pak pozorovat, co přesně se tam děje. My v&nbsp;tomto ohledu ale vlastně uděláme jakoby krok zpět, protože chceme, aby to bylo více variabilní a&nbsp;podobné realitě. Nastavit a&nbsp;vyhodnocovat data z&nbsp;takových experimentů, aby byla replikovatelná a&nbsp;ukázala nějaký skutečný fenomén, může být opravdu výzva. Jen tak se ale můžeme přiblížit skutečnému životu.<h5>Poslední Nobelovu cena za fyziologii a&nbsp;lékařství získala trojice imunologů Mary E. Brunkow, Fred Ramsdell a&nbsp;Shimon Sakaguchi, který před časem přednášel v&nbsp;Praze. Setkal jste se s&nbsp;ním? Jak moc vás&nbsp;udělení Nobelovy ceny právě imunologům namotivovalo do další práce?</h5>Když byl Shimon Sakaguchi v&nbsp;Praze, byl jsem ještě v&nbsp;USA, přesto jsem se s&nbsp;ním ale několikrát setkal na různých konferencích a&nbsp;dokonce jsem měl i&nbsp;opakovaně možnost se s&nbsp;ním bavit vzhledem k&nbsp;tomu, že se oba zabýváme výzkumem T-buněk. V&nbsp;naší komunitě se už dlouho uzavírali sázky, kdy konečně získají Nobelovu cenu. Pro mě jsou jejich objevy skutečně inspirativní, samotné udělení Nobelovy ceny mi ale už tak velkou motivaci nepřináší. Spíš mi připadá zajímavý příběh, který se za tím skrývá. Velice dlouho trvalo, než odborná komunita přijala jejich poznání. Jeden ze stěžejních článků vyšel v Journal of Immunology, což není časopis s&nbsp;tak vysokým profilem jako Nature nebo Science a&nbsp;kde byste nečekala, že se dočtete o&nbsp;tak průlomovém objevu. Trvalo několik let, než se ukázalo, o&nbsp;jak zásadní věc se jedná. Teď to často připomínám svým studentům – i&nbsp;za článek v Journal of Immunology můžete získat Nobelovu cenu, a&nbsp;to je nesmírně inspirativní.<blockquote><h5>Mgr. Matouš Vobořil, Ph.D.</h5>Absolvent Přírodovědecké fakulty UK. Zabývá se vývojem imunitních buněk&nbsp;v&nbsp;brzlíku, vznikem autoimunitních onemocnění a&nbsp;funkcí antigen prezentujících buněk. Po čtyřech letech, které jako postdoktorand strávil na University of Minnesota v&nbsp;týmu Kristin Hogquist, se v&nbsp;roce 2025 vrátil do Evropy. Díky získání grantu UK <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://cuni.cz/uk-7545.html">Primus</a> si na Přírodovědecké fakultě UK založil vlastní výzkumnou skupinu. Posléze získal také grant Junior Star od Grantové agentury ČR a&nbsp;letos v&nbsp;lednu EMBO Installation Grant. Za dizertaci byl vyznamenán cenou Doctorandus udělovanou v&nbsp;rámci iniciativy <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.ceskahlava.cz/">Česká hlava</a>.</blockquote>

