Lidé někdy platí za to, co vůbec v potravině není. Podle vědecké špičky v oblasti analýzy potravin má však Česko bezpečné jídlo. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to uvádí profesorka Vysoké školy chemicko-technologické Jana Hajšlová. Ta je zároveň členkou expertního týmu, který řeší s Bruselem různé kvality potravin. Nesouhlasí s tím, když se firmy ohánějí odlišnými chuťovými preferencemi zákazníků.
<h5>Aktuálně.cz: V Praze se minulý týden konala celosvětová vědecká konference RAFA, na níž jste probírali novinky v oblasti potravin. Co se nyní ve vaší branži řeší?</h5>
Jana Hajšlová: RAFA spojuje lidi, kteří chtějí být excelentní v kontrole přítomnosti různých látek v potravinách. Pokud o látkách nevíme, nemůžeme o ničem rozhodovat. Dnes máme přístroje, které umí během deseti minut najít až pět stovek reziduí. Stále velký zájem je například o látku akrylamid, se níž se každý setkal. Například hodně do hněda opečený toast má na povrchu potenciální rakovinotvornou látku. Ale nikdy se nesmí říct, že člověk sní toast a dostane rakovinu.
<h5>V poslední době se také hodně mluvilo o rumovém éteru, který se přidává do tuzemáku.</h5>
Kauza je podle mého trochu zkreslená. Myslím si, že samotný etanol je pro lidské zdraví větším rizikem než furan, který je mimo jiné v rumové tresti. Mluvila jsem s významným představitelem Evropské komise i výrobcem rumové tresti. Firmy udělaly výrazné technologické opatření, aby množství látky snížily. Ona ale nezmizí úplně, protože vzniká během výroby. Rumová tresť se v rumu ještě naředí a koncentrace klesne. 
Evropská komise toto pravděpodobně povolí, zakáže však přidávání aroma například do bonbónů. V evropské legislativě se pracuje na ose risk - benefit. Určité riziko je vždy a nejde jenom o rum. Například můžete mít jeden rok, kdy je extrémně příznivé počasí pro rozvoj plísní, a v potravinách budou stopy mykotoxinů. Ale nemůžete říct, že zakážete kukuřici, protože by poté nebylo ani hovězí. Vždy se to musí vybalancovat.
<h5>Překvapuje vás poslední dobou přítomnost nějakých látek v potravinách?</h5>
Stále se zabýváme problémy s autenticitou. Vědci kontrolují, jestli složení potraviny odpovídá předpokladu. Jde o to, že nacházíme známé látky na nesprávném místě. Klasickým případem, byť ne zcela aktuálním, bylo přibarvování koření sudanovými barvami. Trochu mladší případ je použití melaminu k předstírání, že mléko obsahuje dost bílkovin, které klesly po zředění s vodou. Tato látka v ledvinách vykrystalizovala a mohla způsobit smrt.
Někdy je zákazník podvedený - nápis na obalu potraviny není totožný s tím, za co platí. Je to ekonomický přínosné pro toho, kdo podvádí. A naopak nevýhodné pro spotřebitele.
<h5>Například?</h5>
Třeba olivový olej je v extra panenském provedení velice drahou komoditou. A spotřebitel nepozná, jestli do něj výrobce přidal deset procent jiného oleje. Nebo jde o maso, u něhož si často stěžujeme, že nedostatek svalové hmoty nahrazuje separát.
<h5>Co se s tím dá dělat?</h5>
Nedávno jsme prezentovali metodu, kterou vymyslel můj doktorand ve spolupráci s univerzitou v Belfastu. Dokáže odhalit už okolo jednoho procenta proteinového separátu - ten na sebe váže vodu a tváří se jako maso.
<h5>Směřuje budoucnost k naprosto zdravotně nezávadným potravinám?</h5>
Nemyslím si, že budeme mít potraviny bez stop pesticidů nebo plísní. Spíš se bude víc přemýšlet o personalizované dietě a lidé budou víc vědět o svých dispozicích.
<h5>Vidíte v potravinách důsledek průmyslového zemědělství?</h5>
Ano. Pokud je zemědělství konvenční, tak v něm vidíme jiné spektrum látek než u organického. U potravin organického farmaření prakticky neuvidíme pesticidy, zároveň mají méně dusičnanů. Ale například vajíčka z bio chovů nemusí mít v zimě stejnou barvu žloutků jako ta konvenční. Může za to přítomnost barviva, jehož přidávání do krmiva mají běžní chovatelé povolené. Nerada to říkám, ale bez pesticidů bychom se definitivně neobešli. Nemohli bychom zajistit dostatek potravin, už jenom kvůli škůdcům.
<h5>Jsou české potraviny bezpečné?</h5>
Myslím, že ano. Už jenom tím, že jsme malá země a fungují u nás dozorové orgány. Větší riziko vidím u potravinových doplňků. Mám na mysli různé extrakty nebo kapsle. Někdy mohou být vyráběné způsobem, který úplně negarantuje bezpečnost.
<h5>Vás samotnou někdy překvapuje to, co vidíte v potravinách?</h5>
Ani ne tak u českých, jako u dovezených. Jsme překvapení, že někdy vidíme u potravin ze třetích zemí stopy pesticidů, které nejsou v Evropě povolené. Neplatí to vždy, ale řekla bych, že evropská pravidla jsou přísnější než v jiných zemích světa, včetně Spojených států amerických.
<h5>Jste členkou expertního týmu, který jedná s Bruselem ohledně o různém složení potravin. Existuje opravdu dvojí kvalita potravin?</h5>
Právníci se na věc principiálně dívají tak, že když je složení napsané na obalu, problém je spíš etický než právnický. Nefér praktika je, když se zboží tváří stejně, ale má jiné složení. Lidé ze Západu se na to trochu dívají jako na problém východní Evropy. Nechtějí se o tom moc bavit. Na druhou stranu mnohé německé firmy zareagovaly. Než aby byla ohrožená jejich pověst, tak se zavázaly, že nebudou pracovat v dvojím režimu.
<h5>Je to spíš politické téma, nebo má oporu ve vědě?</h5>
Existují výrobky, které vypadají stejně, ale mají rozdílné složení. Jsou i příklady, kdy máme příznivější skóre než v jiných zemích. Jediné, s čím já nesouhlasím je, že za rozdílným složením stojí chuť.
<h5>O chuťové preference se však firmy nejčastěji opírají.</h5>
V 90. letech řada lidí vůbec nevěděla, jak například chutná olivový olej. A když ho poprvé v Itálii ochutnali, pálil je na jazyku. Možná tady byly dřív bariéry, které nám neumožnily vědět, jak některé věci chutnají. Dneska se na to firmy někdy odvolávají. Navíc si starší posuzovatelé zvykli na nějakou nekvalitní kávu. A když ochutnají cokoliv jiného, tak jim přijde, že to není to, co bývalo. Je dobře, že na problém politici upozornili. Ale z hlediska práva je dvojí kvalitu složitější odsoudit, protože ona je hlavně nemorální.
<h5>Asi ne všechny potravinářské firmy mají radost z vašeho bádání.</h5>
Solidní firma by neměla mít problém. Na VŠCHT jsme v kontaktu s mnohými podniky. Když se řada z nich dozví o nějakém riziku, má chuť ho řešit. U nás je to pořád trochu jiné. Hodně komunikuji s Belgií nebo Holandskem. Pokud se tam objeví problém v potravinářském řetězci, firmy jdou za akademickým sektorem a vše řeší společně. U nás možná společnosti nechtějí, aby se jim někdo šťoural v podnikání. Asi je potřeba líp komunikovat a například říct, že separát nepoškozuje zdraví, ale je to produkt za méně peněz.

