Roboti na olympiádě? Třeba se dostaneme k něčemu, co se nám zdá nepředstavitelné, naznačuje vědkyně
- Foto: Český rozhlas Plus/Kateřina Cibulka: Roboti na olympiádě? Třeba se dostaneme k něčemu, co se nám zdá nepředstavitelné, naznačuje vědkyně
- Video: Český rozhlas Radiožurnál: Jitka Čejková: Roboti na olympiádě? Třeba se dostaneme k něčemu, co se nám zdá nepředstavitelné
V pátek 27. září se na mnoha místech v České republice koná Noc vědců. „Během Noci vědců vědci vylézají ze svých laboratoří a připravují pestrý program i na chodbách nebo před budovou, protože každoročně přijde několik tisíc lidí,“ usmívá se chemická inženýrka Jitka Čejková, mimo jiné autorka publikace Robot 100: Sto rozumů. Kniha odkazuje k Čapkově divadelní hře R.U.R. a letos v lednu ji vydalo také zahraniční vydavatelství MIT press.
Audio rozhovor Lucie Výborné s Jitkou Čejkovou naleznete na webu Českého rozhlasu
Přepis epizody
Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
Hezké dopoledne a dobrý den. Mým hostem je dneska chemická, Ing. Jitka Čejková. Vítám vás tady. Dobrý den. Dobrý den. Vy jste tady nejen proto, že dneska je noc vědců. Dívala jsem se na to, co spoluorganizujete jako VŠ chemickotechnologická v Praze. A upřímně řečeno, já bych potřebovala, aby byl týden vědcům. Já nevím, kam mám jít dřív.
Já s tím souhlasím. Program letošní noci vědců je jako každý rok velice nabitý a noc vědců se nekoná jenom u nás na VŠ chemicko-technologické v Praze, ale i na spoustě jiných institucí. Nejenom po Praze je třeba ČVUT, bude mít taky bohatý program. Česká zemědělská univerzita je zapojena, ale netýká se to jenom univerzit, ale jsou tam i další, i třeba menší regionální instituce. Můžou jít třeba lidé do hvězdárny? Já bych chtěla pozvat lidi do mého rodného Jičína, tam hvězdárna Jičín, taky má noc vědců. A kdyby se kouknete na ten druhý měsíc.
Tečka. Tam by ho asi viděla na mapě. Je těch míst kolik jich? Kolem stovky míst. Neboli mít 200 míst, je to opravdu hodně.
Kde byste chtěla být vy, kdybyste mohl?
Na kolik ho? Na kolika místech já bych chtěla vést? V jakých laboratoří? Já bych chtěla být samozřejmě všude. Ale právě noc vědců se netýká pouze laboratoří. Je to i popularizace vědy a mnohdy i mimo ty laboratoře. Právě někdy přicházejí lidé k nám na VŠ chemicko-technologickou do Prahy a očekávají, že se do těch laboratoří podívají. Ale během noci vědců spíš ty vědci vylézají z těch svých laboratoří a připravují pestrý program i na chodbách nebo před budovou, protože každoročně přijde několik 1000 lidí. Loni to bylo myslím tři a půl a asi chápete, že i z bezpečnostních důvodů takové davy nemůžeme jen tak pustit do laboratoří, kde se musí dodržovat přísná bezpečnostní rizika apod..
No ale kde byste ráda byla vy? A já bych ráda byla tak nějak jako všude. Já bych ráda nakoukla všude. Já jak jsem člověk, který by nejradši stihl všechno. Ale moje babička mi říkala, že nejde být s jedním zadkem jako na dvou židlích. Sedět tak nejde ani prostě během jedné noci vědců navštívit všechno.
Ale klidně bych se právě podívala do toho Jičína minulé doby. No a já bych se zase ráda podívala do laboratoře chemické Ing. Jitky Čejkové. Kdybych se tam dostal a co bych viděla?
A musím se přiznat, že v tuto chvíli krásný pořádek, protože můj kolega pan Clinton vzorně uklidili. Ale jinak když tam děláme experimenty, přiznám se, že poslední dobou už tolik ne a mám na to spíše studentky, tak máme různá témata, kterým se věnujeme. A nejvíc asi kapičkám deka, nulu. A jak je to obarvené na červeno, tak všude vždycky všichni říkají, proč jsou tyto kapky kapky, tak prostě lahvičky s červeným roztokem. A pak spousta roztoků deka. No a to sodného různých koncentracích, tak to je taková věc, co tam je asi první na první pohled.