Vobořil: O imunitním systému toho stále mnoho nevíme 

Na konci února 2025 vykolejil v Hustopečích nad Bečvou vlak převážející benzen a během několika hodin se rozběhl boj o záchranu podzemních a povrchových vod. Do štěrkopískového podloží začala pronikat jedna z nejtoxičtějších průmyslových látek. Zatímco v terénu probíhaly práce mající za cíl zamezit šíření znečištění, v laboratořích CXI TUL se už rozhodovalo o způsobu, jak následně vyčistit znečištěné horninové prostředí.Havárie patří k nejvážnějším ekologickým událostem posledních let v Česku. Po vykolejení cisternového vlaku unikly stovky tun benzenu, který se díky velmi propustnému geologickému podloží rychle dostával do hlubších vrstev zeminy i do podzemních vod. Kombinace vysoké toxicity látky a místních podmínek komplikovala havarijní zásah i následnou sanaci. Klíčové bylo zastavit další šíření, stanovit rozsah znečištění a stanovit strategii sanace celé lokality.Právě v této fázi se do řešení zapojil CXI TUL. Na žádost renomované sanační firmy DEKONTA, a.s. začal tým vedený RNDr. Janem Němečkem, Ph.D., testovat možnosti metody in situ chemické oxidace (ISCO). Jedná se o technologii, která má benzen rozkládat přímo v&nbsp;horninovém prostředí, bez nutnosti rozsáhlé odtěžby kontaminovaných zemin nebo odčerpávání velkých objemů podzemní vody. Cílem bylo jediné: najít postup, který bude fungovat rychle, bezpečně a v reálných podmínkách zasažené lokality.<h4>Likvidace benzenu: technicky jednoduché, v praxi složité</h4>Benzen je vysoce toxická a karcinogenní látka, která v propustném podloží rychle proniká do podzemních vod, kde se rozpouští a dál šíří prouděním těchto vod k&nbsp;povrchovým recipientům. Benzen se také váže na horninové částice a migruje ve formě par do nadložních nezvodněných vrstev.Liberečtí vědci proto v laboratorních podmínkách testovali technologii in situ chemické oxidace (ISCO). Cílem bylo najít oxidant, který dokáže benzen přímo v podzemí rozložit na méně nebezpečné látky.Zkoušky testovaly dvě hlavní varianty: aktivovaný peroxid vodíku a peroxodisíran sodný. Obě látky odstranily až 99,99 % benzenu, rozdíl ale nastal v dynamice a dopadech na přírodní prostředí. Aktivovaný peroxid vodíku dosáhl téměř úplné degradace kontaminantu během jediného dne. Aktivovaný peroxodisíran byl pomalejší a zároveň výrazně měnil chemii vody, okyseloval totiž prostředí a zvyšoval obsah síranů ve vodě, což představuje další ekologickou zátěž.Pro nasazení v terénu tak vědci jednoznačně doporučili aktivovaný peroxid vodíku.<h4>Dávka rozhoduje</h4>Klíčová nebyla pouze samotná účinnost oxidantu. Stejně důležité bylo zjistit, jak se bude chemická reakce chovat v reálném geologickém prostředí. Tým vědců proto analyzoval také takzvanou spotřebu oxidantu zeminou (SOD). Ukázalo se, že značná část oxidační látky nereaguje pouze s benzenem, ale je významně spotřebováván i samotným horninovým prostředím, zejména přírodními organickými látkami přítomnými v&nbsp;jemnozrnné frakci zemin.Přímo pro místní složení zvodněných vrstev byla stanovena hodnota spotřeby oxidantu, která je zásadní pro správné nadávkování chemikálií v terénu, aby byla sanace nejen účinná, ale i ekonomicky únosná a bezpečná pro okolní ekosystémy.<h4>Rok od havárie: výzkum se mění v reálnou pomoc</h4>Zatímco veřejnost často vnímá univerzitní vědu jako vzdálený svět laboratoří a grantových projektů, právě podobné situace ukazují její praktický dopad. Výsledky práce vědců z&nbsp;CXI TUL totiž nezůstaly v odborných studiích, ale přímo ovlivnily rozhodování o technologii použité při likvidaci jedné z největších ekologických havárií posledních let.

Věda v první linii: sanace benzenové havárie

Osobnosti

Životní prostředí

Článek

Video

Nejbližší akce

Je autorizovaným distributorem společnosti Agilent Technologies pro Českou republiku v oblastech chromatografie (GC, HPLC, UHPLC, kapilární elektroforéza) a hmotnostní spektrometrie (GC/MS, LC/MS, CE/MS), disolučních aparátů, molekulární (UV-Vis, UV-Vis-NIR, fluorescence, FTIR analyzátory a mikroskopy) a atomové spektroskopie (ICP-OES, ICP-MS, AAS), a v neposlední řadě také v oblasti molekulární biologie a genomiky (analýza nukleových kyselin a proteinů, microarray skenery a skla, PCR & RT-PCR, qPCR, řešení pro NGS, reagencie pro mutagenezi a klonování, sondy FISH a další).

Altium International

Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace Technické univerzity v Liberci, známý také jako CXI TUL, byl založen v roce 2009. Naším posláním je podporovat dlouhodobou vizi TUL v oblasti spolupráce s průmyslem a vytváření inovací.

CXI TUL

Reportáže, rozhovory, zprávy o vědeckých projektech a studentských akcích ... Jsme online informační bránou Univerzity Karlovy.

Forum: magazín Univerzity Karlovy

Agilent 1290 Infinity II VWD detektor

Nová generace UV-VIS detektoru zaměřená především na náročné požadavky v rychlosti a citlivosti analýz.