České potraviny jsou bezpečné. Překvapuje mne, co najdeme u dovážených, říká expertka

&quot;Myslím si, že je na naší zodpovědnosti, když se dostaneme do vyšší řídicí funkce, postarat se o to, aby i jiná schopná žena měla před sebou nějakou perspektivu,&quot; říká profesorka organické chemie Jitka Moravcová. Podle ní je na samotných ženách-vědkyních, aby si získaly místo mezi muži. Jak moc je pro české vědkyně těžké udržet se v oboru? Jak je možné, že si velká část žen myslí, že rodina ničí kariéru? Přečtěte si rozhovor s Jitkou Moravcovou.
<h3>V roce 2005 jste získala titul profesorka coby první žena v oboru organické chemie. Jak je možné, že to ženám trvalo tak dlouho?</h3>
Ano, byla jsem první profesorkou chemie v Česku. Organická chemie je obor, kde je převaha mužů, to je asi ten důvod. Vybrala jsem si syntetickou práci v laboratoři, která je náročná, takže není možné vždy odejít ve čtyři hodiny domů. Když běží nějaký pokus, musíte vyčkat do konce a zpracovat materiál, aby se látka přes noc například nerozložila. Člověk se tak musí přizpůsobit práci. Dnes již ale máme i další profesorku z Karlovy univerzity Janu Roithovou a myslím, že budou další.
<h3>Jak moc to mají ženy s rodinou ve vědě těžké?</h3>
Je to životní fáze, kdy je nutné posunout priority. Když jsem měla malé dítě, musela jsem práci podřídit rodině. Až když syn vyrostl, mohla jsem se naplno věnovat práci v laboratoři, což se projevilo na stoupajícím počtu publikací, díky čemuž jsem splnila kritéria jmenovacího řízení na profesorku.
Rodina ale není vůbec žádnou překážkou. Znám spoustu případů, kdy ženy byly mimo vědu i několik let, přesto se dokázaly úspěšně vrátit zpátky, aniž by přetrhaly kontakty. Mateřství automaticky neznamená konec kariéry. Je ale zvláštní, že řada lidí, a zvláště mladých lidí, si to myslí.
<blockquote>
<h5>Prof. Ing. Jitka Moravcová, CSC.</h5>
<ul>
<li>narodila se v Praze roku 1950</li>
</ul>
-vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích, obor organická technologie
</blockquote>
<ul>
<li>od roku 1980 působí na VŠCHT v Praze, kde zastávala funkce vedoucí Ústavu chemie přírodních látek, proděkanka pro pedagogiku na Fakultě potravinářské a biochemické technologie</li>
<li>v současnosti vyučuje v Ústavu chemie přírodních látek a věnuje se vědecké činnosti</li>
<li>profesorský titul získala v roce 2005</li>
<li>zabývá se sacharidy a jejich rolí v buněčném rozpoznávání</li>
</ul>
<h3>Včetně mladých žen?</h3>
Ano. Vyučuji předmět Vědecká komunikace, kdy jsem studentům zadala řečnické cvičení na téma Žena a kariéra. Byla jsem překvapená, že s rozdělením rolí, kdy žena má zůstat doma a starat se o dítě i manžela, souhlasí valná většina z nich. U mužů mě to ani tak nepřekvapuje, ale zhruba 70 procent studentek zastává názor, že si musí zvolit - buď kariéru, nebo rodinu. Dívky v sobě nemají ctižádost něčeho v oboru dosáhnout a najít si partnera, který s nimi bude sdílet stejné názory.
<h3>Kde je tedy problém?</h3>
Nemyslete si, že jsem feministka, která má na hlavě kokrhel a běhá někde s bubny. Nicméně mě nízký podíl žen ve vědě a ještě více v řídicích funkcích trápí. Sama ze svých zkušeností můžu říci, že je-li někde žena nebo ženy, jednání pak vypadá jinak. Dokážeme problémy řešit odlišným způsobem než muži a ve vzájemné kooperaci to pak může lépe fungovat. Důležité je, aby se vůbec do nějaké takové pozice žena dostala. V tomto ohledu pak feministkou jsem.
<h3>Kde ale jinde by měla mít žena lepší pozici než právě mezi inteligencí?</h3>
Záleží na oboru. My jsme chemická škola technologická. Těžká chemie, chemické inženýrství, fyzika, takže vysloveně mužské obory. Dlouhá léta byli v naší vědecké radě jen samí muži. Navrhování nových kandidátů bylo tedy čistě mužskou záležitostí a ne každý muž si vzpomene, že by tu byla i šikovná žena, která by se do rady hodila. Muži u nás nejsou vychováváni k tomu, aby mysleli na to, že by měl být kolektiv smíšený. Žádného takového alespoň neznám. Z toho důvodu jsem příznivcem kvót. Ženy jsou stejně schopné jako muži.
<h3>Lepší se postupem času situace žen-vědkyň?</h3>
Myslím, že ano. Během studia máme co dělat, abychom vůbec udrželi mezi studenty 50 procent mužů. Mezi odbornými asistentkami je také spousta žen, když ale postupujete směrem vzhůru, počty klesají. Mezi docenty už je žen méně a mezi profesory ještě méně. Problém je, že ženy nemají snadnější a rychlejší kariérní postup. To může souviset s rolí ženy v rodině, takže se nám ztrácejí mezi pozicí odborný asistent a docent.
<h3>Jak by se to podle vás mohlo změnit?</h3>
Myslím, že si za to ženy mohou i tak trošku samy. Osobně si myslím, že je na naší zodpovědnosti, když se dostaneme do vyšší řídicí funkce, postarat se o to, aby i jiná schopná žena měla před sebou nějakou perspektivu. Tak to ale u nás nefunguje. Když se žena v mužské společnosti vyšvihne nahoru, dává najevo, že se tam dostala ne díky protekci, ale svým vlastním zásluhám. Proto nepomůže dalším ženám, ale nechá je, aby si cestu prošlapaly samy.
<h3>Vy jste se o to pokusila?</h3>
Když jsem na škole dělala prorektorku, snažila jsem se pomáhat všem. Změnilo se to, že se do vědecké rady dostaly ženy. Pan rektor zavedl cenu za vědu a první nositelkou byla profesorka Hajšlová. I ženy by se měly postarat, není to jen záležitost mužů.

