Pokud se zabýváte environmentálním testováním, přípravou vzorků nebo laboratorní instrumentací, jistě již víte, že <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://blog.organomation.com/blog/the-importance-of-detecting-per-and-polyfluoroalkyl-substances-pfas">PFAS (per- a polyfluoroalkylové látky)</a> se staly jedním z nejdiskutovanějších témat v analytické komunitě. Možná jste však ještě nezaznamenali, že v únoru 2026 učinilo Spojené království významný krok, když zveřejnilo svůj vůbec první národní rámec pro řešení těchto perzistentních látek. Stojí za to mu věnovat pozornost bez ohledu na to, kde vaše laboratoř působí.<h3>Co jsou „věčné chemikálie“ a proč je situace tak naléhavá?</h3>PFAS představují skupinu tisíců syntetických chemických látek používaných v celé řadě výrobků – od obalů na potraviny a kuchyňského nádobí až po nepromokavé oděvy a hasicí pěny. Jejich charakteristickým rysem je mimořádná perzistence – v životním prostředí i v lidském organismu se jen velmi obtížně rozkládají, a právě proto si vysloužily přezdívku „věčné chemikálie“. Chronická expozice, a to i při nízkých úrovních, je spojována s poškozením jater, zvýšenou hladinou cholesterolu, oslabenou imunitnou a některými druhy rakoviny.Rozsah tohoto problému lze jen stěží přecenit. Stopy PFAS byly zjištěny všude – od Arktidy až po Antarktidu. Případy rozsáhlé kontaminace se dostaly na titulní stránky médií v Belgii, Spojených státech i dalších zemích. A zatímco se po celém světě již několik let zpřísňují regulační opatření – několik amerických států zavedlo od roku 2025 zákaz používání PFAS v kosmetice a EU v lednu 2026 zpřísnila požadavky na ochranu pitné vody – Spojené království dosud nepředstavilo komplexní národní strategii. Až dosud.<h3>Co britský plán pro PFAS skutečně obsahuje</h3>Plán britské vlády pro PFAS, zveřejněný 3. února 2026, stojí na třech pilířích: pochopení zdrojů PFAS, řešení cest jejich šíření a omezení pokračující expozice. Rámec počítá s koordinovaným postupem napříč vládními institucemi, regulačními orgány, průmyslem i místními komunitami.Mezi konkrétní opatření patří:<ul><li>provedení vůbec prvního komplexního hodnocení výskytu PFAS v anglických ústích řek a pobřežních vodách,</li><li>zahájení veřejné konzultace o zavedení zákonného limitu pro PFAS v předpisech upravujících veřejné zásobování pitnou vodou v Anglii,</li><li>testování obalů na potraviny, například sáčků na popcorn do mikrovlnné trouby nebo krabic na pizzu, na přítomnost PFAS,</li><li>vydání nových pokynů ke snižování průmyslových emisí PFAS,</li><li>rozšíření monitorování půd ve spolupráci s Britskou geologickou službou,</li><li>zvážení omezení používání PFAS v hasicích pěnách v návaznosti na probíhající konzultace,</li></ul><h3>Spuštění veřejně přístupného webu zaměřeného na zvyšování transparentnosti a informovanosti</h3>Jde o rozsáhlý plán, který se však neobešel bez kritiky. Někteří odborníci na životní prostředí upozorňují, že se plán zaměřuje především na monitorování a získávání nových poznatků, zatímco závazným termínům pro postupné ukončení používání PFAS věnuje menší pozornost. Jeden z výzkumníků například uvedl, že historické zdroje kontaminace, jako jsou skládky, mohou do řek uvolňovat více PFAS než současná průmyslová činnost a že samotné sledování koncentrací nestačí k hodnocení celkového množství PFAS vypouštěného do životního prostředí. Na rozdíl od Francie, která se stala první zemí EU s úplným zákazem PFAS v kosmetice, Spojené království zatím o plošném zákazu neuvažuje.Zastánci plánu jej naopak označují za důležitý první krok, zejména s ohledem na složitost celé problematiky. Neexistuje totiž ani všeobecná shoda na tom, které látky vlastně do skupiny PFAS patří. V závislosti na použité definici může tato skupina zahrnovat méně než pět tisíc, ale také více než sedm milionů potenciálních látek.