Noc. Vaše kapičky deka nulu mají poměrně vysoké 100000 shlédnutí na YouTube. To jsem byla velmi překvapená.
Vědecký obor i live. Vysvětlete, co děláte. Tak vědecký obor i live, to je z anglického. Akci přišla i do češtiny. Se dá přeložit jako umělý život. Ale právě někdy lidé se toho trošku bojí, že si myslí, že vyrobím něco, umělý život, který zničí celý náš svět. Ale není to tak. Další, co si lidé občas 100 si pletou, je umělý život a umělá inteligence. A jak to vysvětlit? Asi když řekneme život a inteligence, tak slyšíme, že je tam určitý rozdíl. Tak i v těch termínech umělá inteligence a umělý život je cítit ten rozdíl. A vědci v oblasti umělého života jsou opravdu z různých oborů. Já jsem třeba tedy vystudoval chemické inženýrství, ale toto, co dělám, není chemické inženýrství úplně v tom, co se vyučuje třeba ve škole, ale jsou tam i počítačoví vědci, biologové, umělci, filozofové. Opravdu se tam otvírají otázky od toho, jak vůbec vznikl život, co je život a jestli jsme schopní nějaký umělý život vůbec připravit.
No já když si představuji umělý život, tak pořád jsem nebyla schopná překročit ty humanoidy, které občas vídáme v televizi a ve sci-fi. Ale jak by takový umělý život mohl vypadat? A když se na to dívám vašima očima?
Právě, že umělý život se netýká jenom, řekněme robotů, protože to je věc, která spoustu lidí napadne v první chvíli. Ale ten umělý život je členěn do takových tří oblastí. Umělý život Hart i live, soft i live a vedl i live. Já to nerada říkám vám do do jazz čtyři, protože jsem to jednou říkala, měkký, tvrdý a tak. Takže to to už. Radši říkám salt hard. A vedl. A právě že v tom soft i live se objevují převážně počítačoví vědci a tam se věnují i těm umělým neuronovým sítím, celulárním automatům a různým takovým matematickým věcem prostě v počítači. Ten had i live se zaměřuje i na ty roboty, nejenom na ty humanoidní, ale i různé další a chtějí víc o síly toho, aby byly, řekněme víc, jako jsme my, že třeba to nejsou jenom roboti, kteří by uměli něco přenášet, ale aby i třeba se dokázali učit. Já když jsem byla v Japonsku, tak jsem byla v laboratoři tak veliký a my ho a ty mají robota Alter. A ten když byl v muzeu, tak vlastně ho tam měli postaveného a on se učil od chování od lidí. A jelikož ty lidi většinou přišli a zamávali na něj. Ahoj. Tak on se časem naučil, že když někdo přijde, tak začal tak jako mávat. A já vlastně se věnuji tomu, vedl i live.
To je ten třetí. O bod je ten třetí, ta třetí část a ta se právě týká toho, že v laboratoři máme nějaké chemické systémy a studujeme to, jak se chovají jako živé.
Dal by se z takových chemických systému sestrojit živý organismus, který nějakým způsobem funguje a na základě nějakých pravidel a k něčemu slouží.
A už jsme právě o té otázky, co je živý organismus, jak definovat život a co očekáváme, že bude umět, protože definice života je velice komplikovaná. A i když sestrojíme nějaký organismus, který bude mít aspoň trochu vlastností těch živých systémů, tak to nebude nikdy dokonale živý systém, jako vymyslel a příroda, tak proto pak zavádíme ty různé jiné termíny jako třeba robot.
Což je vlastně umělý člověk, ale nemá všechny vlastnosti živých lidí. A já jsem těm svým kapičkám začala říkat tekutí roboti, protože to jsou jenom malí roboti a jsou vlastně z kapky, tak chytí kapalný. Chemická Ing. Jitka Čejková je dnes mým hostem, ještě než se dostaneme k vysvětlení, tak u těch robotů, tak bych ráda zmínila váš počin, protože vy jste editorkou knihy robot 100.