Ženy ve vědě si vzájemně nepomáhají. Za své postavení si mohou samy, říká profesorka chemie

Jak moc je bio zdravé? Lidem stačí hlavně dobrý pocit
<h3>Jihlava - Za veterináře vydával dříve statek v Sasově u Jihlavy sedmdesát tisíc korun měsíčně, nyní to není víc než sedm tisíc korun.</h3>
Čím to? Běžný chov prasat přeměnil nový majitel, mladý farmář Josef Sklenář, na ekologický a biočuníci žijící v přirozenějších podmínkách jsou od přírody zdravější.
Na antibiotika dojde jen výjimečně, nezabírá-li homeopatická léčba. Zato ve čtyřicet let starých velkovýkrmnách promořených patogeny bývají obyčejná prasata preventivně nadopována léky, aby se s takovým prostředím poprala a přitom rychle narostla do porážkové hmotnosti.
Většině lidí je většinou jedno, z čeho je řízek na talíři, že listová zelenina oplývá dusičnany a s jahodami mohou pojídat toxické pesticidy. Biopotraviny rozdělují společnost - někdo v ně věří jako v boha, pro jiného jsou módní vlnou, rozvířenou marketingovým útokem obchodníků. 
Nevěřícím jen nahrály závěry expertů London School of Hygiene and Tropical Medicine, které v okurkové sezoně šířila tuzemská média. Titulky hlásaly: Biopotraviny nejsou o nic zdravější než ty normální.
Přesvědčené zastánce biovýživy zpráva nechala v klidu. Mají totiž jasno. Vědeckou analýzu, vycházející ze 169 studií za posledních padesát let, kritizují někteří odborníci. Vytýkají jí úzký záběr, přehlížení řady aspektů hovořících pro biopotraviny a opomenutí některých posledních studií.
<h3>Proč biopotraviny dětem</h3>
&quot;Prokázat, že biopotraviny jsou zdravější, se ani nedá. Musela by se dlouhodobě sledovat skupina lidí, kteří se takto stravují. Jenže žijí v různém prostředí, někdo kouří nebo pije více alkoholu. Vyčíslit tedy, jak biopotraviny ovlivňují délku života, by bylo velmi složité,&quot; tvrdí profesorka Jana Hajšlová z Ústavu chemie a analýzy potravin Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze.
U biopotravin považuje za velkou přednost absenci reziduí syntetických agrochemikálií, především pesticidů. A maminkám může jen doporučit, aby dětem jídlo s logem bio dopřávaly. &quot;Děti mají podstatně méně rozvinutý detoxikační systém, čili odbourání toxických účinků není tak efektivní. Navíc na jednotku hmotnosti jedí víc potravin než dospělí. Konzumací biopotravin se eliminuje alespoň jeden z rizikových faktorů, kterým jsou pesticidy běžně zastoupené v jídelníčku z konvenčních potravin,&quot; vysvětluje Hajšlová. 
Zatímco stále více lidí ve vyspělém světě cítí, že příklonem k biopotravinám pomohou svému zdraví i přírodě, věda zaostává v přísunu doložených rozdílů oproti normálním potravinám.
&quot;Studií o zdravotních výhodách biopotravin je velmi omezené množství. Britská zpráva přitom připouští, že bez dlouhodobých vědeckých sledování je těžké dělat dalekosáhlé závěry,&quot; zdůrazňuje Tom Václavík z agentury Green marketing.
Postrádá také vědecké studie o dlouhodobém vlivu pesticidů na lidské zdraví. &quot;Evropská komise před třemi lety oznámila, že dlouhodobé působení pesticidů může vést k poruchám imunitního systému, sexuálním poruchám, rakovině, sterilitě, defektům při narození a poškození nervového systému,&quot; připomíná Václavík, který se dlouhodobě věnuje propagování biopotravin.
<h3>Velká chemická neznámá</h3>
Na neprobádaná rizika upozorňuje také profesorka Hajšlová, která se věnuje porovnávání normálních potravin a biopotravin: &quot;V konečném poškození se nedá odlišit, zda se karcinogenní efekt vyvinul z pesticidů, akrylamidu vznikajícího při tepelném zpracování některých produktů nebo třeba z benzolapyrenu přítomného v cigaretovém kouři. U pesticidů dosud nikdo přesvědčivě nevyhodnotil, zda koktejl chemikálií v potravinách nepůsobí synergicky. I když obsah každé jednotlivé látky je pod limitem, nevíme, zda jejich efekt při společném působení nezesiluje a co to znamená pro lidský organismus.&quot;
Odbornice na chemii vyčísluje, že v současné době existuje přes 800, možná i tisíc aktivních látek, které se používají jako pesticidy. &quot;Máme přesné studie o jednotlivých sloučeninách, ale už jen proto, že výrobci jsou různí, je velmi obtížné tyto drahé toxikologické výzkumy realizovat. Jeden lidský život je krátký na definitivní zhodnocení, jaký je vliv těchto koktejlů na lidské zdraví,&quot; říká profesorka.
Doporučuje řídit se principem předběžné opatrnosti, kterým se omezují rizika, jež nejsou detailně známá. Jinými slovy pesticidy ve výživě pokud možno minimalizovat.
Výzkumný tým na pražské VŠCHT na Fakultě potravinářské a biochemické technologie, který Hajšlová vede, je zapojen do rozsáhlého pětiletého evropského projektu, koordinovaného profesorem Carlem Leifertem z britské univerzity v Newcastlu.
Několikaleté experimenty na 31 výzkumných pracovištích a univerzitách v Evropě se zaměřily na zhodnocení přidané hodnoty pro zdraví konzumentů biopotravin. Jejich závěry se nyní vyhodnocují a mají být zveřejněny koncem roku. Profesorka Hajšlová představuje alespoň některé dosud získané výsledky (více viz Bioefekty). 
