Pavel Hobza: „Klíčem úspěchu je chtít dělat co nejlepší vědu“

V superpočítačovém centru IT4Innovations však není žádným nováčkem – ostravské superpočítače využívá dlouhodobě k časově velmi náročným výpočtům, které souvisí s vývojem nových léků. Nyní však jeho působení v IT4Innovations bude mnohem intenzivnější.

Do IT4I přicházíte se svým čtyřčlenným týmem z Akademie věd. Čím se budete zabývat?

Přicházím z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd v Praze, kde se se svým týmem zabývám nekovalentními interakcemi v bio- a nanosystémech. V Ostravě budu s menším týmem rozpracovávat právě tu druhou část, tedy nekovalentní interakce v nanomateriálech.

V čem je infrastruktura IT4I pro váš výzkum důležitá?

Výpočetní chemik potřebuje ke své práci kromě psacího stolu jenom jedno: počítač, respektive superpočítač, který je alfou a omegou naší každodenní práce.

Kromě tolik potřebné infrastruktury, která se v Ostravě nachází, je náš teoreticky orientovaný výzkum úzce navázán na experimenty týmu profesora Radka Zbořila z VŠB-TUO, se kterým sdílím prestižní grant EXPRO. Prakticky to bude vypadat tak, že profesor Zbořil bude ve své laboratoři dělat experimenty a my v IT4Innovations budeme provádět výpočty. Co nejužší spolupráce s experimentem je pro nás mimořádně důležitá.

V IT4Innovations jste dosud využil téměř 49 milionů jádrohodin na 12 projektů. Umíte říci, který z nich byl pro vás osobně nejzajímavější a který společensky nejprospěšnější?

Drtivá většina výpočetního času, který jsme v IT4Innovations v rámci veřejné grantové soutěže získali, se týkala jednoho tématu, a sice počítačového výběru nových léků – In silico drug design. Přiznávám, že tyto projekty spotřebují velmi mnoho výpočetního času, dosažené výsledky ale mohou mít celospolečenský dopad. I proto mají naše projekty všeobecnou podporu.

Celá vaše kariéra je úzce spjata se superpočítači – kdysi to byly počítače CDC nebo IBM, dnes máte k dispozici mnohem výkonnější stroje. V současné době se ve Finsku instaluje superpočítač LUMI, na který budou mít přístup také čeští vědci. Budete o výpočetní zdroje LUMI usilovat?

Zcela určitě ano. Platí jedno, že pro výpočetní chemii neexistuje stroj, který by byl dostatečně rychlý. I projekty, na kterých pracujeme v Ostravě ve spolupráci s profesorem Zbořilem, jsou mimořádně náročné na výpočetní čas. Nová generace výkonnějších strojů je mezi výpočetními chemiky vždy velmi vítána. Na finský stroj se těšíme. Bylo by skvělé, pokud bychom tento nový superpočítač mohli co nejdříve využívat.

Kde se vzalo vaše zalíbení v chemii?

Měl jsem skvělého učitele chemie na gymnáziu, který pro tento předmět zapálil polovinu mých spolužáků. U mě to zůstalo a od té doby se chemii věnuji.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že ve vědě vládne závist vůči úspěšným, která dobrým vědcům znemožňuje postupovat dále. Jedná se pouze o český jev, nebo se to děje i ve světě?

Určitou část svého vědeckého života jsem strávil ve světě, působil jsem v mnoha laboratořích, přednášel jsem v různých institucích. Mohu porovnávat a říci, že se závistí se setkáte i za hranicemi. Tam ale existují mechanizmy, které zabrání neblahým dopadům tohoto jevu. Netolerance, závist a nenávist nabírá u nás v posledních letech stále větších rozměrů. Není to dobrá zpráva a není to ani dobrá vizitka pro naši vědeckou komunitu. Jistě to také souvisí s rozvojem sociálních sítí a nekonečnou anonymitou, kterou lidem nabízejí.

Jste nejcitovanějším českým vědcem s hodnotou Hirschova indexu nad 100. To je meta, na kterou vskutku málokdo dosáhne. Co byste poradil kolegům, kteří by se chtěli tomuto číslu alespoň trochu přiblížit?

Klíčem je chtít dělat co nejlepší vědu, nikoliv upnout se na nejvyšší H- nebo i jiné indexy nebo počet citací. Snahou každého vědce by měla být práce na nosných perspektivních projektech, tedy takových, které budou zajímavé za pět, za deset let, a předběhnou dobu. Je důležité dělat vědu, která je zajímavá a prospěšná. To je jednoznačně ten nejlepší recept. Uznání se pak dostaví samo.

Máte svůj nesplněný vědecký sen, kterého byste rád dosáhl?

Samozřejmě, že mám, ale nechám si jej pro sebe. Bez velkých cílů a snů by vědecký život nebyl ani trochu zajímavý.

Dokážete si při vašem pracovním nasazení najít čas na relaxaci? Jak odpočíváte?

Trávím čas na chalupě, chodím na ryby. Když se k tomu přidá mých pět vnuků, tak mi asi věříte, že nemám čas se nudit.

Pavel Hobza

Výpočetní chemik, nejcitovanější český vědec, který svými objevy přepisuje učebnice chemie, držitel Národní ceny Česká hlava za celoživotní vědecký přínos v oblasti výpočetní a teoretické chemie a prestižní Schrödingerovy medaile, udělované jednou za rok světovou asociací teoretických a výpočetních chemiků za studie v oboru nekovalentních interakcí.

K chemii měl blízko již v dětství – jeho otec vedl lékárnu v Olomouci. Zásadní vliv na jeho další směřování měl učitel chemie na gymnáziu, později také jeho školitel Rudolf Zahradník. Ten jej přivedl k tématu nekovalentních vazeb, kterému se profesor Hobza věnuje celou svou vědeckou kariéru. Pavel Hobza je autorem přelomového objevu nepravé vodíkové vazby, zabývá se také počítačovým vývojem léčiv.

S nadačním fondem Neuron se podílel na realizaci divadelní hry Elegance molekul, kterou pro Dejvické divadlo v Praze napsal Petr Zelenka. Hra pojednává o historii objevu antivirálních léků proti nemoci HIV spojeného se jménem Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd v Praze.

Pavel Hobza působí jako vedoucí skupiny Nekovalentní interakce na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a jako profesor fyzikální chemie na Univerzitě Karlově v Praze a Univerzitě Palackého v Olomouci.