100 rozumů. V roce 20 21 vyšla tato knížka u nás. Ovšem pozor, velmi prestižní americké vydavatelství MIT ji vydalo letos v lednu jste tady měli dokonce křest. Jsem koukal a mrzí mě, že jsem ho prošvihla, protože asi přijala velká spousta těch kapacit v oboru robotiky.
A pak já bych jenom zmínila, že ten podtitul knihy robot z toho 100 rozumů tam nesymbolizuje stovku. Jenomže jsme slavili 100. výročí, protože Čapkovo r. U. R. Vyšlo v roce 1920 a ta moje kniha, tedy 100 let poté, 20 20, ale že i 100 osobností do té knihy přispělo. Takže je to kniha, kde čtenáři mohou najít Čapkovu EU v původním znění. Plus ohlasy 100 lidí na toto dílo. A jelikož víc než polovina těch autorů byli zahraniční přispěvatelé, tak byla poptávka potom vydat to i v angličtině v zahraničí. A jsem pyšná na to, že se toho chopilo prestižní vydavatelství MIT Press a vyšlo to letos v lednu pod názvem a areál ND, vy, že? No, fakt vyšla i v, ale bylo to prostě zkráceno. Není tam všech 100 autorů, je tam jenom vybraných 20 esejí. Ale ta kniha je zajímavá i pro zahraniční čtenáře v tom, že nabízí zcela nový překlad Čapkova r u. R. Od Štěpána Šimka, což je výhradní překladatel Václava Havla. A i toto je vlastně přínosem té knihy, protože ten prvotní překlad Čapkova díla r. U. R. Ocel vrah měl spoustu nepřesností, některé části byly zcela vynechány nebo změněny, tak jsem ráda, že teď se dostalo i dostala možnost i anglickým čtenářům přečíst si to úplně v originále.
Ono to ze začátku asi vypadalo jako megalomanský nápad. Já jsem se dívala na všechna ta jména a i já znám jméno rodného Brookse, bývalého prof. MIT, což je opravdu obrovská kapacita v oboru robotiky. Jak holka z Česka. Omlouvám se, paní docentko.
Jak holka z Česka do dosáhne toho, že vlastně se mluví tolik lidí. Může za to ten Čapek, že to dílo je opravdu tak vlastně samonosné ještě po 100 letech.
Tak v první řadě to nebyl megalomanský nápad. Ono od začátku to vypadalo, že posbírám pár příspěvků, ale časem to narůstalo a do té stovky to narostlo až jenom tím mým věčným oslovováním kamarádů a kolegů, ať taky něčím přispějí. A právě já jsem dala zadání svým kolegům a kamarádům buď zopakovat si ERÚ her, nebo těm zahraničním přečíst si to úplně, protože to vůbec neznali, a pak napsat na to nějaký ohlas. A v podstatě první, kdo se mi ozval na to, byl Rodney Brooks z MIT, který mi poslal text, který se týkal právě toho, jak se v dnešním světě používá slovo robot a přitom to puk, ten původní význam je jiný. A já jsem pak oslabovala dál a dál další vědce a musím říct, že fakt těch 100 lidí všechny znám osobně. Není to, že bych náhodně oslavovala někoho, kdo si myslím, že kapacita v tom oboru se nebudu k. Sem jsme se potkali, když byl řečníkem na konferenci a ty vyšly. Facelift 2018 v Tokiu.
Dospěli na základě vlastně 100 let staré Čapkovy hry k nějakému, řekněme ne zásadnímu poznání, ale k nějaké další myšlence, která se dá v tomto oboru rozvíjet.
Došli vlastně k závěru, který se věděla od začátku, že Čapkovo dílo je opravdu nadčasové a že těch otázek, které on tam nastínil, je opravdu veliká spousta. A právě pak bylo i trošku těžké, aby se moc některé ty myšlenky nepřekrývaly v knize. A tak se každý na to podíval ze svého pohledu. A protože do té knihy přispěli nejenom a vědci, mám tam i příspěvky i třeba spisovatelů nebo jiných umělců, ale přispěly i třeba manželé Helceletovi. Adam s Denisou, což jsou sousedé u nás na chalupě, to souviset robotičtí.
Sportovci tedy.
