Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i.

Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i., je součástí Akademie věd České republiky. V současné době lze vědecký výzkum na ústavu rozdělit na čtyři hlavní tematické okruhy: mechanika tekutin, hydrologie, reologie a úprava vody. Ačkoli to nemusí být na první pohled patrné, tyto obory se často prolínají a mají mnoho společného. Zasahují do oblastí hydrauliky (hydrodynamiky), reologie polymerů, matematického modelování, koloidní chemie, hydrochemie, hydrodynamiky biosféry, vodního hospodářství, stavebního, strojního, chemického a fyzikálního inženýrství a životního prostředí.

Ústav pro hydrodynamiku byl zřízen rozhodnutím vládní komise pro vybudování Československé akademie věd (ČSAV) ze dne 29. dubna 1952 jako Laboratoř pro vodní hospodářství ČSAV s účinností od 1. 4. 1953, později, od 1. 1. 1957, byl přejmenován na Ústav pro vodní hospodářství ČSAV a od 1. 1. 1958 na Ústav pro hydrodynamiku ČSAV.

Jeho zakladatelem a prvním ředitelem byl akademik prof. Jan Smetana (1953–1962), který byl rovněž jedním ze zakládajících členů Mezinárodního sdružení hydrologických věd (IAHS – International Association of Hydrological Sciences) a Mezinárodního sdružení hydraulického výzkumu (IAHR - International Association of Hydraulic Research). V čele ústavu se doposud vystřídalo 10 ředitelů; kromě výše zmíněného profesora Smetany to byli dále: Ing. Václav Kolář, CSc. (1962–1967), prof. Ing. Pavel Novák, DrSc. (1967–1970), Ing. Radoš Smutek, CSc. (1970–1974), Ing. Atanas Curev, DrSc. (1974–1990), Ing. Alexander Puzanov, DrSc. (1990), Ing. Václav Eliáš, CSc. (1990–1997), prof. Ing. Pavel Vlasák, DrSc. (1997–2005), doc. Ing. Zdeněk Chára, CSc. (2005–2017) a nyní doc. RNDr. Martin Pivokonský, Ph.D.

V prvních letech po založení byl ústav zaměřen na výzkum klasických problémů hydrauliky v souvislosti s intenzivním budováním vodohospodářských staveb, a to jak v oblasti hydrotechniky, tak i zdravotního inženýrství a hydrologie. S vývojem a změnami potřeb vodního hospodářství, průmyslu, ale i zdravotnictví a životního prostředí se v šedesátých a sedmdesátých letech měnil i hlavní předmět činnosti ústavu, který se postupně zaměřoval na obecné problémy hydromechaniky newtonských i nenewtonských kapalin, disperzních a vícefázových soustav, včetně reologie a biomechaniky, na transportní a srážko-odtokové vztahy v povodí, a na ochranu životního prostředí.

Koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech byl Ústav pro hydrodynamiku ČSAV organizačně členěn na dvě sekce, které charakterizovaly hlavní zaměření ústavu. Sekce mechaniky tekutin, reologie a přenosových jevů se skládala z oddělení teoretické hydromechaniky a automatizace experimentálních prací, oddělení přenosových jevů, hydromechaniky fyzikálně chemických procesů, reologie anomálních kapalin a oddělení výpočetní techniky. V sekci disperzních a vícefázových soustav byla oddělení disperzních soustav, biomechaniky tekutin a hydrodynamiky biosféry. Zároveň byla postupně zaváděna výpočetní technika a modernizována experimentální základna, umožňující přejít od měření integrálních charakteristik k lokálním a strukturálním. V oblasti hydrodynamiky dvou a vícefázových soustav bylo využíváno jak radioizotopových měření lokální koncentrace a termoanemometrie pro měření lokálních složek rychlosti, tak zejména přístrojů založených na optoelektronických principech - LDA (Laser Dopler Anemometry), PDA (Particle Dynamics Analyzer) pro určování lokálních rychlostních a turbulentních charakteristik a holografie pro vizualizaci kinetiky přenosových jevů.

V oblasti mechaniky tekutin se výzkum zaměřil hlavně na reometrii průmyslových kapalin a polymerů, reologii a modelování hydrodynamiky suspenzí v hlubinných vrtech, reologické vlastnosti krve a snižování vnitřního tření při proudění kapalin pomocí polymerních a micelárních aditiv. V oblasti výzkumu proudění disperzních soustav byla pozornost věnována sedimentaci a zahušťování suspenzí, lokálním charakteristikám proudu jemnozrnných a zahuštěných jemnozrnných suspenzí, pokračoval také výzkum proudění soustav potrubí-kapalina-řada kontejnerů. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl významně posílen výzkum v oblasti hydrologie a ochrany životního prostředí, rozšířen o transportní procesy v nádržích, pohyb vody, polutantů a nutrientů v nesaturované i saturované zóně, sledování horizontálních srážek a hydrologii horských povodí.

Po vzniku samostatné České republiky se ústav stal pracovištěm Akademie věd České republiky (AV ČR). Po nabytí platnosti nového zákona o Akademii věd České republiky, č. 283/1992 Sb., se stal státní rozpočtovou, později příspěvkovou organizací a po reorganizaci, uskutečněné počátkem roku 1993 byl organizačně členěn na dvě vědecká oddělení, tj. Oddělení mechaniky tekutin a disperzních soustav a Oddělení hydrodynamiky biosféry a biomechaniky (později Oddělení hydrologie a životního prostředí), a Oddělení správy a služeb. V souvislosti s nabytím platnosti zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků je v současné době ústav veřejnou výzkumnou institucí (v. v. i.). V dubnu roku 2018 bylo Oddělení hydrologie a životního prostředí přejmenováno na Oddělení vodních zdrojů, dále byl zjednodušen název Oddělení mechaniky tekutin a diserzních soustav na Oddělení mechaniky tekutin a Oddělení správy a služeb bylo rozděleno na Oddělení technické správy budov a Ekonomické oddělení. Výzkum se v současnosti zaměřuje především na oblasti mechaniky tekutin, hydrologie, reologie a úpravy vody, které nacházejí široké celospolečenské uplatnění.