<h3>Proč je to důležité pro laboratorní svět</h3>A právě zde se dostáváme k tomu, proč je toto téma důležité pro oblast analytických přístrojů a přípravy vzorků.Snaha lépe porozumět PFAS a regulovat jejich výskyt v rozsahu, který nyní navrhuje Spojené království, znamená jediné: poptávka po spolehlivém testování PFAS bude dále růst. Každé hodnocení ústí řek, každý program monitorování půd i každý test potravinových obalů vytváří nové vzorky, které je třeba analyzovat. A analýza PFAS rozhodně není jednoduchá.Současné analytické metody USEPA pro stanovení PFAS jsou založeny především na kapalinové chromatografii s tandemovou hmotnostní detekcí (<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/preparing-samples-for-lc-ms/ms-analysis">LC-MS/MS</a>). Správná příprava vzorků je zásadní pro získání spolehlivých výsledků, zejména proto, že PFAS se často vyskytují ve stopových koncentracích a mohou být snadno vneseny jako kontaminanty již během samotné přípravy vzorku. Extrakce na pevné fázi (<a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://www.organomation.com/what-is-solid-phase-extraction-spe">SPE</a>) představuje běžně používanou techniku izolace PFAS z komplexních matric, jako jsou voda nebo půda. Stejně důležitá je však také účinné zakoncentrování vzorků před analýzou – právě proto jsou přístroje pro zakoncentrování odpařováním nepostradatelnou součástí analytického pracovního postupu.Ve společnosti Organomation se naše koncentrátory používají v pracovních postupech odpovídajících metodám EPA 533, 537.1 a 1633, které představují klíčové analytické metody pro stanovení PFAS v pitné vodě, environmentálních vodách a široké škále pevných matric, včetně půdy, biologických kalů a tkání. Tyto metody vyžadují pečlivé a kontrolované odpařování rozpouštědel, aby bylo možné vzorky zakoncentrovat bez ztráty cílových analytů nebo vnesení kontaminace. Správné provedení tohoto kroku není volitelné – přímo ovlivňuje přesnost a spolehlivost konečného výsledku.<h3>Globální výzva vyžadující globální vědeckou reakci</h3>Britský plán pro PFAS představuje pouze jednu část stále koordinovanějšího mezinárodního úsilí. Stockholmská úmluva o perzistentních organických znečišťujících látkách zařadila v květnu 2025 dlouhořetězcové perfluorokarboxylové kyseliny (více než 200 dalších látek PFAS) na globální seznam látek určených k eliminaci. Evropská unie zavedla v lednu 2026 povinné požadavky na monitorování PFAS v pitné vodě. A ve Spojených státech se regulační tlak na federální i státní úrovni nadále zvyšuje.Všechny tyto regulační změny naznačují, že možnosti laboratoří budovat kapacity pro analýzu PFAS se nezmenšují – právě naopak, dále se rozšiřují. Vlády investují do monitorování, průmysl je nucen hledat bezpečnější alternativy a v každé fázi tohoto procesu musí někdo analyzovat odebrané vzorky.Ať už zavádíte nový pracovní <a target="_blank" rel="noopener noreferrer" href="https://lcms.cz/products?manufacturerItems=540&amp;search=teflon">postup pro analýzu PFAS </a>nebo rozšiřujete ten stávající, základní principy kvalitní přípravy vzorků zůstávají stejné: kontrolujte zdroje kontaminace, používejte validované metody a ujistěte se, že krok koncentrace vzorku probíhá správně. Regulační prostředí se rychle vyvíjí, ale kvalitní věda zůstává konstantou.Jsem hrdý na to, že přístroje společnosti Organomation i nadále hrají důležitou roli v analytických pracovních postupech, které umožňují naplňovat principy odpovědného přístupu k ochraně životního prostředí. S tím, jak vlády po celém světě věnují PFAS stále větší pozornost, bude laboratorní komunita hrát v tomto úsilí klíčovou roli.