A právě, že tito olympionici se zamysleli nad tím, jestli třeba za 100 let nebudou roboti soutěžit na olympiádě. A mají tam poznámku, že pokud někomu přijde hrozně absurdní, tak je to podobné tomu, jak když před 100 lety se řeklo, jestli ženy mají soutěžit na olympiádě, protože když před 100 lety byla olympiáda, tak žen tam bylo opravdu velice málo. A teď už je to půl napůl. Takže i třeba časem se dostaneme k něčemu, co teď se nám zdá opravdu nepředstavitelné.
Můžu použít jeden citát Stephena Hawkinga. Ta naše budoucnost je závodem mezi rostoucí mocí naší technologie a naším moudrostí, se kterou jí používáme. Musíme se jen ujistit, že naše moudrost vždy vyhraje. Mám takový zvláštní pocit, že historie nám zatím ukazuje, že naše moudrost vždy nevyhrál.
Bohužel ne lidé nebo i vědci dělali v minulosti pár omylů a to mi teď z hlavy. Hře se naskakuje úplně jiná věc, protože v návaznosti na robot, to teď připravuji knihu Krakatice 100, která vlastně otvírá a pokud psa, to je téma spoustu dalších takových témat, ale já plně souhlasím s tím, že zásadní je, abychom my lidé zůstali lidmi a používali náš rozum, byť i je to obyčejný selský rozum. Protože mi přijde poslední dobou, že opravdu lidé už věří jenom telefonům, tomu, co jim řekne, že GPT a podobně. A měly by se víc zamyslet nad tím, že když jim mapa ukazuje, že mají doprava, přitom ta věc, kam chtějí jít, je vlevo. Tak aby se rozhlédli a opravdu jako nevěřili bezhlavě úplně všemu. Co co ten mobil napovídá? Já se je ještě navážu na Čapka. Na robot 100 100 rozumů. Kdybyste vy s vaší letitou praxí s tekutými roboty měla přispět do této knihy na toto téma, jak byste na Čapka navázala?
Já jsem to tam zmínila v úvodu té knihy a moje práce se právě víc blíží té původní Čapkovi myšlence, protože Čapkovi roboti Rozumovi roboti v r. U. R. Byli tvořeni chrchlem jakéhosi koloidního rosolu, který by ani pes nesežral. A vlastně ty moje kapičky mají k tomu mnohem blíže než všichni všechny dnešní roboty. A já právě v tom úvodu popisuji, co ty kapičky umí. A také jsme do té knihy zařadily Čapků fejeton. Ale robot usebrání přes něho znáte? No, ten je v té knize, ten je tam právě uveden. A i to je vlastně zdůvodnění toho.
Proč tu knihu robot 100 100 rozumů vydalo naše vydavatelství VŠ chemicko-technologické v Praze, protože tam v tom fejetonu zaznívá, že když Čapek psal r. U. R. Tak myslel na moderní chemii a podobně. Takže tím i je to obhajoba, proč my v těchto to se věnujeme robotům, proč jsme to nepřenechali třeba kolegům z jiných univerzit, které se tomu věnují? Více mě zajímá Krakatice z toho.
Kam to půjde a koho oslovujete? Přistoupila jsem k tomu stejně způsobem jako robot. Z toho každého jsem poprosila, ať si přečte Krakatice 100, ale teda Krakatice knihu. Ale protože je to román a hodně dlouhý, tak jsem potom to zadání trošku udělala slabší a stačilo, aby koukali na film z roku 1948 a s Karlem Hegnerem stejnojmenný film Otakara Vávry a on tedy tiše existuje i film Temné slunce Otakarem Otakara Vávry z roku 1980, ale to nevím, jestli posluchači viděli a opravdu je to hodně šílené. Takže doporučuji, pokud zopakovat si Krakatice, tak ten film z roku 1948. A právě, že ti kolegové se nad tím zamýšlí zase z různých pohledů, není, točí se to jenom kolem chemie, netočí se to jenom kolem zneužití jaderných zbraní. Jsou tam opravdu zase pestrá témata, která se týkají i třeba toho, co vědci vyrobili, připravili s dobrým úmyslem a kam se to zvrtlo. A jsou tam právě nastíněný znovu ty otázky umělé inteligence a kam to povede, jestli je to jenom dobrý sluha, nebo i zlý pán.
Posloucháte podcast hostů Lucie Výborné.