<h3>Prospět přírodě</h3>
Pomocí vědeckých metod objektivně posoudit, jak zdravé jsou biopotraviny, je také úkolem švýcarského Výzkumného ústavu organického zemědělství FiBl, který získal velký šestiletý grant od Evropské unie.
Přesvědčení zastánci biopotravin a ekologického zemědělství většinou nepotřebují poznatky z podobných výzkumů. Důležité je pro ně přesvědčení, že konzumací jídla bez chemie prospívají přírodě a zvířatům umožňují důstojnější život. &quot;Faktem je, že kvalita krmiva se promítá do kvality produktů. To jsou přímé benefity ekologické produkce. Ale neumíme jednoduše zhodnotit, jak prodlužují lidský život,&quot; konstatuje Jana Hajšlová.
Připomíná, že u mléka a masa vyrobených ekologicky se prokázaly pozitivní zdravotní efekty. Konzumentům biopotravin mnohdy stačí, že mléko je od krav pasoucích se na zelené louce, a ne od dojnic trvale zavřených v chlévě, které do žlabu za celý rok nedostanou nic jiného než siláž s chemickými konzervanty.
&quot;Kuřata z ekologického chovu se snáz vzpamatují ze stresu či infekce než kuřata v klecích, což se přičítá lepšímu stavu imunitního systému. Existují studie, které toto potvrzují. Jiné to naopak neprokázaly,&quot; naráží profesorka na nejednoznačnost, poměrně častou v porovnávání potravin z běžné a ekologické produkce. 
Další příklad připojuje z vlastních pětiletých pokusů u brambor. &quot;Biobrambory obsahovaly více fenolických látek, které působí jako ochrana proti plísním a zároveň jako antioxidanty. Plodiny pěstované bez chemie musejí aktivně bojovat se stresem, z čehož pramení odlišné složení hlíz. Statisticky průkazné to ale je jen u některých odrůd a jsou také rozdíly v některých letech,&quot; zdůrazňuje Hajšlová.
Vyvrací zakořeněný mýtus o rozšíření mykotoxinů v biopotravinách: &quot;Zakázané používání fungicidů nahrazuje citlivý přístup k půdě a znalost všech rizikových faktorů. Díky tomu neobsahovaly biopotraviny více mykotoxinů než konvenční potraviny. Ty byly vytvořením superstresových podmínek při zásahu některými fungicidy paradoxně více kontaminované, přestože byl parazit eliminovaný.&quot;
<h3>Dětský barometr</h3>
Vzdělanější spotřebitelé na biopotravinách oceňují, že se chemikáliím vyhýbají po celou dobu svého vzniku. Tedy nejen na poli, kde se na rostliny nesmějí aplikovat pesticidy a herbicidy, nebo ve stájích, kde se do zvířat nepumpují syntetické aminokyseliny, antibiotika, růstové stimulátory, hormony používané v běžných chovech při reprodukci či krmiva s geneticky modifikovanou sójou.
Chemie je tabu také pro zpracovatele, kteří si nepomáhají různými éčky kvůli barvě či dlouhodobé trvanlivosti nebo mícháním surovin, jež bez chemie nedrží pohromadě. &quot;Dlouho jsme našim zákazníkům museli vysvětlovat, že biošunka je šedá, protože normální vařené maso je také šedé, a ne fialové. Že my ze 100 kilogramů kýty dokážeme vyrobit maximálně 85 kilo biošunky, zatímco běžně prodávaná šunka umí pojmout díky polyfosfátům navíc i 100 kg vody,&quot; porovnává Josef Sklenář.
A proč škrábané biobrambory rychleji tmavnou? &quot;Je to nejen kvůli absenci éčka - pyrosiřičitanu, ale i proto, že přirozeně obsahují více kyseliny chlorogenové, která je zdraví prospěšná,&quot; vysvětluje ekofarmář.
Je jen náhoda, že dle chuti poznají rozdíl mezi bio a konvenčními potravinami i děti? Na víkendu malých farmářů u Moulisových v Milínově na Rokycansku rozeznalo dvacet dětí od pěti do čtrnácti let při anonymním testování překvapivě přesně, co je bio.
&quot;Stoprocentně se strefily u mléka a mrkve. Většinou správně identifikovaly i tvaroh a ovocný jogurt,&quot; říká Hana Moulisová. Biomošt prý uhodly podle barvy. Ten nezakalený (ne bio) jim přišel na první pohled chemický.
<h3>Jako prasata v žitě</h3>
Prasečí rodinka, čítající pět prasnic, 45 selat a jednoho kance, žije venku. Celé dny čuníci ryjí jak diví na poli s vojtěškou, kde mají jako přístřešek stan a v korytu biozrní, na kolik dostanou chuť. Díra v plotě do přilehlého ovocného ekosadu je záměrná, aby tam selátka mohla chodit na padanky.
Na nultém ročníku si ekofarmář Josef Sklenář testuje neobvyklý způsob chovu. &quot;Rytí je ve zvířatech zakódované a slámu na podestlání jim nikdy nemohou nahradit betonové rošty, které dnes většina chovatelů používá,&quot; říká zemědělec, jenž na celém statku hospodaří v co největší harmonii s přírodou.
V Česku byl s tisícovkou prasat prvním a dlouho jediným velkým ekologickým chovatelem, teď jsou v celé republice dva. &quot;Vitalita potravin, které ať na poli nebo ve stájích nebyly trápeny chemií, je nesouměřitelná,&quot; tvrdí Sklenář.
Rozdíl mezi vepřovým masem z prasat z klasických výkrmů a pastevně odchovaných bioprasat chce prokázat projektem s Výzkumným ústavem živočišné výroby, který bude zahájen příští rok. Pak už by to nebyl jen subjektivní pocit, že biovepřové prostě lépe chutná, ale je také zdravější.
Třeba díky většímu zastoupení omega-3 nenasycených mastných kyselin. A to přiznala i britská studie.