Spojené království představilo svůj první plán pro řešení „věčných chemikálií“. Proč je důležitý pro laboratoře

<div>Nově jmenovaný profesor Zdeněk Slouka se dlouhodobě věnuje výzkumu elektromembránových procesů a jejich využití od čištění vod až po diagnostiku. V rozhovoru mluví o své cestě k profesuře, zkušenosti ze zahraničí i o tom, proč je v chemickém inženýrství důležitější věcem opravdu porozumět než si je jen zapamatovat.</div><div><h5>Co pro vás osobně znamená jmenování profesorem?</h5>Je to pro mě určitý milník a svým způsobem vyvrcholení jedné etapy. Člověk má pocit, že se postupně posouval dál a že ta cesta měla smysl. Zároveň to ale nevnímám jako konec — spíš jako závazek pokračovat, protože přede mnou je stále mnoho práce. Velkou roli v tom hráli také lidé kolem mě, zejména studenti a kolegové. Právě oni mě v určité chvíli začali povzbuzovat k tomu, abych tento krok udělal.<h5>Vaše cesta vede od studia na VŠCHT až k profesuře — co byste z té cesty zdůraznil jako nejdůležitější zkušenost?</h5>Možná trochu překvapivě bych zdůraznil období, kdy jsem na VŠCHT vůbec nebyl. Několik let jsem strávil ve Spojených státech a byla to pro mě mimořádně formující zkušenost. Nejen z vědeckého hlediska, ale také z pohledu fungování akademického systému, organizace práce a celkové pracovní i společenské kultury. Člověk díky tomu získá úplně nový rámec pro srovnání. Najednou vidí, že věci mohou fungovat jinak — v jiném tempu, s jinými nároky i jinými možnostmi. A právě to srovnání pro mě bylo velmi cenné.<h5>Co vás původně přivedlo ke chemickému inženýrství a čím vás ten obor drží dodnes? Byl pro vás zásadní spíš zájem o principy, nebo o praktické využití?</h5>Dnes bych řekl, že obojí. Nejvíc mě baví poznávat, jak věci fungují na základní úrovni, a pak tyto principy skládat dohromady do nových procesů nebo zařízení. Je to trochu jako stavebnice. K oboru mě přivedla už kombinace „chemie“ a „inženýrství“, která mě lákala od začátku, i když jsem hned úplně nevěděl, co si pod tím představit.<h5>V čem je chemické inženýrství unikátní oproti jiným chemickým oborům?</h5>Spojuje silný matematický a fyzikální základ s aplikacemi v chemii a příbuzných oborech. Chemický inženýr tedy často není úzce specializovaný na jednu oblast, ale dokáže znalosti přenášet a aplikovat napříč tématy. V té univerzálnosti a praktičnosti podle mě tkví jeho síla.<h5>Čím se vaše výzkumná skupina zabývá a v čem je nejvýraznější?</h5>Dnes se soustředíme především na iontově výměnné membrány a jejich využití v elektromembránových procesech. Zajímá nás zejména, jak tyto systémy fungují na základní úrovni a jak lze jejich vlastnosti využít nebo upravit pro konkrétní aplikace.<h5>Vaše práce je spojovaná s mikrofluidikou, elektromembránovými procesy a elektrokinetikou — co z toho je dnes pro vás nejdůležitější a proč?</h5>V současnosti je to právě oblast elektromembránových procesů. Ostatní témata jsou s ní do určité míry propojená, ale membránové systémy jsou teď hlavním těžištěm, na kterém stavíme další výzkum i aplikace. Mikrofluidiku používáme jako nástroj pro jejich zkoumání a elektrokinetika je jedním z jevů, které se v systémech s iontově výměnnými membránami projevují.<h5>A na jaké konkrétní typy problémů se váš tým soustředí nejvíc: separace, diagnostika, transport v mikrosystémech, nebo něco dalšího?</h5>V podstatě na všechny tyto aspekty — separaci, transport i diagnostiku. Jako inženýr se dívám na různé procesy, ať už jde o odstraňování iontových složek z vody, nebo o detekci fragmentů nukleových kyselin, jako na kombinaci reakcí, transportních jevů a separací, které jsou různě uspořádány v čase a prostoru.<h5>Dlouhodobě rozvíjíte i metodu diagnostiky point-of-care. Na jakém principu funguje?</h5>Princip spočívá v tom, že malý objem vzorku se upraví, cílové molekuly se zakoncentrují a následně se detekují, často pomocí elektrochemického signálu. Cílem je rychlá a jednoduchá diagnostika, ideálně přímo v místě péče.<h5>Vedle teorie máte výsledky v aplikační rovině a jste spoluautorem několika patentů registrovaných v USA. Jakou aplikaci osobně vnímáte jako nejvýznamnější?</h5>Asi membránovou platformu původně vyvíjenou pro detekci rakoviny ústní dutiny analýzou slin, kterou jsme vyvíjeli v USA právě na principu point-of-care. Později se aplikační rovina rozšířila také na detekci rakoviny slinivky či patogenní E. coli ve vzorcích vody.<h5>Jak se podle vás chemické inženýrství na VŠCHT změnilo za dobu, kdy tu působíte, a kam se posouvá dnes?</h5>Celkově bych řekl, že se chemické inženýrství posouvá směrem k větší otevřenosti a propojení s dalšími oblastmi, zároveň ale pořád stojí na stejných pevných základech, bez kterých se neobejde. Když jsem nastupoval jako student na VŠCHT, výuka byla postavená na dlouhých, dvousemestrálních kurzech a hodně vycházela z klasických učebnic ze 70. a 80. let. Postupně se však proměnilo jak personální obsazení, tak obsah jednotlivých předmětů — každý si do výuky přináší vlastní témata a obor se tím přirozeně rozšiřuje. Základní principy přitom zůstávají stejné, ale výrazně se rozšiřuje spektrum aplikací i způsob, jakým se o nich učí. Vedle tradičních, náročnějších předmětů se snažíme studenty více zapojovat do diskuse.<h5>Co vás nejvíc baví na výuce?</h5>Právě kontakt se studenty. Já sám například vedu předmět Multifunkční chemické a biochemické systémy, který je hodně diskusně pojatý. Probíráme v něm různé aplikace chemického inženýrství v malých systémech a debata se často dostává i za hranice samotného oboru. Řešíme například souvislosti s biotechnologiemi a diagnostikou, ale i širší otázky, jako jsou etické dopady technologií nebo jejich role ve společnosti. Pro studenty je to příležitost přemýšlet o oboru v širším kontextu, nejen skrze rovnice a modely.<h5>Jaká by byla rada studentům a mladým vědcům, jak se stát vyhledávaným a uznávaným chemickým inženýrem či inženýrkou?</h5>To, co děláte, vás musí bavit a musíte se snažit věci opravdu pochopit. Nestačí si zapamatovat rovnice — důležité je rozumět tomu, odkud se berou a jak fungují. To je sice náročnější, ale je to základ, na kterém se dá stavět všechno další.A pokud je to jen trochu možné, vycestujte. Nejen kvůli vědě samotné, ale právě kvůli širšímu pohledu. Člověk si vyzkouší, jak fungují různé systémy, a začne přemýšlet jinak. To je podle mě jedna ze zásadních věcí, kterou by měl každý zažít. Zároveň si díky tomu osobně vážím toho, co tu máme. V USA velmi dobře funguje organizace a systém, ale na druhou stranu vědec často cítí větší tlak. V Česku vidím jako obrovskou výhodu svobodu ve výzkumu a také prostředí — ať už mezi kolegy, nebo u studentů — které je velmi otevřené a přátelské. Právě to je něco, čeho si po návratu hodně vážím.</div>