Chemická Ing. Jitka Čejková je dneska se mnou ve studiu. Bavili jsme se o noci vědců, ke které se ještě vrátíme, ale vaším hlavním vědeckým tématem jsou tekuté roboti a samozřejmě naše fantazie nás, kteří nejsme chemici, nezná hranic. Ale co si mám představit?
Tak roboty si každý představí jinak. Někdo si představí to kuchyňského, někdo si představí i humanoidního robota. A já jsem na naší vysoké škole chemicko-technologické dělala svoji disertační práci pod vedením pana prof. Štěpánka. A on tenkrát založil laboratoř chemické robotiky a vlastně cílem této laboratoře bylo připravit nějaké mikroskopické struktury, které by byly ve velikosti desítek um a měli vlastnosti podobné živým systémům. A já s postupem času jsem se o to trošku odchýlila a začala jsem studovat větší objekty, které jsou ve velikosti, třeba i v řádu mm a jsou to čistě kapičky. A protože ty kapičky jsou tekuté, tak jsme tomu začali říkat tekutí roboti.
No, laická veřejnost ta velmi ráda slyší o těch velkých vynálezech, ale docela ji nudí. Omlouvám se, když má poslouchat o bádání v laboratořích, což je asi pro vás docela těžké, když musíte pořád vysvětlovat, k čemu to děláte.
Tak v první řadě ty experimenty, které dělám, tak v podstatě ani nepotřebují nějaké složité vybavení a náročně vybavenou laboratoř, protože je ty experimenty, které dělám, jsou jednoduché a mnohdy si je mohou zopakovat i třeba studenti na středních školách, protože ten experiment s tekutými roboty v podobě, jaký máme my, tedy kapičky, deka, nulu v Rostocku děkanátu sodného je opravdu jednoduché udělat. Stačí mít sklíčko a oba ty roztoky nebo Petriho misku a oba ty Roztoky a je možno si to zreprodukovat. Kde?
Já jsem viděla na vašem YouTube u takovém mini bludiště, kde jedna kapka deka nulu vyráží labyrintem na cestu, až se dostane k druhé, se kterou z plyne, že ale dostane se tam jak tak to video na YouTube už je malé. Ve skutečnosti ta velikost je asi pět x sedm cm a je tam kapka deka nulou, která následuje druhou kapku. A v té druhé kapse byly krystalky soli. Takže v podstatě tím, že se ta sůl rozpouštěla, vytvořila gradient té soli a ta kapička, tento gradient následovala v podstatě toho nebo vyčmuchá v pondělí čmuchala. Ono podstatě nic. Ta sůl tam před připraví cestičku a ten ta kapka jde kanálu. Potom jenom ví, jak to následovat a proč jakoby tato konkrétní kapička je ten tekutý robot, proč to není každá kapka? Pak totiž ne každá kapka má tuto tu schopnost, ten gradient tu cestičku té soli následovaný.
Na sleduje jasná otázka k čemu to bude dobré a a spousta těch věcí, které já dělám, jsou s cílem. Za prvé mě to zajímá a baví a vidět takové jevy v přírodě, které předtím nikdo nepozoroval. Je to zejména i tím, že ty experimenty, které provádím, se musí natáčet a pak mnohonásobně zrychlit. Takže někteří lidé používají naopak rychloběžné kamery, aby viděli pád nějaké kapičky a pak to jenom jako 100. Video musí zpomalit, aby bylo vidět, co se tam děje. U mě je to naopak. Já mám hrozně pomalé jevy, protože to, co já jsem, to já jsem viděla za nějakých 20 vteřin, tak to trvá reálný čas třeba 10 minut. S mezeru ale máme i mnohem právě další experimenty, takže pak si lidé přijdou a řeknou si, co to tam na té Petriho misce? I tam se jen kapičky říkat. No počkejte, až se to pak zrychlí. A pak ty ta videa na YouTube, u kterých tam několik, tak se ukazují tam zajímavé jevy, protože ta kapka nejenom, ta jedna jediná, která následuje třeba přídavek soli. Ale když jich máme hodně, tak oni dokáží interagovat a ukazují zajímavé, já tomu říkám kolektivní chování apod..
Takže zatím jenom pozorujete a tušíte třeba budoucí užití.