<h4>Klíčové vlastnosti</h4>
<ul>
<li>možnost sběru dat při 2 vlnových délkách
</li>
<li>rozsah od 190 do 600 nm
</li>
<li>rychlost sběru dat až 240 Hz
</li>
<li>široký výběr průtočných cel
</li>
</ul>

Agilent 1260 Infinity II MWD detektor

Nová generace detektoru diodového pole s širokým rozsahem vlnových délek až do 950 nm.

Detektor používá standardní (konvenční) konstrukci cely s rychlostí sběru dat až 120 Hz. Programovatelná šířka štěrbiny umožňuje uživatelům maximální flexibilitu při vývoji analytických metod.
<h4>Klíčové vlastnosti</h4>
<ul>
<li>zdroj světla deuteriová a wolframová lampa
</li>
<li>diodové pole s 1024 diodami
</li>
<li>vlnová délka nastavitelná v rozsahu 190-950 nm
</li>
<li>programovatelná šířka štěrbiny (1-16 nm)
</li>
<li>možnosti sběru dat až při 8 vlnových délkách současně, možnost programování
</li>
<li>rychlost sběru dat 120 Hz
</li>
</ul>

ECOM UV-Vis detektor ECD2600 CE

Tento UV-Vis detektor s vlnovou délkou v rozsahu 190-600 je vybaven snímací jednotkou umožňující použití v kapilární elektroforéze (CE).

Tento detektor s vlnovou délkou v rozsahu 190-600 je odvozený od základního typu ECD2600. Je vybaven originálně konstruovanou snímací jednotkou umožňující použití v kapilární elektroforéze (CE).
Nově zkonstruovaná cela umožňuje snadné vkládání křemenných kapilár a zároveň minimalizuje rušení okolním světlem i mechanickými rázy. Světlo je přiváděno do cely optickým vláknem, které je centrováno do středu křemenné kapiláry pro elektroforézu.
Detektor se snadno ovládá, pro snadnou diagnostiku je k dispozici intenzita světla pro referenční a měrný kanál, zrovna tak informace o provozních hodinách výbojky. Po zapnutí výbojky probíhá automatická kalibrace vlnových délek. Přístroj je vybaven vysoce účinnou deuteriovou výbojkou ve speciální objímce umožňující snadnou výměnu.
Výstupní signál je k dispozici v analogové i digitální podobě. Přístroj lze ovládat z klávesnice nebo přes rozhraní RS232 případně Ethernet a má plnou podporu v SW ECOMAC a <a href="https://lcms.cz/products/305">Clarity</a>.
<h3>SPECIFIKACE</h3>
<ul>
<li>Rozsah vlnových délek: 190-600 nm
</li>
<li>Spektrální pološířka: 6 nm
</li>
<li>Přesnost nastavení: ± 1 nm
</li>
<li>Opakovatelnost: ± 0,5 nm
</li>
<li>Zdroj záření: Deuteriová výbojka
</li>
<li>Šum (Testovací kyveta, 254nm, TC 1s, 10 Hz): ± 10·10⁻⁶ AU
</li>
<li>Drift (Testovací kyveta, 254nm): 1·10¯⁴ AU/hod.
</li>
<li>Časová konstanta: 20 – 10 000 ms
</li>
<li>Vzorkovací rychlost: do 100 Hz
</li>
<li>Digitální výstup: 1 V/AU
</li>
<li>Analogový výstup: 1 x konfigurovatelný
</li>
<li>Komunikace: RS232, Ethernet(LAN)
</li>
<li>Napájení: 100-240V 50/60Hz 100VA
</li>
<li>Rozměry ( š x v x h ): 280 x 135 x 498 mm
</li>
<li>Hmotnost: 9 kg
</li>
</ul>

ECOM UV-Vis detektor ECD2600 EX

Tento UV-Vis detektor s vlnovou délkou v rozsahu 190-600 má kyvetu detektoru mimo přístroj a připojuje se pomocí světlovodů s konektory SMA.