Nově jmenovaný profesor Slouka: Důležitější je věcem porozumět než si je zapamatovat

PFAS. Toxické látky, které se pod zkratkou skrývají, kolují v krvi každého z nás. Dokonce i v žilách nenarozených dětí. A důvod? Naše láska k nepřilnavým pánvím, pečicím papírům nebo nepromokavému oblečení.Devadesátá léta minulého století, Západní Virginie. Farmář Wilbur Tennant z&nbsp; městečka Parkersburg nevěří vlastním očím. Jeho dříve krotké krávy se najednou chovají jako agresivní monstra, z&nbsp; tlam jim teče pěna, černají jim zuby, rychle hubnou a&nbsp;jedna po druhé hynou v&nbsp;strašlivých bolestech.&nbsp;Zoufalý zemědělec tehdy ještě nemohl vědět, že ho o&nbsp;téměř dvousethlavé stádo postupně připraví stejná látka, kvůli níž se milionům amerických hospodyněk už pěknou řádku let nepřipalují volská oka nebo lívance. Řeč je o&nbsp; kyselině perfluorooktanové, známé pod zkratkou PFOA (nebo C8), kterou firma DuPont používala při výrobě teflonu, jenž pánvičkám zajistil nepřilnavost. Jaksi však nadšeným spotřebitelům zapomněla zmínit, že tato zázračná „ingredience“ je vysoce toxická.&nbsp;A&nbsp;na Tennantových kravách se ukázalo, jak moc. Zvířata totiž pila z&nbsp;potoka, do nějž léta ve velkém unikaly jedovaté kaly ze skládky, kam DuPont vyvážel nebezpečný odpad z&nbsp;nedaleké továrny. Farmář tušil, že činnost firmy se smrtí jeho stáda souvisí, ale nikdo s&nbsp;ním jeho podezření nechtěl řešit. Kdo by se ostatně pouštěl do sporu s&nbsp; chemickým gigantem, který v&nbsp;regionu zaměstnával tisíce lidí?&nbsp;Jenže urputný Tennant se nenechal umlčet, a&nbsp; tak se zásluhou vytrvalosti jeho právníka Roberta Bilotta Spojené státy po dlouhých letech soudních tahanic dozvěděly, čím se po celé dekády nevědomky tráví. A&nbsp;že PFOA je jen jednou z&nbsp; více než desetitisícové rodiny per- a&nbsp; polyfluorovaných sloučenin, zvaných PFAS, jimiž už průmysl stihl zaplavit zeměkouli.&nbsp;„Říká se jim taky věčné chemikálie, což dokonale vystihuje jejich podstatu. Obsahují totiž vazbu mezi uhlíkem a&nbsp;fluorem, která je nejsilnější v&nbsp;organické chemii. Díky tomuto lidskému vynálezu jsou neuvěřitelně stabilní a&nbsp;v&nbsp;přírodě se prakticky nerozkládají,“ vysvětluje environmentální chemik Tomáš Cajthaml z&nbsp;Mikrobiologického ústavu AV ČR.&nbsp;<h4>Z TANKŮ DO KUCHYNĚ&nbsp;</h4>Potenciál spojení těchto dvou prvků objevil čirou náhodou při pokusech s&nbsp;chladicími plyny chemik Roy Plunkett z&nbsp;laboratoří DuPontu už v&nbsp;roce 1938. Extrémně odolný polymer PTFE (později známý jako teflon), který tehdy vytvořil, se za války náramně hodil v&nbsp;útrobách tanků i&nbsp;při vývoji atomové bomby.&nbsp;Po skončení bojů si však rychle našel mírové uplatnění a&nbsp;v&nbsp;podobě nepřilnavého nádobí dobyl americké (a&nbsp;postupem času světové) kuchyně. Samotný polymer byl sice při běžném vaření poměrně bezpečný, ovšem DuPont začal brzy k&nbsp; vylepšení jeho výroby využívat inkriminovanou sloučeninu PFOA, kterou pro něj „umíchal“ jiný chemický velikán, společnost 3M. Ta paralelně zaplavila trh další látkou na stejné bázi – PFOS (perfluorooktansulfonát), jež měla chránit oblečení před promoknutím a&nbsp;koberce proti skvrnám.