A není to tak, že bych měla vytyčený cíl, jako třeba někdo si řekne a já teď najdou léky na všechny rakoviny a nějak se snaží k tomu dostat. Já naopak něco pozoruji a čeká a vymýšlím, k čemu by to mohlo být dobré. A jednou z takovou celkových možných aplikací by třeba mohlo být čištění těžko dostupných míst, když si představíme, že ta sůl by byla někde zalezlá v tom bludišti a ta kapička by našla tu tu cestu k ní, ale ta kapička by ji vezla. Třeba nějaké neutralizační činilo, pokud by tam nebyla teda jenom ta sůl, ale i třeba nějaký jed, takže by to mohlo cíleně doputovat tam, kde je potřeba a třeba vyloučit i nějakou látku, která je potřeba tam.
Aby to do transportovalo lék k nějaké z buněčné struktuře. To je moc velké. Za prvé je to velké a za druhé do těla bychom to jako nemohli asi aplikovat. Deka. No a za další všechny tyto jevy, které pozorujeme, jsou převážně na rozhraní vodný roztok a vzduch, takže k tomu je potřeba i to fázové rozhraní, po kterém se ta kapička pohybuje. A jak tím, že ta kapka něco převáží, tak my jsme tomu začali říkat i chemické taxíky před o taxík na chemických princ. Takže chemotaxe, chemotaxe.
Já mám tady úroky v časopise akademik zvrhlý vaší eseji o chemických zahrádkách, což je v podstatě něco, co dneska v noci, když se někdo vydá na noc vědců, může vidět.
Přesně tak. Chemické s zahrádky už spousta lidí určitě viděla, protože je to jednoduchý experiment, který se dělá a třeba i už i na základních školách, kdy máte roztok vodního skla, hodíte tam Crystalex, nějaké soli a potom se pozoruje růst takových zajímavých struktur a zase to vypadá jako rostlinky nebo nějaké stromečky, a proto dostalo název chemické zahrádky. Ale tento experiment není jenom nějaká hračka pro ukázání, jak krásná chemie může být. Ale před lety jsme měli obrovský evropský projekt, který se zabýval právě chemickými zahrádkami a potom těmi strukturami, které tím vznikají, protože jsou z toho potom polopropustné membrány a ty mohou mít různé aplikace. A my v rámci toho projektu jsme tenkrát natočili krátký asi pětiminutový film a ten budeme dneska promítat na té noci vědců a taky tam bude možnost nějaké experimenty udělat, ale to jenom na tom mém stanovišti. Jinak noc vědců na VŠ chemicko-technologické v Praze a na spoustě jiných míst nabízí bohatý program. Zapojeno je kolem 1000 vědců, kteří budou ukazovat, čemu se věnují. Takže ty chemické zahrádky není cíl dnešní noci vědců, ale téma je proměna. A my právě ukážeme, jak se ten krystalek dokáže proměnit tu rostlinku.
Chemie je krásná a noc vědců je zadarmo. To bychom asi měli. No určitě. Povídám si dneska s Jitkou Čejkovou. Je to chemická Ing.. Bavili jsme se o knize robot stop, které je editorkou. 100 rozumů se tam sešlo. Teď se chystá Krakatice, z toho taky tam bude 100 rozumů.
Krakatice to bude mít podtitul z toho jenom, z toho důvodu, že letos je 100. výročí vydání Kraka titulů, ale těch příspěvků tam bude kolem asi 30. Já to teď uzavírám tu knihu a pořád ještě přítoky přicházejí, takže vlastně nevím, nakolik se dostaneme.
Hlavním hrdinou Kraka titul je vlastně váš kolega, protože Ing. prokop, který vyvine tuto velmi třaskavou látku, je chemik. A v čem je tato knížka osobní a třeba inspirativní nebo k zamyšlení pro vás i po těch 100 letech?