Tento detektor s vlnovou délkou v rozsahu 190-600 nm je odvozený od základního typu ECD2600. Kyveta detektoru je mimo přístroj a připojuje se pomocí světlovodů s konektory SMA.
Detektor se snadno ovládá, pro snadnou diagnostiku je k dispozici intenzita světla pro referenční a měrný kanál, zrovna tak informace o provozních hodinách výbojky. Po zapnutí výbojky probíhá automatická kalibrace vlnových délek. Přístroj je vybaven vysoce účinnou deuteriovou výbojkou ve speciální objímce umožňující snadnou výměnu.
Výstupní signál je k dispozici v analogové i digitální podobě. Přístroj lze ovládat z klávesnice nebo přes rozhraní RS232 případně Ethernet a má plnou podporu v SW ECOMAC a <a href="https://lcms.cz/products/305">Clarity</a>.
<h3>SPECIFIKACE</h3>
<ul>
<li>Rozsah vlnových délek: 190-600 nm
</li>
<li>Spektrální pološířka: 6 nm
</li>
<li>Přesnost nastavení: ± 1 nm
</li>
<li>Opakovatelnost: ± 0,5 nm
</li>
<li>Zdroj záření: Deuteriová výbojka
</li>
<li>Šum (Testovací kyveta, 254nm, TC 1s, 10 Hz): ± 15·10⁻⁶ AU
</li>
<li>Drift (Testovací kyveta, 254nm): 3·10¯⁴ AU/hod.
</li>
<li>Časová konstanta: 20 – 10 000 ms
</li>
<li>Vzorkovací rychlost: do 100 Hz
</li>
<li>Digitální výstup: 1 V/AU
</li>
<li>Analogový výstup: 1 x konfigurovatelný
</li>
<li>Komunikace: RS232, Ethernet(LAN)
</li>
<li>Napájení: 100-240V 50/60Hz 100VA
</li>
<li>Rozměry ( š x v x h ): 280 x 135 x 498 mm
</li>
<li>Hmotnost: 9 kg
</li>
</ul>
<blockquote>
EXTERNÍ KYVETA A OPTICKÉ KONEKTORY NEJSOU SOUČÁSTÍ PŘÍSTROJE A JE NUTNÉ JE OBJEDNAT ZVLÁŠŤ.
</blockquote>

ECOM UV-Vis detektor ECD2600

Tento detektor má plynule měnitelnou vlnovou délku v rozsahu 190-600 nm a úroveň šumu je ± 3·10⁻⁶ AU.

Přístroj může být použit v klasické analytické chromatografii.
Detektor se snadno ovládá, pro snadnou diagnostiku je k dispozici intenzita světla pro referenční a měrný kanál, zrovna tak informace o provozních hodinách výbojky. Po zapnutí výbojky probíhá automatická kalibrace vlnových délek. Přístroj je vybaven vysoce účinnou deuteriovou výbojkou ve speciální objímce umožňující snadnou výměnu.
Kyveta je vložena vpředu a lze jí snadno vyjmout. Na výběr jsou tři kyvety, AC05 je standardně dodávána s detektorem.
Výstupní signál je k dispozici v analogové i digitální podobě. Přístroj lze ovládat z klávesnice nebo přes rozhraní RS232 případně Ethernet a má plnou podporu v SW ECOMAC a <a href="https://lcms.cz/products/305">Clarity</a>.
<h3>SPECIFIKACE</h3>
<ul>
<li>Rozsah vlnových délek: 190-600 nm
</li>
<li>Spektrální pološířka: 6 nm
</li>
<li>Přesnost nastavení: ± 1 nm
</li>
<li>Opakovatelnost: ± 0,5 nm
</li>
<li>Zdroj záření: Deuteriová výbojka
</li>
<li>Šum (Testovací kyveta, 254nm, TC 1s, 10 Hz): ± 3·10⁻⁶ AU
</li>
<li>Drift (Testovací kyveta, 254nm): 1·10¯⁴ AU/hod.
</li>
<li>Časová konstanta: 20 – 10 000 ms
</li>
<li>Vzorkovací rychlost: do 100 Hz
</li>
<li>Digitální výstup: 1 V/AU
</li>
<li>Analogový výstup: 1 x konfigurovatelný
</li>
<li>Materiály přicházející do styku s kapalinou: závisí na kyvetě – tavený křemen, PTFE, nerez. ocel, Vespel, PEEK
</li>
<li>Komunikace: RS232, Ethernet(LAN)
</li>
<li>Displej, klávesnice: VFD 140x32 pixelů, 10 tlačítek
</li>
<li>Napájení: 100-240V 50/60Hz 100VA
</li>
<li>Rozměry ( š x v x h ): 280 x 135 x 498 mm
</li>
<li>Hmotnost: 9 kg
</li>
</ul>

Produkty z kategorie UV-Vis HPLC detektory - strana 2

Mohlo by Vás zajímat

Věda v první linii: sanace benzenové havárie

Vobořil: O imunitním systému toho stále mnoho nevíme

Nenechte si ujít Multi-Omics Solutions Days pořádáné Altium International