&nbsp;Spokojení zákazníci vrněli blahem a&nbsp;miliardový byznys s&nbsp;nepřilnavostí a&nbsp;voděodolností šlapal na plné obrátky. I&nbsp;přesto, že obě firmy už od sedmdesátých let měly vzhledem k&nbsp;vlastním testům na zvířatech informace o&nbsp;enormní toxicitě obou vychytávek. Udržet svět v&nbsp;nevědomosti se jim podařilo neuvěřitelná čtyři desetiletí. Tedy alespoň ten laický – vědecká obec větřila, že s&nbsp; masově používanými materiály je něco v&nbsp;nepořádku, zhruba od začátku nového tisíciletí.&nbsp;Zvrat ale nastal až na přelomu let 2011 a&nbsp;2012. Tehdy nezávislý panel badatelů po sedmi letech čekání konečně zveřejnil výsledky unikátní studie, kterou inicioval zmiňovaný právník Robert Bilott. Týkala se obyvatel Parkersburgu, jehož vodu DuPont kontaminoval sloučeninou PFOA, a&nbsp;šlo o&nbsp;jedno z&nbsp; nejrozsáhlejších epidemiologických šetření všech dob.&nbsp;„Zúčastnilo se ho asi sedmdesát tisíc lidí, u&nbsp;nichž výzkumníci prokázali zvýšený výskyt několika druhů rakoviny a&nbsp;mnoha dalších zdravotních problémů,“ přibližuje Tomáš Cajthaml kauzu, kterou v&nbsp; roce 2019 představil i&nbsp; hollywoodský snímek Dark Waters.&nbsp;Příběh ze Západní Virginie však byl jen špičkou ledovce. Vynalézaví chemici totiž dávno před jeho rozuzlením přišli na to, jak praktická a&nbsp;univerzální vazba uhlíku a&nbsp;fluoru je, a&nbsp;mohutně s&nbsp;ní experimentovali. Pod rukama se jim během let zrodily tisíce obdobně jedovatých variant věčných chemikálií, kterými se tunilo a&nbsp;stále tuní kdeco – od čipů v&nbsp;telefonech přes gauče až po zubní nitě. Přestože skandál z&nbsp; Parkersburgu udělal z&nbsp; jejich škodlivosti tak trochu veřejné tajemství.&nbsp;<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_A_Magazin_S_jedy_na_vecne_casy_kde_najdeme_pfas_609fe15274.jpg" alt="A / Magazín: S jedy na věčné časy - Kde najdeme PFAS" srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_A_Magazin_S_jedy_na_vecne_casy_kde_najdeme_pfas_609fe15274.jpg 46w," sizes="100vw" width="312" height="1060"><h4>VLK V ROUŠE BERÁNČÍM&nbsp;</h4>Odpuzují vodu, mastnotu a&nbsp;špínu. A&nbsp;právě díky tomu se z&nbsp;PFAS stali miláčci moderní společnosti. Málokdo však věděl, že za fantastické vlastnosti výrobků, které zdánlivě usnadňují život, můžou zrovna oni.&nbsp;Vedle nádobí nebo outdoorových doplňků věčné chemikálie vzaly útokem i&nbsp; potahy nábytku, elektroniku, „waterproof“ kosmetiku nebo potravinové obaly jako krabice na pizzu či kalíšky na kávu. Kdo by přece nechtěl mít stále čistou sedačku a&nbsp;neřešit umaštěné ruce po zakousnutí burgeru z&nbsp;fastfoodu?&nbsp;A&nbsp;tak v&nbsp;pokrokových domácnostech popcorn v&nbsp;mikrovlnkách celé dekády vesele pufal v&nbsp;notně jedovatých sáčcích a&nbsp;každá babička jdoucí s&nbsp;dobou přestala vymazávat plechy, protože propadla kouzlu pečicích papírů, na kterých se cukroví prostě nepřichytí.