Tak je to nejenom tím, že už jsem tak nějak se zaměřil na to Čapka, že mě baví ta jeho díla od dětství Dášenka, potom robot, to a teď tedy, když jsme se rozhodli jít po těch z těch výročí, tak přišel letos na řadu Krakatice. Ale souvislost s mojí osobou je i v tom, že jsme asi teda vystudovali stejnou školu, protože my nevíme, v kterém roce se krk a teď odehrává, ale v době, kdy to Karel Čapek psal, tak se inženýrský titul z chemie dál získat v podstatě jenom v rámci Českého vysokého učení technického, jehož součástí byla i VŠ chemickotechnologická. My jsme se osamostatnili od ČVUT až v roce 1952. No ale jak k vám promlouvá ten příběh a tak v první řadě některé vlastnosti máme společné v tom, že je vidět, jak ho to jakoby baví dělat to, co dělá, jak si užívá. A v té laboratoři nechci zas, aby to vyznělo, že jsme úplně stejný, že nedodržujeme bezpečnostní pravidla apod.. To já se tedy snažím nebo že bychom ohrožovali okolí. Nesnažím se ani o žádné výbušniny nebo ty kapičky. Ni.
Nedělají, nebo doufám teda hodně. Já jsem hodný a právě že asi by se tam nějaké podobnosti další najít daly.
Koho jste oslovila? Protože tady máte 100 lidí, kteří víceméně jsou blízcí robotice nebo celému tomu tématu. Tady je to jak u krok a ty tu.
A u toho Kraka tyto opice oslovila osobnosti z různých oblastí. A někteří už se právě objevily v knize. A robot. To ale mám tam i řekněme nováčky přispěvatele a já bych nerada někoho konkrétního jmenovala, protože aby to pak nebylo líto těm ostatním. Ale přece jenom třeba zmíním, že tam přispěl Zdeněk Vacek z Památníku Karla Čapka, který rozebírá filmová zpracování. A v rámci toho vznikla i v Památníku Karla Čapka výstava ke 100. výročí Krakatice. Tu pak tam mám třeba příspěvek od Jiřího Valda, což je pravnuk prof. Walda, jediné asi reálné postavy, která se objevuje v Krakatici. Tu mám tam příspěvek od pana Lažanského, který je taky potomek Lažanský Jícha. U Lažan dětských byl Karel Čapek vychovatelem Prokopa Lažanského. Je tam těch příspěvků opravdu hodně. Karel Oliva se zamýšlí nad tím, kde se vzala ta jména. A chemici tam rozebírají různé záleží nějaká mezinárodní kapacitám přispěje. Mám tam opět některé autory i ze zahraničí. Přispěl třeba OLAF. Vítkovský, který je prezidentem naší, jeho Italů, což je mezinárodní společnost pro umělý život. A ten tam rozebírat tu hrozbu umělé inteligence mít.
Ta knížka bude koncem roku. Jsem velmi zvědavá, jak to celé dopadne. Pojďme se bavit o tom, co už tady zaznělo a zaznělo to z vašich úst. Chemie je krásná. Mně připadá chemie krást. A když se tady dívám na vaše chemické zahrádky, to je fantazie. Ale v čem je ještě chemie krásná? Pro nás, co jsme se učili nudné vzorce a šprtali jsme se to, protože to k nám nedokázalo promluvit jinak.
To si myslím, že je problém, že spousta lidí si z Lovochemie spojí jenom s tím předmětem, který má někde na základní škole a tam se učím i na té i té či té a ty tyto věci anebo vyčíslovat rovnice a něco se, řekněme i biflovat. Ale ta krása chemie pak k lidem promlouvá mnohdy až později. Já to pak vidím u těch našich studentů, kteří přijdou s tím, že třeba na základní škole vůbec netušili, že jsou možnosti studovat VŠ chemicko-technologickou v Praze a takové obory, které v dnešní době už třeba nejsou úplně jenom čistá chemie, protože je potřeba do toho zapojit i moderní trendy z jiných technologií. A takže všechno, co, čemu se věnují u nás studenti, je pro ně zajímavé.
Řada lidí jako vy jim bylo tady pár chemiků, mi líčila domácí pokusy, hořící záclony, odsouzené stropy atd.. Vy jste se tomu nějakým zázrakem vyhnula. Zda s já jsem nikdy nebyla takové dítě, které by až takto propadl o té chemii. V podstatě mě to naopak chytilo díky paní učitelce chemie na ZŠ. Eva Bartošová byla úžasná. Ta ně připravovala na chemické olympiády.
O tom s vámi prováděla v té laboratoři, že vás to tak chytlo a ona dokázala o tom pak právě zapáleně povídat, že to mě chytlo už jenom to její zapálený povídání o té chemii.