Prokázat, že biopotraviny jsou zdravější, se nedá

V novém centru je dvanáct speciálních boxů pro degustování nápojů a potravin.
<h3>Praha - Pivo českého typu je více hořké, má výraznější barvu a říz, více vitamínů a dalších zdraví prospěšných látek a naopak méně alkoholu než zahraniční konkurenti. Detailněji by se na jeho zkoumání měla zaměřit nově vzniklé senzorické centrum, které v úterý slavnostně otevřeli v pražském Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském.</h3>
Odborníci se budou snažit o vytvoření senzomické mapy (v chemických vzorcích vyjádřené složení daného vzorku) českého piva ve vztahu k technologii a použitým surovinám.
Při práci jim pomohou analytické přístroje včetně špičkového kapalinového chromatografu v ceně deseti milionů korun. Na investici v celkové výši 15 milionů přispěla šesti miliony Evropská unie.
Centrum tvořené degustační místností a analytickou laboratoří je nyní jediným výzkumným centrem pro nápojový průmysl v Česku.
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/88bd62a5961142e1b157fdb6772ebb08/obrazek.png" alt="Aktuálně.cz: Kapalinový chromatograf odhalí i nepatrné koncentrace látek v nápoji."/>
&quot;Při porovnání získaných profilů budeme moci sledovat například vliv technologického postupu a použité suroviny na konečný senzorický profil výrobku a třeba také předpovědět jeho finální chuť a vůni,&quot; říká ředitel ústavu Karel Kosař. Z toho například vzejdou rady zemědělcům, na jaké odrůdy ječmene a chmele se při pěstování zaměřit.
&quot;Nové vysoce citlivé analytické přístroje nám umožné zmapovat i velice malé koncentrace senzoricky aktivních látek,&quot; dodává Miroslav Diensbier, manažer rozvojových projektů výzkumného ústavu.
Výzkumný ústav disponuje i dvěma vlastními minipivovary, v nichž bude možné zpětně ověřit, zda doporučení pro výrobce a dodavatele surovin byla správná.
Navíc bude laboratoř schopná mimo jiné odhalit ty, kteří prodávají pančované pivo. Dokáže totiž poměrně rychle srovnat profil vzorku originálu a &quot;moku&quot;, který se za něj vydává.
Centrum má sloužit především pro průmyslový výzkum. Ve spolupráci s pivovary či dalšími nápojovými či potravinářskými firmami se zde budou vyvíjet a testovat nové výrobky.
V prostorech centra se bude konat také výuka pro střední a vysoké školy, školení pro zaměstnance potravinářských firem či semináře o senzorické kvalitě potravin a nápojů.
Součástí centra je také zkušebna s dvanácti degustačními boxy se speciálním osvětlením, výpočetní technikou, signalizací pro obsluhu a dalším vybavením pro co nejobjektivnější posuzování zkoumaných potravin. Nežádoucí pachy bude z místnostiodvádět ventilace, naopak dovnitř bude přiváděn vyčištěný vzduch.