&nbsp;„Už jedny z&nbsp; prvních studií, které po přelomu tisíciletí upozorňovaly na nebezpečnost PFAS, se přitom věnovaly papírovým košíčkům na pečení muffinů nebo pytlíkům s&nbsp; popcornem. Toxické sloučeniny se z&nbsp;nich vlivem žáru uvolňují přímo do jídla,“ poukazuje Tomáš Cajthaml. Hned ve svých začátcích si zástupci rodiny PFAS získali taky srdce profesionálních hasičů, protože kromě jiného i&nbsp;skvěle dusí oheň. Zejména v&nbsp;USA hasicími pěnami s&nbsp;tímto vylepšením dlouhá léta likvidovali téměř každý větší požár. Věčné chemikálie však bodovaly i&nbsp;mezi běžkaři. Fluorované vosky totiž zajistily, že se jim na skluznice nelepil sníh. Velké dávky nezničitelných škodlivin proto na lyžích nic netušících sportovců cestovaly přímo do panenské přírody horských oblastí po celé planetě.&nbsp;K&nbsp; jejich dalšímu rozšíření pak ironií osudu přispěl i&nbsp;nedávný boj proti jednorázovým plastům, jako jsou třeba brčka, která se v&nbsp;zeleném duchu začala masivně vyrábět z&nbsp;papíru. Bohužel řádně nacucaného perfluorovanými sloučeninami, aby se v&nbsp;drincích hned nerozmočil.<blockquote><img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/AVCR_prof_RN_Dr_TOMAS_CAJTHAML_Ph_D_D_Sc_18abf80b00.jpg" alt="AVČR: prof. RNDr. TOMÁŠ CAJTHAML, Ph.D., DSc." srcset="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/thumbnail_AVCR_prof_RN_Dr_TOMAS_CAJTHAML_Ph_D_D_Sc_18abf80b00.jpg 103w," sizes="100vw" width="693" height="1050"><h5>prof. RNDr. TOMÁŠ CAJTHAML, Ph.D., DSc.&nbsp;</h5>MIKROBIOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR&nbsp;Zabývá se zejména znečištěním životního prostředí lidskou činností, vlivem organických polutantů na ekosystémy a vývojem dekontaminačních metod. Od roku 2006 vede laboratoř environmentální biotechnologie v Mikrobiologickém ústavu AV ČR. Nyní taky působí jako proděkan pro vědu Přírodovědecké fakulty UK, kde mezi lety 2014 a 2024 řídil Ústav pro životní prostředí. Opakovaně se řadí mezi dvě procenta nejcitovanějších vědců světa ve svém oboru.</blockquote><h4>ČEŠI V SLADKÉ NEVĚDOMOSTI&nbsp;</h4>Pokud o&nbsp;věčné chemii teď slyšíte poprvé, určitě nejste sami. Informovanost je v&nbsp; Česku navzdory snahám vědců stále mizivá. Možná i&nbsp;proto, že kontaminace látkami PFAS v&nbsp;tuzemsku není na tak vysoké úrovni jako v&nbsp;USA, Belgii nebo právě Dánsku, kde se roky ve velkém vyráběly. Alespoň v&nbsp;něčem se brzda v&nbsp;podobě železné opony vyplatila…&nbsp;„Proti Západu se u&nbsp;nás teflon stejně jako nejrůznější impregnace nebo hasicí pěny rozšířily o&nbsp;desítky let později. Zároveň máme výhodu v&nbsp;tom, že jsme na začátku povodí, takže k&nbsp;nám žádné PFAS nepřiplavaly. Ty, které tady najdeme, jsme do přírody vypustili sami,“ upozorňuje Tomáš Cajthaml.&nbsp;Jejich koncentrace v&nbsp;tuzemské vodě jsou proto podle něho ve srovnání se zeměmi na dolních tocích velkých řek výrazně nižší. I&nbsp;u&nbsp;nás se však najdou místa, kde tyto nerozložitelné sloučeniny solidně prostoupily krajinu. Mezi české hotspoty patří okolí pražského Letiště Václava Havla a&nbsp;Kopaninského potoka nebo oblasti blízko strojírenských fabrik, které s&nbsp;oblibou používaly například teflonová mazadla. Do povědomí spotřebitelů v&nbsp;Česku se nicméně věčné chemikálie zatím nedostaly téměř vůbec. Když tedy