Takže vy jste vyhrála 2 3 chemické olympiády? Ne, ne, já jsem byla jenom dvakrát druhá v krajském kole a ze základní školy se nepostupovalo do národního. Dobře, ale nějaký úspěch tady byl. Takže jste si řekla, že to zkusíte? To jsem si řekla až mnohem. Pak jako později, když jsem vlastně na gymplu nevěděla, kterou cestou se vydat, tak jsem zase zpátky vzala tu chemii, jako že bych to mohla zkusit.
Jak moc důležité je pro lidi, kteří absolvují vaše ochota u nás vydat se někam na zkušenou, do zahraničí, vidět, jak se to dělá jinde, navštívit různé laboratoře, hledat vlastně tu inspiraci pro ten budoucí výzkum.
Záleží, co ten člověk očekává. Když je to student, který opravdu chce vystudovat něco souvisejícího s chemií, co se vám bude hodit tady v nějaké továrně? Tak samozřejmě není potřeba tolik sbírat zahraniční zkušenosti. O záležitost pak třeba továrna, kde ani nepotřebuje angličtí. Dobře. Všichni zaměstnanci jsou Češi. A něco jiného je, když se někdo rozhodne vydat třeba na akademickou dráhou. A a tam samozřejmě sbírání zahraniční zkušenosti hodně důležité. Vy jste byla v několika zemích. Celé to završil pobyt v Dánsku. Jestli se nepletu. Tím to začalo.
A tím to pardon. Ale pokud pomineme můj Erasmus, pobyt v Magdeburgu, tak jsem potom po mateřské byla asi na tři měsíce v Dánsku, byla jsem i na pár měsíců v Japonsku, byla jsem na rok Itálii v trendu. A co se týče nějakých kratších výjezdů, tak to jsou obvykle různé letní školy nebo konference. A čím jste se vrátila? Bohatší?
A jak ta kniha napovídá, přišla jsem ke spoustě nových přátel a známých. Takže ty kontakty v zahraničí a poznávat nové lidi, to mě tam asi taky hodně baví.
Myslím vědecky vědecky jsem se naučila, že třeba ten přístup v Čechách je pořád, řekněme takovým málo sebevědomí.
Když někde řeknete, což jako úplně mi to k vám nejde. Nezlobte se, ale že jste vědkyně. To já právě neříkám, že to neříká. Naopak. Když někdo řek nemáme tady vědkyně, ji. Paní doc.. Tak já se snažím říkat, ale prosím vás, ty tituly, já si na ně moc nehraji. Vědkyně, to já se tak jako s tím taky neztotožňuji, protože podle mě vědkyně byla třeba Malý, který, a to rozhodně úplně jiná liga než než já.
Takže mám říkat. Takže když jsem říkala chemická Ing., říkal jsem to.
Práv by správně, protože jsem vystudoval obor chemické inženýrství na VŠ chemicko-technologické v Praze.
Já bych vám moc přála, aby vaši tekutí roboti vlastně našli nějakého reálného využití anebo aby inspirovaly někoho k nějakému dalšímu vynálezu. Co když se to ale nestane?
Já myslím, že není potřeba vždycky přijít na něco převratného a snažit se změnit svět, ale myslím, že už jenom to, že třeba řekněme tak jako zapálila k chemii mě Eva Bartošová já pošťuchují studenty a nebát se dělat věci, které nejsou třeba přímo tradiční, které se tady zatím nedělají tak, aby zůstaly hlavně sami sebou a dělali to, co je baví. A a to už mi vlastně dává skoro víc, než kdybych se tady snažila oslnit davy a být super. Znám. A tak. Radši prostě v komunitě umělého života nebo pro čtenáře knihy robot z toho nebo Krakatice. To tak tomto mně stačí takový malinký cíle.
Mým hostem byla Jitka Čejková. Tak přeji, ať se noc vědců dneska všem líbí, ať najdou lidé inspiraci nebo možná i nějaké budoucí směřování a ať se vám a vašim kolegům daří.
Děkuji a budu se těšit. Dneska na noc vědců na VŠ chemicko-technologické v Praze. Lucie Výborná přeje hezký den. Ať se dneska daří i vám.
Všechny rozhovory s hosty Lucie Výborné můžete slyšet na webu radiozurnal.cz.
Jsi můj rozhlas i v dalších podcastových aplikacích.
Nebo na YouTube kanálu Radiožurnálu.