Vznikne mapa českého piva. Laboratoř ukáže, co v něm je

Rakovina slinivky je nejzákeřnějším onkologickým onemocněním. Říká se jí skrytý zabiják, protože se dlouho nijak neprojevuje, načež rychle a silně udeří. Na léčbu již bývá pozdě, 95 procent pacientů umírá, nejčastěji do roka. Vědci a lékaři byli dlouho bezradní nejen v její léčbě, ale také v včasné diagnóze. Nyní však vědecký tým profesora Michala Holčapka z Fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice vyvinul spolehlivou metodu, díky níž by mohli pacienti na celém světě získat šanci na brzké zachycení nemoci a lepší prognózu její léčby. Jenže její zavedení do praxe bude vyžadovat ještě spoustu práce a financí.
Skupina vědců na Katedře analytické chemie na pardubické univerzitě umí kromě rakoviny slinivky svou novou metodou diagnostikovat také rakovinu prsu, prostaty a ledvin.
Zatím získali stovky krevních vzorků od dobrovolníků. Z nich extrahují lipidy, tedy biomolekuly, které jsou mimo jiné stavebními jednotkami buněčných membrán, a stanovují jejich množství v krvi. Na základě těchto údajů vytvoří specifický profil daného člověka.
Díky stovkám vzorků tým profesora Holčapka již ví, jak vypadá profil zdravého člověka a pacienta trpícího rakovinou slinivky břišní, prsu, prostaty či ledvin. Dokážou proto nový vzorek přiřadit k některému z těchto profilů a tím diagnostikovat nemoc již v raném stadiu.
Lékaři, biologové a chemici doposud tápali v otázce, pomocí jakých ukazatelů včas odhalit karcinom slinivky břišní, který je dlouho bez příznaků. A když se projeví například bolestí břicha i zad, nechutenstvím, trávicími potížemi nebo žloutnutím kůže, bývá už většinou pozdě. Výzkumná skupina z Univerzity Pardubice využila svých znalostí a dlouholetých zkušeností v oblasti analýzy lipidů a dosahuje se svou metodou velmi dobrých výsledků.
&quot;Analýzou lipidů se naše skupina zabývá již dvacet let. V určité fázi jsme už byli schopni analyzovat všechny typy lipidů, které existují, už nebylo co zlepšovat, ale chybělo tomu praktické využití. Napadlo mě proto, že bychom mohli zkusit diagnostikovat nějakou chorobu, která s lipidy úzce souvisí,&quot; vypráví profesor Michal Holčapek.
A tou je právě rakovina. Podstatou nádorového bujení je nekontrolované množení buněk a rychlý růst nádoru. Aby se buňky mohly takto rychle dělit, potřebují velké množství stavebního materiálu a tím jsou právě lipidy.
&quot;Pro tento rychlý nádorový růst tělo potřebuje velké množství lipidů, které pak tvoří membrány rychle vznikajících národových buněk. Jelikož se lipidy musí syntetizovat zrychleně, jsou trochu jednodušší. Jejich profil v nádorové a normální buňce je proto odlišný,&quot; vysvětluje vědec podstatu své metody.
Princip byl již znám, ale až pardubický tým prokázal, že tyto rozdíly jsou zachovány i v tělních tekutinách - v tomto případě krevním vzorku. Vědci také prokázali, jaká hladina lipidů je typická, a znají modely pro jednotlivé druhy rakoviny. 
<img src="https://storage.googleapis.com/labrulez-bucket-strapi-h3hsga3/027c8514574e4e9e96e69c8361ff49ba/obrazek.png" alt="Aktuálně.cz: Současný tým profesora Holčapka."/>
&quot;S velkou pravděpodobností jsme schopni určit, že daný člověk trpí rakovinou, s menší pravděpodobností o jaký typ rakoviny se jedná,&quot; vysvětluje Holčapek.