našinec najde na větrovce cedulku s&nbsp;nápisem „PFAS free“, spíš znejistí, že v&nbsp;ní něco chybí, než aby se radoval, že se vyhne škodlivinám. Mimochodem, zrovna na dětské bundy si tým Tomáše Cajthamla spolu se spolkem Arnika posvítil v&nbsp; oce 2022. Analýze tehdy podrobili deset kousků z&nbsp;českého trhu a&nbsp;výsledek je moc nepotěšil: perfluorované látky detekovali v&nbsp;devíti z&nbsp;nich, v&nbsp;sedmi dokonce sloučeniny zakázané zmiňovanou Stockholmskou úmluvou. Jen jeden vzorek se obešel bez jedovaté chemie. „Vyrobit takové oblečení pochopitelně jde. U&nbsp;většiny zboží se ale nedozvíte, zda za nepropustností stojí PFAS, nebo ne. Kupovat ho nejmenším bych raději nedoporučoval. Průměrné dítě zmokne zřejmě jen několikrát ročně, tak proč ho kvůli tomu balit do toxických svršků, když to není nutné?“ ptá se vědec. Momentálně s&nbsp; kolegy zkoumá míru a&nbsp;zdroje zamoření věčnými chemikáliemi ve zdánlivě čisté přírodě odlehlého souostroví Špicberky. Zabývají se taky kontaminací sněhu v&nbsp; Jizerských horách – v&nbsp; tříletém výzkumu sledují, jak se v&nbsp;tamních běžeckých stopách v&nbsp;čase mění množství látek z&nbsp;fluorovaných vosků na lyže. Zmonitorovat znečištění naší země těmito substancemi se jeho tým snaží i&nbsp;za pomoci analýz vzorků tkání uhynulých vyder nebo měřením škodlivin v&nbsp;okolí skládek.&nbsp;<h4>DĚDICTVÍ, KTERÉ NÁS PŘEŽIJE&nbsp;</h4>Píše se rok 2026. Od vyústění aféry v&nbsp;Západní Virginii uběhlo čtrnáct let, od prvních dokladů o&nbsp;nebezpečnosti perfluorovaných sloučenin čtvrt století. Při pohledu na nové regule se zdá, že se konečně začíná blýskat na lepší časy. Doba „bezPFASová“ je však bohužel v&nbsp;nedohlednu. Planetu jsme jimi totiž vykrmili tak vydatně, že už od nich vlastně vyčistit nejde.&nbsp;„Kdyby se teď úplně přestaly produkovat, zřejmě bychom na tom za sto let byli tady, uprostřed kontinentu, mnohem líp. Tyto látky by postupně odtekly do oceánů. Jenže z&nbsp; nich už je nikdo nedostane,“ obává se Tomáš Cajthaml. Běžnému spotřebiteli tedy nezbývá než se věčné chemii snažit alespoň vyhýbat, jak jen to jde – neobklopovat se jí doma, neoblékat se do ní a&nbsp; na novém zboží hledat označení „PFAS free“. Firmám nicméně zatím nikdo nenařizuje, aby uváděly, zda jejich výrobky tyto substance obsahují. Stejně tak neexistuje žádná jednotná, úředně stanovená značka, která by jejich absenci potvrzovala.&nbsp;„Pokud však uslyšíte, že se něco nešpiní, nepromokne nebo nepřipaluje, rozhodně zpozorněte a&nbsp;zjišťujte proč,“ radí výzkumník a&nbsp; přiznává, že detailní znalosti o&nbsp; toxickém koktejlu kolem nás (i&nbsp;v&nbsp;nás) a&nbsp;laxní přístup lidstva k&nbsp;této problematice z&nbsp;něho udělaly pořádného cynika. „Někdy si připadám spíš jako patolog životního prostředí. Člověk se z&nbsp;toho ale nesmí zbláznit. Každopádně nepřilnavou pánev u&nbsp;mě doma nenajdete a&nbsp;plechy do trouby se u&nbsp;nás zásadně vymazávají,“ usmívá se badatel.<blockquote>„Kompletní stopka je jediným správným řešením, jelikož mezi per- a polyfluorovanými sloučeninami zkrátka není žádná bezpečná.“ Tomáš Cajthaml</blockquote>