Metoda má potenciál zachránit život statisícům pacientů po celém světě. Problém je však její uvedení do praxe. Na vývoj a certifikaci nové diagnostické metody nemá pardubický tým ani peníze, ani dostatečný počet vědeckých pracovníků a studentů. Nyní se pardubické univerzitě podařilo spojit síly s českým biotechnologickým inkubátorem i&amp;i Prague z Ústavu organické chemie a biochemie, který poskytl vědeckému týmu první investici na další rozvoj projektu. Po prvním půlmilionu korun mu přislíbil celkovou částku pět milionů korun.
&quot;Na to, abychom přešli z akademického prostředí do praxe, ale potřebujeme mnohem větší částku a mnohem více lidí. Výsledky se musí ověřit v několika dalších laboratořích a určit referenční hodnoty pro zdravé a nemocné jedince,&quot; podotýká šéf vědecké skupiny. &quot;Rozhodně bych ale chtěl dosáhnout toho, že metoda bude jednou sloužit jako klinický screening v nemocnicích.&quot;
Své převratné poznatky již prezentovali na několika konferencích v USA, Asii, i v Evropě. Jejich metoda dosahuje až 96 procent úspěšnosti na klasifikovaných vzorcích a 93 procent na &quot;zaslepených&quot; vzorcích, u nichž neznají diagnózu. To je prý tak skvělé číslo, až se mu světová vědecká obec zdráhá uvěřit.
&quot;Setkal jsem se s názory, že naše výsledky vypadají až tak dobře, že je to až neuvěřitelné, že to prostě nemůže vycházet až takhle skvěle. Jenže právě vysoká úspěšnost na zaslepených vzorcích dokazuje, že tato metoda skutečně funguje.&quot;
Pardubičtí chemici podali dvě patentové přihlášky, nyní je čeká spousta mravenčí práce a složité a finančně velmi náročné procedury, aby se jejich objev začal klinicky testovat. To může trvat několik let.
&quot;Záleží na tom, zda a jak rychle se nám podaří sehnat průmyslového partnera nebo investora, který pomůže další vývoj financovat,&quot; říká profesor Holčapek.
Na rakovina slinivky břišní umírá přes 90 procent diagnostikovaných pacientů, a to většinou do jednoho roku, méně než deset procent pacientů se dožije více než pěti let. Jedná se o pátou nejčastější příčinu úmrtí v civilizovaném světě, na jejíž výzkum jde jen minimum peněz určených na onkologický výzkum. Malý tým z východu Čech ví, jak tento celosvětový problém řešit, ale bez dalších peněz a lidí a bez podpory klíčových institucí ho čeká dlouhá cesta místo rychlého převedení do praxe.
&quot;Už jenom dostat se do těch nejprestižnějších vědeckých časopisů světa bývá pro malou skupinu odněkud z Česka obrovský problém,&quot; přibližuje profesor Fakulty chemicko-technologické na Univerzitě Pardubice. &quot;Přesto se o to chceme pokusit,&quot; dodává.
Tým spolupracuje s fakultní nemocnicí v Olomouci či s Masarykovým onkologickým ústavem v Brně. Má také skupinu asi 150 zdravých dobrovolníků, kteří se účastní pravidelných odběrů.
Proč právě na akademickém pracovišti v Pardubicích se podařilo dokázat něco, co zatím marně zkoušely renomovaní vědci po celém světě? &quot;My jsme analytičtí chemici, tudíž se snažíme dělat analytickou chemii správně a přesně. Na jiných pracovištích to často dělají biologové. Navíc lipidomika je velmi mladý obor.&quot;
Jak říká, teprve vloni založili Lipidomics Standards Initiative s cílem zavést a standardizovat správné postupy v lipidomické analýze, což by jejich oboru mělo pomoci v dalším vývoji.
&quot;Sešlo se tu více faktorů najednou - velké množství správných vzorků, přesná metoda, vlastní software na vyhodnocení dat a také trochu štěstí, které k tomu vždycky patří,&quot; uzavírá profesor Michal Holčapek.

Přelomový objev. Vědci z Pardubic umí odhalit rakovinu slinivky už v raném stadiu

Webináře

Aplikace

Akademie

Osobnosti

Plasty

Životní prostředí

Potraviny

Vody

Zdraví

Přednáška

Vědecký článek

Rozhovor

Toxikologie

Popularizace

Věda a výzkum

Software

Covid-19

Kariéra

Článek

Laboratoře

Různé

Produkt

Video

Poster

Nejbližší akce

Typ novinky

Zaměření

Stabilně jsme jedním z nejnavštěvovanějších zpravodajských webů na českém internetu. Formou článků, multimediálních grafik a videí přinášíme objektivní a nejaktuálnější informace z domova i ze světa, z ekonomiky i sportu.

Přelomový objev. Vědci z Pardubic umí odhalit rakovinu slinivky už v raném stadiu

Vznikne mapa českého piva. Laboratoř ukáže, co v něm je

Prokázat, že biopotraviny jsou zdravější, se nedá

Ženy ve vědě si vzájemně nepomáhají. Za své postavení si mohou samy, říká profesorka chemie

České potraviny jsou bezpečné. Překvapuje mne, co najdeme u dovážených, říká expertka

Nejbližší akce

Praktický kurz ŠKOLA HPLC

77. Zjazd chemikov 2025

Odběry vzorků 2025

Webináře

Cutting through pesticide residues and heavy metals

HPLC Mysteries Unveiled: Solving Retention Time and Resolution Challenges

Peptide Analysis and Purification: From Fundamentals to Advanced Techniques