S jedy na věčné časy

Osobnosti

Životní prostředí

Věda a výzkum

Článek

Akademie věd České republiky (AV ČR) vznikla v roce 1992 jako nástupce někdejší Československé akademie věd. V současnosti ji tvoří komplex 54 veřejných výzkumných institucí.

Akademie věd České republiky

Vysoká  škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Společnost Organomation, založená v roce 1959, navrhuje a vyrábí vysoce kvalitní dusíkové koncentrátory a extrakční systémy. Jejich laboratorní přístroje, známé svou inovativností a odolností, se používají po celém světě pro efektivní přípravu vzorků a jsou doprovázeny silnou zákaznickou podporou.

Organomation

Binder VD 23 Vakuová sušárna (Bazar)

Binder VD 23 je nejmodernější vakuová sušárna speciálně navržená pro průmyslové a vědecké aplikace vyžadující přesné a šetrné sušení. Sušárna obsahuje pokročilé funkce, jako jsou patentované expanzní rošty pro optimální přenos tepla, komplexní bezpečnostní konstrukce a uživatelsky přívětivé možnosti programování. 

Bazar produkty z kategorie Laboratorní sušárny a inkubátory ve stavu repasovaný - strana 1

Mohlo by Vás zajímat

Nově jmenovaný profesor Slouka: Důležitější je věcem porozumět než si je zapamatovat

S jedy na věčné časy

Spojené království představilo svůj první plán pro řešení „věčných chemikálií“. Proč je důležitý pro laboratoře